Názory, komentáře, publicistika

Záplavy a X-setletá voda odhalily v plné nahotě problémy pražské dopravy. Dlouhodobá neochota pražských zastupitelů řešit problémy s automobilovou individuální dopravou (AID) a jejím omezováním alespoň v centrálních pražských obvodech, víra v neporušitelnost a samospasitelnost pražského metra konstruovaného podle sovětských vzorů a absolutní ignorování alternativních druhů bezmotorové dopravy se spolupodílely na katastrofální dopravní situaci posledních dnů, na kterou doplácejí všichni Pražané.

V červnu 1998 se v dánském Arhusu konala čtvrtá konference ministrů životního prostředí zemí Evropy. Za klíčový bod této konference lze považovat tzv. Arhuskou úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí. I když velká část požadavků této úmluvy je v českém právním řádu zakotvena, k její ratifikaci ani po téměř pěti letech v ČR nedošlo, a to i přesto, že na programu Poslanecké sněmovny se objevuje již více než půl roku.

Jen deset dní vydržely politické špičky Občanské demokratické strany (ODS) hovořit o tom, jak si představují politiku životního prostředí. Právě tak dlouho totiž trvají jejich jednotlivá "témata dekády". Nedávné "ODS volí prostředí pro život" na vývěsním štítu Klausovy strany opravdu déle nevydrželo. ODS dnes volí hlavně klidné srdce Evropy, plné českých národních zájmů a otevřená okna v úřadech. Na to, aby vysvětlovala voličům jak ze země "neudělat rezervaci" a přesto ji úplně nezničit, její politici už, zdá se, zcela rezignovali.

Co si myslet o globalizaci? Většinu vášnivých sporů nad touto otázkou mezi sebou svádějí lidé, kteří za toto slovo zařazují odlišné obsahy. Představuji si takový spor dvou mých vrstevníků. Každý z nich se hlásí k jednomu ze dvou pozoruhodných hnutí dnes snad nejpřitažlivějších pro ty našince, kteří se v českých zemích chtějí veřejně angažovat: jedná se o hnutí ekologické a multikulturní.

• diskuse [počet příspěvků: 1]

Ministr životního prostředí Miloš Kužvart to v poslední době nemá lehké. Přinejmenším část ČSSD, která ho dosadila do funkce ministra, už ho očividně začíná mít plné zuby. Naplno se to projevilo nedávno, když ústecká ČSSD, jmenovitě její předseda a zástupce krajského hejtmana Jaroslav Foldyna prohlásil Kužvartovo jednání za škodlivé, míněno zřejmě nejen pro sociální demokracii.

• diskuse [počet příspěvků: 1]

Řeč nebude o žádném živočišném druhu, jak by nadpisu odpovídalo. Jde o předměty, ba dokonce o kultovní předměty naší civilizace - o auta. Zvláště ve městech je jich tolik, že vytlačují lidi z ulic, ba dokonce mnohdy i z chodníků. Na venkově zas, kde je pro ně přece jen více místa, vede jejich užívání k omezování rozsahu veřejné dopravy. A tak k diskriminaci těch, kteří tento symbol novodobého pohanství používat nemohou, ať již ze zdravotních, sociálních či jiných důvodů, nebo prostě přijímají natolik občansky (a tím spíše křesťansky) odpovědný postoj, že auto prostě používat nechtějí.

"Skloňte se před neosobními silami trhu, respektujte abstraktní pravidlo úcty k vlastnickým právům," tak radí Václav Klaus v Lidových novinách z 9. února t. r. "ekologistům". On sám možná tu neonadávku nevymyslel, ale s gustem ji používá. Řeč je v tomto ohledu tvárná a hra s ní může být prostředkem k ukojení sebe sama. Vzpomeňme jen toho, jak se slovo charta proměnilo svého času v "chátru" v ústech pohrdajících.

Neudržitelností současného konzumního životního stylu a otázkami změny směrem k ekologicky příznivějšímu způsobu života se zabývala lednová beseda Společnosti pro trvale udržitelný život (STUŽ). Se svými příspěvky zde vystoupili filozof Vlastimil Hála, filozof a senátor Daniel Kroupa, ředitel Liberálního institutu Miroslav Ševčík, socioložka Hana Librová, předsedkyně sdružení Zdravý životní styl Miluše Kubíčková, předseda Hnutí DUHA Ondřej Dargocký Simon a technik-ekolog Ondřej Velek. Diskusi moderoval Jiří Nečas, jeho reflexi Vám nyní přinášíme.

Temelínská elektrárna se rozbíhá. Blokády jejího staveniště ekologickými aktivisty byly vystřídány různými protesty z Rakouska, za nimiž - podle zpráv, které naše sdělovací prostředky přinášejí - stojí aspoň do určité míry také ekologičtí aktivisté. Mají či nemají pravdu? Je jaderná energetika opravdu největší hrozbou životního prostředí - jak naznačuje síla těchto protestů v porovnání s jinými akcemi?

"Globalizace je fakt, nikoli otázka politické volby", řekl Bill Clinton. „Globalizace je nezvratná a nepřemožitelná,“ řekl Tony Blair. Oba výroky si britský ekologický ekonom Colin Hines vytkl jako motto k úvodu své knihy Localization (A Global Manifesto). S oporou řady konkrétních příkladů se v ní pokouší nastínit alternativní politický koncept a prokázat tím, že obdobný religiózní fatalismus vůči globaliazci není na místě.

Globalizace a řada slovních spojení, v nichž pojem ”globální” v posledních letech stále častěji užíváme, patří k těm, u nichž zdánlivě přesně chápeme obsah, ve skutečnosti však nejsme schopni jej definovat nebo se dokonce při jeho výkladu zásadně rozcházíme. <BR>K nejobvyklejším patří dva omyly, které se ve své úvaze pokusím vyvrátit: <BR>
1. domněnka, že se nás proces sjednocování světa netýká, že probíhá mimo nás; <BR>
2. představa, že globalizace je cosi, co si můžeme vybrat.

• diskuse [počet příspěvků: 1]