Co je sociální bydlení a proč ho potřebujeme?

28. 5. 2013 - Štěpán Ripka, Platforma pro sociální bydlení

Když se starostka Obrnic Drahomíra Miklošová dozvěděla, že její obec letos nedosáhne na státní podporu vstupních bytů, bylo to pro ni velké zklamání. V posledních letech koupila v dražbě několik vybydlených obrnických paneláků, na které si brousili zuby podnikatelé s chudobou. Nyní čeká, až paneláky bude moci opravit či zbourat a místo nich postavit třeba malé domky. Starostka ví, že bytová politika její obce musí vycházet z potřeb občanů, a ti potřebují sociální byty. V tomto smyslu hovoří i zákon o obcích. Proto chce dělat sociální bydlení, které však v ČR bohužel zatím neexistuje. Jediná dotace na sociální byty jsou dnes vstupní byty z programu podporovaného bydlení Ministerstva pro místní rozvoj. Pro starostku Miklošovou a mnoho dalších starostů však tento program není použitelný. První problém je, že musí jít o byty, takže nemůže financovat původní projekt malých domků. Projektant proto panelák v Obrnicích na papíře zboural a pak „položil“ nový: původně plánované domky musel propojit chodbou. Další problém byl s kofinancováním. Dotace sice říká, že hradí až 100% nákladů, ale když si v Obrnicích a dalších obcích spočítali náklady tak, aby výsledný byt splňoval všechny požadované parametry (například energetická třída B), vyšlo jim, že by museli doplácet 50% ze svého rozpočtu. Na to peníze nemají, a to bez ohledu na to, kdo bude v těchto bytech bydlet. Její paneláky nadále čekají. Nyní je na tahu vláda.

Proč potřebujeme sociální bydlení?

Naši politici se od začátku 90. let nedohodli, co je sociální bydlení. A to je problém, protože sociální bydlení potřebujeme všichni. Já osobně ho potřebuji, protože chci žít v mírumilovné společnosti, kde se bohatí nemusejí zavírat do oplocených zón s ostrahou před chudými, zdraví před nezdravými, tzv. normální před tzv. nenormálními. Prostorová segregace v České republice i všechny návrhy na podporu ústavů a ubytoven spějí ke konfliktům a vymizení veřejného prostoru.

Sociální bydlení potřebuje vláda, aby mohla čerpat evropské dotace v příštím programovacím období. To, že nemáme zákon o sociálním bydlení a tím pádem „nevíme“, co sociální bydlení je, nám neusnadňuje ani vyjednávání o pravidlech veřejné podpory. Sociální bydlení se totiž v rámci veřejné podpory běžně neuvažuje, takže členské státy jej mohou v dané obci dotovat i nad rámec omezení peněz veřejné podpory tzv. pravidlem de minimis. Potřebují jej města, která odpovědně řeší svou sociální (a tudíž i bytovou) politiku. Obce se také nepohrnou do podpory samostatného bydlení osob, které potřebují podpůrné služby či péči, když není od státu dostatečně garantováno dlouhodobé poskytování těchto služeb. Sociální bydlení potřebují sociální pracovníci, kteří nejsou schopni sehnat dostupné a kvalitní byty pro své klienty. Orgány sociálně-právní ochrany dětí, které stále odebírají z fungujících rodin děti do institucionální péče kvůli nedostupnosti bydlení.

Sociální bydlení však potřebují především všichni lidé, kteří nemají domov. Čím dál více seniorů nemá dostatek prostředků na zajištění důstojného bydlení. Bez domova jsou i všichni lidé žijící v ústavech. Praxe rozpouštění ústavů ukazuje, že když se lidem, o které se dosud v ústavech pečovalo kolektivně, dá domov a individuální podpora, zvládají své nemoci, postižení či situace daleko lépe. Některé ústavy se v posledních letech začaly vydávat směrem deinstitucionalizace a podpory osamostatňování jejich klientů a dostaly se ke komunitním formám bydlení v menším počtu lidí. Nyní je na pořadu další krok – pustit klienty do bytů, kam podpora dojde za nimi. Byty však nejsou. Sociální bydlení potřebují rodiny, které nemohou kvůli diskriminaci bydlet za rozumnou cenu v bytech, ale jsou nuceny přežívat za lichvářské peníze vtěsnány na jednom pokoji na ubytovně.

Co je sociální bydlení?

Sociální bydlení zvyšuje samostatnost nájemníků. Díky tomu, že pracuje s jednotlivci, poskytuje právě tu podporu a péči, kterou potřebují. Proto je také ve výsledku levnější, než kolektivní pobytové formy péče a dohledu, jako jsou ústavy, nemocnice, ubytovny, domovy či věznice. Sociální bydlení rozhodně nespěje k tomu, aby se stát staral o co největší počet lidí, kteří pak nebudou mít zodpovědnost sami za sebe. K tomuto cíli směřuje daleko spíše podpora kolektivních forem bydlení, ze kterých je čím dál složitější se dostat do samostatného života a do společnosti.

Nutný je zákon o sociálním bydlení, jelikož žádná jiná úprava sociálního bydlení není schopna jednoznačně a dlouhodobě garantovat zapojení všech relevantních subjektů do řešení situací konkrétních lidí ohrožených nedostatečným bydlením. Garantem práva na bydlení by měl být stát. Toto právo by měl realizovat prostřednictvím obcí, samosprávných celků.

Sociální bydlení je komplex nástrojů poskytujících pomoc domácnostem, které si bydlení nejsou schopny zajistit samy. Důstojné bydlení je základním lidským právem, jež by nemělo být za žádných okolností nikomu upíráno nebo podmiňováno. Sociální bydlení musí poskytovat dostatečnou právní jistotu, tak aby vyhovovalo nároku na bezpečný a dlouhodobý domov. Nemělo by přispívat ke stigmatizaci lidí, kteří jej využívají, a mělo by umožňovat udržování sociálního kontaktu nezatíženého místem, na kterém se nachází. Je třeba určit základní standardy, jež sociální bydlení musí splňovat. Fyzická podoba sociálního bydlení musí odpovídat nárokům na běžný život domácnosti a potřebám jejich jednotlivých členů.

Jak získáme sociální bydlení?

Nevíme, co sociální bydlení je, a proto jej ani nemůžeme podporovat. To je nejčastější závěr všemožných diskusí s veřejnou správou. A přitom je to právě stát, kdo měl sociální bydlení už dávno definovat. V minulosti k tomu měl již mnoho příležitostí za různých vlád. Odborníci a neziskové organizace již několikrát pracovali na návrzích, které byly později smeteny ze stolu. Naposledy mělo na sociálním bydlení pracovat Ministerstvo pro místní rozvoj spolu s Ministerstvem práce a sociálních věcí při přípravě komplexního řešení sociálního bydlení. Místo toho MMR pracovalo na plánech výstavby a podpory ubytoven. Analytickou část materiálu pak projednávalo tak, že sezvalo účastníky připomínkového řízení (pozvalo pouze ty, od kterých nečekalo otevřenou kritiku), každému z nich dalo pět minut, aby řekl své připomínky, nijak na připomínky nereagovalo, a jednání uzavřelo s tím, že za všechny podněty děkuje, a tím, že připomínkové řízení končí. Nic nenasvědčuje tomu, že by se situace měla zlepšit při přípravě návrhové části tohoto materiálu, nebo při přípravě (respektive odkládání přípravy) všech dalších koncepcí a legislativy sociálního bydlení. Sociální bydlení v České republice není a samo nevznikne.

Bereme proto iniciativu do svých rukou a zakládáme Platformu pro sociální bydlení. Jsme uskupením neziskových organizací, zástupců veřejnosti a odborníků. Vycházíme z principů, které před rokem na Národním setkání lidí žijících v sociálních bytech definovali uživatelé sociálních bytů. Ty již nyní některé neziskové organizace bez podpory státu provozují. Jako Platforma si klademe za cíl v dohledné době v České republice definovat a zavést sociální bydlení.

Vyzýváme veřejnou správu ČR a konkrétně ministra pro místní rozvoj Kamila Jankovského a ministryni práce a sociálních věcí Ludmilu Mullerovou, aby nám umožnili přístup na veškerá jednání týkající se sociálního bydlení, a to i na jednání, která doposud veřejnosti otevřena nebyla. Budeme vstupovat do všech příprav státních regulací, koncepcí, legislativy a dotačních programů týkajících se sociálního bydlení. Nebudeme dalším připomínkovým místem v procesech, které v posledních letech nikam nevedly.

Aktuálně chceme připravovat spolu s MMR a MPSV návrhovou část komplexního řešení sociálního bydlení. „Sociální bydlení“ jsou dvě slova. Sociální oblast má na starosti MPSV. Bydlení má na starosti MMR. Zatím se nepodařilo tato dvě slova smysluplně spojit. Členové Platformy pro sociální bydlení je spojovat umějí, a proto má Platforma spolu se zmíněnými ministerstvy již od začátku návrhy připravovat. První schůzka k přípravě návrhové části se uskuteční již 3. 6. a jsme přesvědčeni, že bychom se jí měli účastnit.

Nabízíme technickou pomoc při přípravě návrhů (v rámci námi organizovaných pracovních skupin českých i zahraničních organizací a odborníků) a také zprostředkování potřeb a preferencí budoucích uživatelů sociálních bytů v ČR, se kterými budeme konzultovat návrhy. Sociální bydlení tak bude definováno na základě zkušeností organizací a odborníků, potřeb veřejnosti a konkrétních lidí, pro které je určeno.

Členství

Zakládajícími členy Plaformy pro sociální bydlení jsou: IQ Roma servis o.s., Vzájemné soužití o.s., Centrom o.s., Štěpán Ripka, Armáda spásy, Český helsinský výbor, ROMEA o. s. a Fakulta sociálních studií Ostravské univerzity. Nyní bychom rádi pozvali ke vstupu do Platformy zainteresovanou veřejnost, neziskové organizace a všechny další instituce, které také potřebují sociální bydlení a ztotožňují se s Prohlášením Platformy a se stanovami (https://sites.google.com/site/platformabydleni/). Zájemci nechť kontaktují koordinátora na jan.milota@iqrs.cz

Štěpán Ripka, sociolog, mluvčí Platformy pro sociální bydlení

DISKUSE - KOMENTÁŘE: