WWF: Sucho a požáry v Portugalsku vylidňují venkov

22. 8. 2005 - Iva Nachtmannová , EkoList

Korkové duby rostou až 500 let. Přestože korek se z nich dá oloupávat každých devět let, trvá 40 let, než je kůra komerčně zajímavá. Také proto si většinu korkových farem předávají generace, protože doufají, že ti další budou mít případně prospěch z tohoto unikátního lesního produktu.

Farma Antónia Ferreiry je v Coruche, hodinu cesty autem severovýchodně od Lisabonu. Rozkládá se na asi 3000 hektarech srdci tzv. "montados" - korkových území, kde se pase dobytek a vedle sebe rostou na plantážích blahovičníky (eukalypty), borovice i korkové duby. Během léta těmito montados všude zní sekery olupovačů korkové kůry. Dlouhé a široké pruhy kůry jsou pak navršeny na hromadu, aby vytvořily "zeď z korku". Pak je odvezou do místní továrny, která je zpracuje na špunty do lahví, izolační materiály, podlahové dlaždice a podrážky bot.

Techniky sklízení se nezměnily od dnů Antóniových prapradědů. Špunty do lahví začal používat v 18. století francouzský průmysl při výrobě vín a šampaňského. V současné době představuje 70 procent korkové produkce Portugalska jako prvního výrobce na světě, následovaného Španělskem, Alžírskem, Marokem, Itálií, Tuniskem a Francií. Trh je mnohem komerčnější a je větší konkurence než za časů mých prarodičů, řekl WWF António Ferreira. "Snažíme se co můžeme, abychom si vedli dobře a udrželi tradici."

Pro Ferreiru i další velké producenty korku v Coruche a sousedním kraji Alentejo vypadá budoucnost celkem slibně, zvláště proto, že jejich farmy jsou rozlehlé a dostatečně rozmanité. Nicméně v oblasti Algarve na jihu Portugalska, kde jsou korkové plantáže malé, nyní pěstitelé korku bojují o přežití.

Někteří zemědělci předpokládají, že aby vydělali průměrný roční příjem 20 000 euro, musela by jejich farma mít alespoň 400 hektarů. Podle Ferreiry jeden hektar korkového výnosu představuje asi 45 eur ročně, zatímco blahovičník, který se dá po 12 letech použít na papír a buničinu, vynese až 150 eur.

V kraji Monchique na jihu Portugalska, jednom z míst nejbohatších na přírodní korkový dub, si to pěstitelé spočítali, a hbitě se přeorientovali na rychle rostoucí blahovičníky - ale nikoli beze ztrát. Blahovičníky totiž hoří mnohem rychleji než korkové duby, jejichž kůra funguje jako ochranná bariéra. Jasně se to ukázalo v roce 2003, kdy při rozsáhlých požárech zemědělci z Monchique ztratili na 70 000 hektarů lesů.

Mnoho vlastníků půdy opustilo své pozemky, z nich někteří směřují k pobřeží. Důsledkem toho však může být ještě větší riziko požárů než předtím. "Pokud tu nejsou sousedé, aby odstranili křoviny, odklidili chrastí a udělali průseky proti požáru, oheň se bude šířit mnohem rychleji," stěžuje si Antonio Sousa, který před dvěma lety ztratil 55 ze 60 hektarů dřevin, a dosud žije z úspor.

Podle portugalského ministerstva lesních zdrojů shořelo od začátku letošního roku přes 68 000 hektarů lesů, přičemž 52 000 ha vzalo za své v červenci. Ve srovnání s rokem 2003, kdy bylo po celé zemi zničeno 425 000 hektarů lesů a šlo o nejhorší požár za posledních dvacet let, to není tolik. Přesto jsou to znepokojující fakta.

"Pokud nezačneme jednat, budeme svědky nezadržitelného vylidňování, což bude mít významný dopad na ekonomiku," domnívá se Luis Silva, koordinátor lesního programu WWF v Portugalsku. Na některých místech je tento hromadný exodus zemědělců zřetelný už déle. Například v údolí Guadiana poblíž jižních hranic se Španělskem - v 60.letech žilo v této oblasti 25 tisíc lidí, v současné době osm tisíc. Většina z obyvatel odešla za prací na pobřeží, další do hlavního města či do ciziny.

Podle Jorge Reveze z organizace pro rozvoj zemědělství ADPM dezertifikace půdy, způsobená intenzivním zemědělstvím a ještě zhoršená klimatickými změnami, je psychologickou ranou pro místní lidi, zvláště farmáře. "Pustiny lidi demotivují. Ztratí vůli být součástí komunity a snažit se o změnu," říká Jorge Revez.

Sdružení ADPM se nyní ve spolupráci s WWF snaží povzbudit farmáře, aby obnovili zpustlá území sázením korkových dubů a dalších původních dřevin, a aby zkusili nové zemědělské techniky, které vyžadují nižší spotřebu vody. Zároveň ADPM založilo lesní školky pro korkové duby, protože je přesvědčeno, že korkové duby hrají velkou roli v obnovení bohatství těchto krajů.

WWF se s některými vlastníky půdy v Algarve na jihu a s portugalskou zalesňovací komisí zahájilo v červnu projekt Cansino, který má za cíl prevenci rozsáhlých požárů v budoucnu. Zahrnuje ozdravování shořelých území a přetváření lesních porostů tak, aby byly odolnější. Okolo klíčových plantáží blahovičníků například budou vysázeny "záplaty" z korkových dubů, aby tvořily bariéru proti ohni. Pilotní projekt, který má pokrýt 4000 hektarů, má sloužit jako model pro další zničená území Portugalska.

Kromě toho WWF vyvíjí snahy předvést takto místním pěstitelům odpovědné hospodaření na základě certifikačního systému Rady lesního správcovství (FSC). V kraji Alentejo už je takto certifikována produkce z 912 hektarů korkových plantáží.

"Korkový dub zaujímá významné postavení v žebříčku biodiverzity ve Středomoří a zároveň je páteří celé ekonomiky," říká Nora Berrahmouni, koordinátorka Programu WWF pro korkové duby. "Certifikace od FSC posílí už tak ekologicky přátelskou povahu pěstování korkových dubů, a přitom vytvoří nové příležitosti na trzích s korkem," domnívá se Berrahmouni.

"Lidé sklízejí korek po generace. My máme morální povinnost přinést tuto tradici našim dětem a vnoučatům," neztrácí naději António Ferreira.

Podle článku Claire Doole, vedoucí tiskového oddělení WWF, z 11.srpna 2005.