Právo na informace: Veřejnost se dozví o podnicích vypouštějících toxické látky

Chcete vědět, jaké jedovaté látky a v jakém množství vypouští chemička ve všem sousedství? Od dnešního dne máte šanci, neboť průmyslové podniky musí poprvé v historii České republiky ohlásit, které toxické chemikálie a v jak velkém množství vypouštějí v emisích do vody, ovzduší anebo v odpadech. Tato povinnost se vztahuje celkem na 72 toxických látek. Ministerstvo životního prostředí informace od podniků prověří a zpracuje do databáze, která bude zpřístupněna veřejnosti v září.

“Integrovaný registr znečišťování (IRZ), jak se databáze o tocích toxických látek nazývá, je trnem v oku Svazu průmyslu a dopravy ČR, který se jej stále snaží vypudit z české legislativy. Zachování a zprovoznění registru proto považujeme za velký úspěch kampaně Budoucnost bez jedů (1). K udržení registru v legislativě přispělo v roce 2002 také přes 9 tisíc podpisů pod peticí Budoucnost bez jedů a podpora vědců, řady starostů a zastupitelů měst a obcí,” řekl ke zprovoznění registru předseda sdružení Arnika RNDr. Jindřich Petrlík.

Integrovaný registr znečišťování poskytuje podrobné informace o používání a vypouštění toxických chemikálií. Každý tak může na jednom místě najít shromážděné údaje o tom, kolik těchto látek ročně vypouští konkrétní průmyslový či zemědělský provoz do životního prostředí. První integrovaný registr znečišťování byl uzákoněn v roce 1986 pod názvem “Toxic Release Inventory” v USA jako součást zákona o havarijním plánování. Podnětem k jeho vzniku byla tragédie v indickém Bhopálu, kde v roce 1984 zahynuly tisíce lidí při úniku chemikálií z továrny Union Carbide. Další registry byly zavedeny v Kanadě, Austrálii, Nizozemí, Mexiku a dalších zemích.

„Zatímco původní verze amerického registru obsahovala zhruba 300 sledovaných chemikálií, dnes jich eviduje na 600. To je podstatný rozdíl oproti českému registru, který sleduje pouze 72 chemikálií. Bohužel je to důsledek lobbování Svazu chemického průmyslu, který přes své původní sliby práci na přijetí registru sabotoval a dosáhl toho, aby z něho bylo vyloučeno zhruba 15 až 20 chemických látek,“ prohlásil expert na problematiku toxických látek MUDr. Miroslav Šuta.

Zástupci průmyslu před třemi roky argumentovali, že zavedení registru přijde jejich podniky na miliardy korun. “Žádná vlna stížností na nákladnost měření kvůli novému systému se nekoná. Podobně bez finančních problémů prošel před lety zákaz freonů, i když i tehdy průmysl také strašil vysokými náklady,” řekl Petrlík.

Podle Miroslava Šuty zavedení registru ve Spojených státech dokonce přispělo ke zvýšení konkurenceschopnosti tamějšího průmyslu. „V podnicích se zpřísnila kontrola a nakládání s chemickými látkami, což vedlo k většímu pořádku a v některých případech i k nahrazení škodlivé technologie. Po deseti letech existence registru nakonec samotné průmyslové podniky u 17 nejvíce toxických látek samy dobrovolně snížily stanovené množství o 50 procent,“ dodal Šuta.

Některá omezení se však průmyslu přece jenom podařilo prosadit. Například v případě povodní se lidé opět nedozví, kolik chemikálií se skladuje ve Spolaně Neratovice. Stejně tak se asi nedozví, kolik toxického hexachlorbenzenu (2) končí v odpadních vodách Spolchemie. “Je to způsobeno špatným nastavením tzv. ohlašovacích prahů a vyškrtnutím povinnosti ohlašovat množství toxických látek vstupujících do výroby. To by do určité míry mohla řešit nová chemická politika EU, pro niž se vžila zkratka REACH,” upřesnil Petrlík

“Od zveřejnění údajů v IRZ si slibujeme, že pomůže v řadě konkrétních případů. Určitě bude příspěvkem do živé diskuse o tom, kdo a jak znečišťuje ovzduší v Ostravě anebo o tom, kolik dioxinů obsahují odpady ze spalovny v Liberci,” přiblížil využití registru tiskový mluvčí Arniky Marek Jehlička.