Naostro o hazardu: "Laický profesionál" Petr Verosta a tři aktivisté v jednom rozhovoru

6. 1. 2014 - Ondřej Fér, Sedmička bez hazardu, o.s.

Jaký je váš komentář ke statistikám, podle kterých patří Česká republika k zemím s nejvyšším počtem herních míst v Evropě?

Je zřejmé, že odvětví sázkových her a loterií je velmi výnosné a atraktivní pro zájmové komerční i politické skupiny, které umí mezi sebou komunikovat a vytvářet příznivé prostředí, zvláště když tomu nahrává nevyhovující legislativa a nedostatek informací. To lze pozorovat na expanzi počtu automatů a herních prostředí, včetně sázkových kanceláří v obcích a městech ČR v posledních asi sedmi letech.

V ČR jsou nejvíce rozšířené automaty a sázkové kanceláře, ve Španělsku tomboly a bingo, v Anglii národní loterie a stírací losy. Ve vyspělých zemích však na rozdíl od ČR realizují pravidelně výzkum, a existuje dostupný a funkční systém odborné pomoci problémovým a patologickým hráčů a jejich blízkým. Výzkum je zohledněn v legislativě, na prvním místě je ochrana veřejného zájmu a odvětví řídí státní herní a regulační úřady s jasnými pravomocemi. Česko tato cesta teprve čeká a jsou uskutečněny první důležité kroky.

Proč podle vás je – nebo není – potřebná regulace hazardu?

Omezování dostupnosti, ať již se jedná o alkohol, tabák, sázkové hry či nelegální drogy, je jedním ze 4 hlavních opatření státní protidrogové politiky, jehož účinnost je vědecky ověřena. Řízené omezování nabídky a dostupnosti by se mělo týkat v odvětví sázkových her zejména výherních hracích přístrojů, jiných technických herních zařízení, sázkových her v kasinu a kursové sázky. Tyto druhy her uvádějí patologičtí hráči v léčbě jako dominující a podle statistik jsou tyto hry také nejrozšířenější co do počtu herních míst a přístrojů. Poměrně novým fenoménem jsou online sázkové hry (v ČR mimo internetové kursové sázky a pokeru nelegální), které mají rovněž vysoký závislostní potenciál a jejich omezování je takřka nemožné.

Jakým směrem by se regulace hazardu měla ubírat?

Zastupitelé obcí a měst by se jako laici měli ideálně obracet při přijímání regulačních vyhlášek na odborníky kolem národního protidrogového koordinátora, kterého jsme mj. požádali o sepsání jednoduchých funkčních regulačních doporučení pro územní samosprávy. Nelze přesně určit, jak velké omezení počtu automatů či herních míst bude mít preventivní účinek, ale lze určit, na kterých specifických místech je provozování významně rizikovější. Mezi ně patří např. blízkost zařízení pro děti, místa s vysokým nápadem trestné činnosti a přestupků, sociálně vyloučené lokality, apod. Omezování nabídky by mělo být provázeno řadou dalších opatření, např. omezením reklamy, vzděláváním, podporou kvality a výběru komunitních odborných služeb, preventivními programy na školách i v herních prostředích, apod.

Jak vnímáte rychle rostoucí počet občanských iniciativ, žádajících plošný zákaz hazardu v jednotlivých obcích a městských částech?

Vnímám, že se jedná zejména o aktivity lidí kolem „zelených“ stran a jejich sympatizantů. Stejně tak se děje i v dalších zemích Evropy. Žádat prohibici sázkových her považuji za opačný extrém v kontextu s masivním rozšířením automatů, heren a sázkových kanceláří v ČR v posledních 7 letech. Přední odborníci u veřejných diskusních stolů a na konferenci pod záštitou národního protidrogového koordinátora v loňském roce se vůči prohibičnímu řešení jasně vymezili.

Významným rizikem prohibice je např. pouze potlačení jednoho segmentu ve prospěch jiného nebo zanedbatelný vliv na výskyt problémového a patologického hráčství a omezuje možnosti prevence, záchytu, léčby a sociální práce se závislými. Probihice má dopad zejména na neproblémové hráče, závislí si svoje hraní uspokojí migrací za hrou, koncentrací hráčů na omezené nabídce (včetně na v ČR nelegálních internetových kasinech) či přecházením na jiný adiktivní objekt, nejčastěji alkohol.

Přál bych si, aby lidé, kterým skutečně jde o veřejný zájem, pracovali s podloženými fakty a řešili společenský problém. Namísto manipulace s veřejným míněním a útoky na názorové oponenty.

Co byste domácí politické reprezentaci vytknul ve vztahu k hazardu a za co byste ji ocenil?

Co říci politické reprezentaci a odpovědným státním úředníkům v zemi, která je na světové špičce v užívání alkoholu, tabáku, marihuany a hraní sázkových her? Kritika je jednoduchá, smysl má ale jen zapojení se, dialog a podpora změn.

Vytknul bych nízký práh sociální empatie, nedostatečnou schopnost naslouchat odborníkům na závislosti, hrubé zanedbání inovace legislativy a řádné péče o odvětví, vč. ochrany veřejného zájmu (výzkum, prevence, léčba, financování služeb), minimální snahu o mezinárodní výměnu informací a přenos funkční dobré praxe. A to politikům na úrovni Parlamentu a Vlády ČR, tak i v obcích a městech ČR. Existují výjimky, které však mají malou sílu prosadit to, co jejich kolegové přehlížejí. Stejně jako v zahraničí by v ČR měl vzniknout samostatný státní herní a regulační úřad a dále úřad protidrogového koordinátora s jasnými kompetencemi, které by se problematikou koncepčně zabývaly.

S nadějí očekávám naplnění prohlášení a programů nových politických stran, vlády a parlamentu pro zavedení potřebných změn v oblasti legislativy sázkových her a podpory prevence, výzkumu, léčby a financování odborných služeb nejen v tématu patologického hráčství a souvisejících dopadů.

Druhá část rozhovoru s Petrem Verostou proběhla poněkud neobvyklou formou. Poskytli jsme veřejnosti možnost položit panu Verostovi doplňující dotazy. Jak položené otázky, tak odpovědi na ně vypovídají o tom jak vyhrocený je spor o regulaci hazardu nejen v profesionální, ale také v osobní rovině. (Pozn. of)

Jak se srovnáváte s tím, že jste placen z peněz lidí zavilsých na hraní, které tato závislost mnohdy dožene až k sebevraždě (otázku položil Michal Kniha)

Na tuto sémantiku jsem si chvilku zvykal. Pane Kniho, považuji Vás za vzdělaného a inteligentního člověka, takže na mne prosím nezkoušejte bigotní a moralistickou manipulaci. Sám jsem byl závislým na třech zdrojích mnoho let a prošel jsem si jak všemi stádii poruchy, tak i ústavní a ambulantní léčbou a doléčováním. V mém okolí si vzalo několik hráčů život. Dobře si pamatuji a uvědomuji, co by tenkrát pomohlo a co nyní mohu pro postižené systémově udělat, a o to se snažím, o to efektivněji po vzdělání v adiktologii.

Bylo by na delší rozhovor, abyste pochopil, co vlastně s kolegy děláme. Nejsme financováni a úkolování provozovateli sázkových firem, abychom podporovali jejich podnikání, jak si mylně představujete. Naše projekty jsou jen přenosem dlouholeté a ověřené dobré praxe zejména z Velké Británie a z dalších vyspělých zemí Evropy, kde jsou dokonce součástí legislativy. Jsou všeobecně přijímány odbornou veřejností a obsaženy i v budoucí české novele loterního zákona.

Na rozdíl od občanských iniciativ jsem ustoupil od „bojování“ na mediálním poli a přistoupil na dialog a hledání řešení. Bez výjimky se všemi, kterých se problematika dotýká. Mezi provozovateli jsou velké rozdíly a nakonec jsme přesvědčili jen asi pětinu významných firem, aby akceptovaly odborné poznatky a přijaly řadu opatření. V tomto postupu dále pokračujeme. Aktuálně ovlivňujeme opatřeními přes 2 000 herních míst po celé ČR.

To vše mj. za finanční podpory profesních sdružení a několika málo provozovatelů, kterým současná situace v ČR není lhostejná. Kdo jiný, než provozovatelé sázkových her, by měl tyto aktivity zaplatit? Je to standardní praxe v mnoha vyspělých zemích Evropy a světa. Např. ve Velké Británii podobný fond nasbírá a vydá na aktivity 180 mil. Kč ročně. Mimochodem, co by podle Vás tedy měly dělat obce a města s loterní daní nebo stát se spořební daní z alkoholu a tabáku?

Je důležité přijmout fakt, že část společnosti se bude vždy chovat nerozumně a žádná opatření na to nemají vliv. Na státu či municipalitách pak je, zda alkohol, tabák, hazard či drogy zakáže a výrobce a uživatele bude stíhat, nebo trh zlegalizuje, stanoví podmínky a pravidla, kontrolu a zdanění. U každého adiktivního zdroje se stát, resp. společnost rozhoduje podle tradic a společenské tolerance. V některých zemích jsou některé drogy legální, v jiných zemích je zakázán i alkohol. Na drogové válce v jižní Americe svět pochopil, že zákaz a represe nevede ke snížení výroby a poptávky, ale vede k násilí a utrpení. Dochází k redefinici protidrogové politiky. Ukázalo se, že ze zákazu profituje černý trh v podstatě v nezměněném či dokonce vyšším ekonomickém výsledku, než u legalizace. Proto je legalizace a zdanění pro stát jako řešení výhodnější.

Mimochodem víte, že Brnění o.s. bylo poslední tři roky placeno Nadací VIA, která sbírá peníze od Plzeňského Prazdroje, svazu vinařů, výrobce cigaret Philip Morris a provozovatelů sázkových her?

Problematice financování aktivit Petra Verosty se věnovaly například Hospodářské noviny nebo publicistický pořad TV Nova Na vlastní oči, pozn. of

Spolupracujete s hazardními společnostmi proto, že za vás uhradily dluhy z gamblingu? (ptá se Václav Pištora)

A zrodil se nový lidový pohádkář. Pane Pištoro, hlavně nezačněte těm vlastním výmyslům věřit. Dluhy z gamblingu nemám (a tedy za mne nikdo dluhy platit nemusel), byť jsem v automatech za cca 15 let prohrál kvůli své predispozici k závislostem přes 7 milionu korun. Přišel jsem tenkrát o vše z podnikání a tedy o čas a rozvoj osobního a rodinného zázemí.

Proč se označujete jako adiktolog, ačkoliv jste nedokončil studium medicíny (ptají se Martin Svoboda a Svatopluk Bartík)

Neoznačuji se za adiktologa, uvádím, že mám vzdělání v adiktologii. Absolvoval jsem necelé tři roky (ze tří) prezenčního studia na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, obor adiktologie, odkud jsem po neshodách s některými představiteli Kliniky adiktologie o své vůli studium opustil.

Považuji se za laického profesionála v oblasti sázkových her a souvisejících zdravotních, sociálních a ekonomických dopadů na společnost. Poslední 3 roky v podstatě denně studuji informace o problematice provozování, statistiky, odborné materiály atd. ze zahraničních a teď i českých zdrojů. Dialogem s EK, státními, odbornými a komerčními subjekty a městy mám aktuální a zásadní informace o dění. Tyto zdroje mi umožňují dále iniciovat a podporovat důležité kroky, realizovat přenos praxe ze zahraničí a vést konstruktivní podložený a odborný dialog s kýmkoliv o této problematice.

A co Vy? Kromě mediálního komentování čehokoliv a kohokoliv či objednávání účelových článků a reportáží se hlásíte k vypracování komunální stížnosti na zrušení přechodného ustanovení zákona o loteriích, kterým mohly být ke dni 31.12.2014 ze zákona najednou zrušeno 8 500 automatů. Kvůli Vaší krátkozrakosti nyní Ministerstvo financí – odbor 34 otevírá správní řízení ke každému povolení, musí zjistit, zda jsou splněny podmínky pro zrušení povolení, vydat rozhodnutí, proti kterému se automaticky provozovatelé odvolávají k rozkladové komisi a ministru financí. To vše v neurčitých plovoucích lhůtách správního řádu. Ministr údajně nepodepsal ještě ani jedno rozhodnutí o zrušení povolení k provozování. Namísto systémového řešení, jen pro Vaši publicitu, se situace fatálně zkomplikovala a tisíce automatů zřejmě zůstanou v provozu ještě dlouho po roce 2014. Už jen čekám, jak vinu budete zase házet na Ministerstvo financí, že špatně pracuje. Jenže loňský audit prokázal, že pracuje na plnou kapacitu.

To nemluvě o mediálních pomluvách, že si u mne na podzim 2012 Ministerstvo financí, potažmo Vláda ČR objednala studii o sociálně patologických dopadech hazardních her na společnost a já ji za peníze od hazardu měl zkreslit tak, že v ČR má být „směšných“ cca 80 000 patologických hráčů. Vy jste musel mít záchvat lidové tvořivosti nebo jste byl hodně opilý. Nejenže si u mně nikdo takovou studii nezadal, studii totiž jak víte zpracovává Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti Úřadu vlády ČR, ale také bylo zjištěno, že v ČR je skutečně 80 000 patologických hráčů. Namísto Vámi uváděných 600 000 gamblerů a dalších nepravd. Všechny fakta, které jsem uváděl za poslední 3 roky, byly potvrzeny odborníky u kulatých stolů, pořádaných pod záštitou národního protidrogového koordinátora. Žádný pokus o omluvu?

Podal jste na Bártíka a Matěje Hollana již podal trestní oznámení a čeho se týká (ptá se Svatopluk Bartík)

V souvislosti s články pana Hollana o údajné korupci na radnicích některých městských částí Prahy v souvislosti s rnegulací hazardu jsme loni podali trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření z korupce a dále alternativně také na pana Hollana, pokud by svá obvinění jen uvedl v médiích a nepodal povinně také trestní oznámením na jím označené politiky a úředníky. Proklamace o korupci na radnicích policie pochopitelně neprokázala (pan Hollan a spol. nemá s mediálním lživým nařčením kohokoliv žádné problémy), o šetření pana Hollana zatím zprávu nemáme. Jen víme, že pan Hollan byl dotazován na obsah těchto článků. Aktivistická sémantika „když zastupitelstvo neschválí prohibici, musí v tom být korupce“ je za hranicí dospělého a slušného chování a podle mne se nejedná o seriózní postup prosazování veřejného zájmu. Pokud ke korupci došlo a máte k tomu důkazy, tak je předejte bez váhání policii. To je dospělý a přiměřený přístup.

I na Váš způsob projevů se dá zvyknout, takže mne už spíše jen udivujete a bavíte.

Když jsme u toho; zapátrám-li v paměti na naše setkání v Brně, doufám jen, že při Vašem boji proti korupci a za demokratický právní stát dále nepokračujete v estébáckých praktikách s jistým vysoce postaveným policistou z brněnské kriminálky v účelových, uměle vyvolaných trestních řízeních proti Vašim oponentům, v předávání informací z trestních spisů a probíhajících šetření či domlouvání se na klientelistických postupech, stejně jako na poskytování ochrany či pomoci Vám ze strany policejního úředníka proti trestním oznámením na Vás. Vždycky jsem totiž obdivoval Vaši jistotu v tom, že se Vám nemůže z této strany nic stát, i když naplnění skutkové podstaty trestného činu (objektivní i subjektivní) bylo prokazatelné. Kdy jste přestal vnímat hranici mezi tím, proti čemu bojujete a etikou strategií a nástrojů, které k tomu používáte?

DISKUSE - KOMENTÁŘE: