|
Proč by nás i Vás měla zajímat Stockholmská úmluva
2. 1. 2004
Jindřich Petrlík [Arnika] -
Žijeme-li svůj každodenní život, zákony nás většinou začnou zajímat až v momentě, kdy se nás bezprostředně dotýkají. Mezinárodní úmluvy jsou na tom ještě hůře, většinou se nám zdá, že jde o záležitost vysoké politiky na hony vzdálenou a neužitečnou pro každodenní život. Pokud se potýkáte s nějakým problémem, který se týká životního prostředí ve vašem okolí, pak vězte, že by vás právě mezinárodní úmluvy měly nadmíru zajímat. Už proto, že jsou ještě nad českými zákony a často proto pokrokovější. Stockholmská úmluva by nám mohla pomoci zbavit se řady problémů se znečištěním životního prostředí v České republice.
Patříme k zemím s prostředím nejvíce zamořeným polychlorovanými bifenyly. Svědčí o tom měření jejich hladin v mateřském mléce. Řada míst je dodnes znečištěná pesticidy, které byly zakázány koncem osmdesátých let (například DDT v okolí Spolany Neratovice anebo v okolí bývalých skladů pesticidů atd.).
Stockholmská úmluva se týká zatím 12 chemických látek (nebo jejich skupin), které se souhrnně nazývají jako perzistentní organické látky. Slovo perzistentní samo o sobě je přivlastňovacím slovem pro něco, co dlouho přetrvává - třeba perzistentní odpor vůči nadvládě je vytrvalým odporem. Chemické látky s tímto přívlastkem tedy v přírodě dlouho přetrvávají a je pro ně typické, že se kumulují v živých (většinou tukových) tkáních a jsou vysoce toxické. Jde o 9 látek používaných jako pesticidy, dále o polychlorované bifenyly vyráběné pro technické účely a 2 skupiny látek (polychlorované dibenzo-p-dioxiny a polychlorované dibenzofurany, pro něž se vžil souhrnný název dioxiny), které vznikají jako nechtěné vedlejší produkty při průmyslových procesech či spalování chlorovaných látek. Pokud tyto látky byly záměrně vyráběny, úmluva zakazuje jejich další výrobu a stanovuje konečné datum pro jejich vyřazení z použití. Pro látky zařazené k nechtěným vedlejším produktům pak určuje nutnost jejich minimalizace a, je-li to možné, úplné zamezení jejich vzniku.
V prvním odstavci jsem záměrně použil slovního spojení, že „Stockholmská úmluva by nám mohla pomoci...“ Jako každý právní dokument, může mít i mezinárodní úmluva řadu výkladů. A tak je možné například ustanovení úmluvy „kontinuální minimalizaci vzniku dioxinů a, kde je to proveditelné, jejich úplnou eliminaci“ vyložit různě. Je možné se spokojit s namontováním filtrů zachycujících dioxiny unikající do ovzduší a již nesledovat jejich úniky z popílků zachycených na těchto filtrech. Anebo je naopak možné stanovit takové postupy či opatření, která vzniku dioxinů budou předcházet. O tom všem rozhoduje důležitý dokument - Národní implementační plán Stockholmské úmluvy. Stanoví například to, zda v České republice budeme odpady spalovat v dokonalých spalovnách a vytvářet tak i nadále určitá množství dioxinů anebo budeme odpady přednostně třídit a recyklovat. Stanoví také to, zda odpad z vyhořelého provozu chemičky, který téměř jistě obsahuje dioxiny, bude zpracován jako nebezpečný (toxický) odpad, anebo se s ním bude nakládat jako s odpadem netoxickým.
Můžeme tedy očekávat, že na základě Stockholmské úmluvy se zpřísní zákony a zlepší programy na ochranu životního prostředí, anebo se nestane nic. Záleží na zájmu veřejnosti o Národní implementační plán Stockholmské úmluvy. Je možné získat podporu z mezinárodních fondů (od Světové banky) na likvidaci starých ekologických zátěží látkami jako dioxiny, DDT či PCB, nebo také o takovou možnost přijít. Také o tom bude Národní implementační plán Stockholmské úmluvy.
Pokusím se vyjmenovat alespoň pár příkladů míst, jejichž problémů se Stockholmská úmluva týká, a tudíž by mělo její naplnění (implementace) zajímat i místní lidi a politiky.
V Libereckém kraji je dlouholetým problémem spalovna komunálních odpadů, která má sice již funkční dioxinový filtr, ale na skládkách komunálních odpadů tady končí směs popela a popílku s vysokým obsahem dioxinů právě z této spalovny. Do libereckého kraje patří i Zákupy, kde hořela skládka odpadů. Lidi ze Zákup by proto mělo zajímat, jestli Národní implementační plán SÚ nějak zohlední fakt, že při požárech skládek, kde končí řada odpadů s obsahem chlóru, vznikají dioxiny. Nejde jen o zohlednění tohoto faktu, ale o předcházení takovým případům. To by mělo naplnění Stockholmské úmluvy pomoci řešit. Občany Liberce by mělo zajímat ale také to, zda se v NIPu objeví problém produkce polychlorovaných bifenylů při druhotném zpracování kovů kvůli kuplovně, která jich ještě v nedávných letech vypouštěla do ovzduší vysoká množství.
Jihočeský kraj je na první pohled čistý. Ale ani on není ušetřen problémů spojených s perzistentními organickými látkami: ve Lhenicích skončily tuny zeminy a odpadů s obsahem polychlorovaných bifenylů převezené sem z jiného místa Jihočeského kraje - Milevska, kde PCB kontaminovaly bývalou obalovnu. U Mydlovar se chystá výstavba nové spalovny odpadů, která bude opět novým zdrojem dioxinů. Stockholmská úmluva říká, že se mělo jejich vzniku předcházet. Pomůže tedy úmluva zabránit výstavbě této spalovny nebo ne? Odpověď na tuto otázku by měli Jihočeši hledat právě v NIPu.
Plzeň je jedním z měst, kde se uvažuje (nebo uvažovalo) o výstavbě nové velké spalovny komunálních odpadů, a také místem, kde stojí jedna z mnoha spaloven nebezpečných odpadů. Město na její výstavbě prodělalo stovky milionů korun. Je tedy provozována alespoň v souladu s ochranou životního prostředí? Kde končí odpad produkovaný spalovnou obsahující nepochybně dioxiny a další toxické látky? I pro jiná místa Plzeňského kraje je Stockholmská úmluva aktuální - třeba pro Klatovy, v jejichž sousedství (v Lubech) stojí jeden ze starých skladů pesticidů zamořený DDT a dalšími toxickými pesticidy. Každý bývalý okres v ČR má možná jedno takové místo. Do Plzně se také svážely odpady s obsahem PCB. Kde byly a jsou jejich sklady a byly sledovány hladiny PCB v nich a v jejich okolí?
Karlovarský kraj - konkrétně město Ostrov sousedí s výsypkou, v níž skončily tuny toxických látek po výrobě pesticidů ve Spolaně Neratovice. Hovoří NIP také o tomto problému?
Ve více jak milionové metropoli České republiky byla svého času naměřena nejvyšší koncentrace dioxinů ve venkovním ovzduší - přímo na Náměstí Republiky. Kousek odsud byla v provozu spalovna nebezpečných odpadů. Dodnes jsou v Praze v provozu další čtyři spalovny nebezpečných odpadů a jedna velká spalovna komunálních odpadů nemluvě pak o řadě dalších zdrojů emisí dioxinů. Navíc se plánuje výstavba nové spalovny čistírenských kalů. Ty samotné často obsahují vysoké koncentrace dioxinů. V Praze je také situována řada bývalých průmyslových provozů, jejichž areály jsou kontaminované polychlorovanými bifenyly. Kde skončí odpady z těchto areálů? A budou předtím zbaveny toxických látek? I tyto otázky by měl řešit Národní implementační plán Stockholmské úmluvy.
Dioxiny, polychlorované bifenyly i DDT byly v roce 2003 nejvíce skloňovány v souvislosti se Středočeským krajem. Stačí vyjmenovat pár míst: Spolana Neratovice, spalovna v Lysé nad Labem, Milovice anebo Mratín. Ve skrytu však zůstává třeba spalovna nemocničních odpadů v Benešově situovaná přímo do sousedství nemocnice. Bývalý okres Benešov hostil dva sklady pesticidů, jejichž kontaminace se řeší anebo teprve bude řešit. Polychlorované bifenyly by mohly být problémem spojeným s bývalou obalovnou živičných směsí u Klecan.
Za zázrak by bylo možné považovat, kdyby znečištění perzistentními organickými látkami unikl jeden z našich nejprůmyslovějších krajů - Moravskoslezský. S trochou nadsázky lze Ostrava označit za hlavní město polychlorovaných bifenylů (PCB) v České republice. Sídlí zde řada firem shromažďujících odpady s obsahem PCB. Trvale jsou v Odře pod Bohumínem měřeny vysoké koncentrace PCB atd. Hutě patří k hlavním zdrojům emisí dioxinů do ovzduší. V sousedství jedné z ostravských spaloven odpadů byla naměřena vysoká koncentrace dioxinů v půdě.
Ani další kraje nebyly problémů s perzistentními organickými látkami ušetřeny. Pokusím se je vyjmenovat alespoň heslovitě:
Jihomoravský kraj: spalovna v Brně, spalovna nebezpečných odpadů ve Vyškově.
Vysočina: požár spalovny odpadů Motorpalu Jihlava, plánovaná spalovna odpadů v sousedství masokombinátu u Třebíče, plánované pokračování provozu skládky nebezpečných odpadů v Pozďátkách (mohou i na ní končit odpady s obsahem POPs?)
Pardubický kraj: chemička Synthesia je jako podnik chlórové chemie zdrojem POPs a navíc provozuje i spalovnu nebezpečných odpadů, z laguny u ní vytékají i PCB, PCB v Tiché Orlici (hermafrodytní ryby).
Královéhradecký kraj: plánovaná spalovna komunálních odpadů Opatovice bude novým zdrojem emisí POPs, požár ve spalovně přímo v Hradci Králové, případ rybníků nad obcí Černý Důl u Vrchlabí zamořených PCB.
Olomoucký kraj: spalovna Megawaste Přerov, spalovna ve Farmaku, PVC ve zdravotnictví (dětské oddělení FN Olomouc). Náhrada PVC je jednou z cest prevence vzniku POPs.
Zlínský kraj: spalovna nebezpečných odpadů Emseko v roce 1997 explodovala, v Colorlaku Uherské Hradiště se používaly PCB do barev (dodnes jsou zde měřeny vysoké hodnoty PCB v mateřském mléce), spalovna Chropyně díky tomu, že spaluje odpad z provozu zpracovávajícího PVC měla dlouhodobě vysoké hodnoty dioxinů v emisích do ovzduší.
Jak vidíte, není v České republice jediný kraj, kterého by se problematika perzistentních organických látek netýkala. Jde o problém významný nejen globálně, ale zároveň je aktuální pro mnoho konkrétních míst na Zemi. A stejně tak je pro tato místa a řešení jejich problémů důležitá Stockholmská úmluva, byť se může zdát jako něco vzdáleného řešení místních problémů. NENÍ! Proto byste se i vy měli zajímat o její naplnění.
Kontakt: Jindřich Petrlík, jindrich.petrlik@arnika.org, tel: 222 781 471
Jindřich Petrlík
|
|
 |
|
