Ministři zemědělství EU se vyslovili pro posílení politiky rozvoje venkova

7. 5. 2002 - Pavla Havrlíková, Murcia, INTEGRACE.CZ

Nutnost posílení rozvoje venkova na úkor přímých plateb zemědělcům – to je hlavní závěr neformální zasedání ministrů zemědělství Evropské unie, které se uskutečnilo ve dnech 28. - 30. dubna 2002 ve španělské Murcii. Ministři měli na programu jednání diskusi k dokumentu Španělského předsednictví „Rozvoj venkova a evropské zemědělství” a v jeho rámci především první názorovou výměnu nad možností posílení politiky rozvoje venkova - tzv. II. pilíře Společné zemědělské politiky (SZP) - na úkor přímých plateb, tj. jejího I. pilíře.

Ministři zemědělství se v Murcii shodli na nutnosti zachovat i v budoucnu dvoupilířovou strukturu Společné zemědělské politiky, ačkoliv poměr obou jejích částí bude s největší pravděpodobností modifikován. Podle výsledků diskuse v Murcii převažuje názor, že jakékoli změny v SZP by však neměly znamenat dodatečné náklady pro členské státy Unie. Vzhledem k tomu, že prostředky pro posílení politiky rozvoje venkova bude nutné hledat v rámci stávajících finančních perspektiv, jediným možným řešením bude zřejmě jejich převedení z I. pilíře SZP.

Některé členské země, včetně Španělska, mají obavu z toho, aby posílení rozvoje venkova nevedlo k dalšímu zatížení národních rozpočtů, neboť tato politika je založena na kofinancování ze strany členských států Unie. Proto zatím ministři odmítají hovořit o konkrétních procentech v souvislosti s případným přesunem prostředků mezi pilíři v rámci zemědělské politiky. Některé členské státy dokonce žádají snížení celkových prostředků do zemědělství. To souvisí především s návrhem Komise poskytnout novým členským zemím přímé platby, i když ne ve stoprocentní výši, ihned po jejich vstupu do Evropské unie. Mezi ministry však panuje shoda nad tím, že dodatečné prostředky na rozvoj venkova by měly být použity na komunitární úrovni prostřednictvím programů připravených jednotlivými regiony a měly by sledovat především kritéria zachování koheze v rámci Unie.

V problematice zemědělství zároveň dostává akcent otázka bezpečnosti potravin a ochrana spotřebitele: SZP by neměla být chápana jen jako nástroj pro podporu zemědělců, ale především jako nástroj pro zlepšení kvality života všech obyvatel. SZP by měla podle výsledků jednání ministrů obsahovat flexibilní prvky, které by umožnily brát lépe v úvahu regionální rozdíly v členských státech EU. Reformovaná zemědělská politika Unie by měla klást důraz na zachování tradiční produkce v jednotlivých zemích či regionech a dodržení tohoto parametru by pravděpodobně mohlo být v budoucnosti jednou ze základních podmínek pro získání podpory ze strany Unie.

Do nového modelu zemědělství by mohly být dále včleněny nové aktivity, jako například venkovská turistika či vytváření malých výrobních podniků v rámci farem (degustace potravin, ubytování na zemědělských farmách atd). Španělsko, kde se velká část zemědělských farem nachází v nepříznivých oblastech a jejich produkce je založena na tradiční výrobě regionálních produktů, by mohlo z této modifikace profitovat, avšak za předpokladu, že Unie vyřeší otázku nutnosti kofinancování ze strany členských států.

Další diskuse o Společné zemědělské politice bude probíhat mezi ministry členských zemích Evropské unie na základě dokumentu „mid-term review“, který by měl v červnu 2002 představit komisař pro otázky zemědělství a rybolov Franz Fischler a jehož obsahem by měl být nástin dalšího vývoje zemědělského sektoru.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: