Klimatické změny zabrání rozvoji Afriky

Jen v průběhu 20. století se Afrika oteplila o 0,7°C a i nadále by se měla podle odhadů oteplovat o zhruba 0,2°C až 0,5°C za každé další desetiletí 21. století. (Pro srovnání: během 20. století postupovalo globální oteplování průměrně jen o 0,05°C za deset let.) Zvlášť zhoubný vliv budou mít tyto změny podle odhadů mezinárodních ochranářských organizací na oblast východní Afriky, kde je více než 80% obyvatelstva existenčně závislých na zemědělství. První negativní dopady globálního oteplování jsou zde prý jasně cítit už nyní (WWF, 2006).

Fatální následky pro obyvatelstvo východní Afriky mohou mít především změny ve frekvenci, intenzitě a pravidelnosti dešťových srážek. Podle nejnovějších scénářů IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change) se do roku 2050 zvýší průměrné srážky mezi lednem a únorem o 5 - 20% a naopak o 5 - 10% poklesnou mezi červnem a srpnem. Nepředvídatelná zvýšení srážkových úhrnů během beztak „vlhkých období“ povedou podle vědců k erozi půdy a vážným problémům vodního managementu, snížení srážek během „suchých období“ způsobí naopak nedostatek vody a postupující dezertifikaci.

Všechny tyto změny mohou vést k regionálnímu nedostatku pitné stejně jako užitkové vody (v současnosti trpí nedostatkem zdravotně nezávadné pitné vody neuvěřitelné dvě třetiny venkovanů a jedna čtvrtina městských obyvatel Afriky), v důsledku toho ke snížení zemědělské produkce, potravinové nouzi (podle FAO se jen mezi lety 1980 a 2000 zvýšil počet potravinových krizí v Africe trojnásobně), masové migraci do měst a následné socio-ekonomické krizi, která může vést v postižených regionech až k propuknutí ozbrojených konfliktů.

Zvyšující se teploty přejí kromě toho výskytu různých epidemií. Vysoké teploty společně se silnými dešti představují ideální prostředí například pro šíření malárie.

Globální oteplování způsobuje také častější a drsnější výskyt extrémních klimatických jevů jako jsou silné bouře, záplavy, požáry, hurikány, tropické bouře atd. Časté tropické bouře ničí pobřežní oblasti včetně důležitých „nárazníkových“ekosystémů mangrovů či mokřadů, které dříve tlumily sílu těchto bouří a ještě více umocňují destruktivní důsledky zvyšování mořské hladiny.

Zvyšování mořské hladiny nabourává pochopitelně zásadním způsobem ekologickou i socio-ekonomickou rovnováhu pobřežních států - v Africe především v Keni a Tanzanii. Zvyšování teploty mořské hladiny spolu s extrémními klimatickými jevy a zvedáním hladiny moře vede k vážnému poškozování korálových útesů a snižování jejich schopnosti tlumit nárazy mořských vln, následně pak k erozi pobřeží (umocněné kácením mangrovů) a úbytku mořských živočišných druhů, pro které jsou korálové útesy přirozeným útočištěm. Všechny tyto jevy narušují samozřejmě veškeré ekonomické aktivity jako turismus, rybaření či průmysl, které by jinak mohly vést k rozvoji pobřežních regionů.

Globální oteplování představuje vážné ohrožení pro mnohé živočišné i rostlinné druhy Afriky. Trpí především ty druhy, které jsou na změny klimatu (množství srážek, teplotu atd.) zvláště citlivé, jako jsou například opadavé lesy východní Afriky anebo třeba slon africký (Loxodonta africana), u kterého změny v úhrnu srážek během roku výrazně ovlivňují rozmnožovací chování a tím i genetickou strukturu dalších populací. Prostor se naopak otvírá pro některé rychle se množící invazivní druhy, které jsou schopny adaptace na velmi široké spektrum klimatických podmínek.

Ohroženy jsou také některé velké chráněné oblasti Afriky, neboť vlivem klimatických změn bude pravděpodobně řada živočišných a rostlinných druhů migrovat a tím se mnohdy posouvat mimo současné hranice národních parků a rezervací. Kromě klimatu je budou ohrožovat také změny v systému obhospodařování, jimiž se budou místní obyvatelé na klimatické změny pokoušet adaptovat.

Vzhledem k tomu, že chudé rozvojové státy Afriky vypouštějí skleníkových plynů do globálního ovzduší prokazatelně velmi málo a přispívají tak ke klimatickým změnám vcelku zanedbatelně, bylo by dosti nespravedlivé, aby jeho důsledky trpělo africké obyvatelstvo nejvíce. Hospodářsky vyspělé státy v čele s největšími producenty skleníkových plynů by proto měly neprodleně podniknout kroky, které by pokračující změny klimatu nejen zpomalily, ale definitivně zastavily.

Podle ředitele Programu klimatických změn WWF Hanse Verlomeho má svět ještě stále šanci odvrátit nebezpečí klimatických změn, ačkoli se dveře této možnosti zavírají opravdu hodně rychle. Pokud se zvýší průměrná teplota naší planety o „pouhé“ 2°C, klimatické změny se podle Verlomeho vymknou naší kontrole zcela nenávratně.