Nedopusťme, aby barmští generálové zvítězili!

Jen málokdo ví, že barmské velkoměsto bez všudepřítomných mnichů vypadá v očích buddhistů jako evropská metropole po nukleární nehodě. Tento příklad není vůbec přehnaný, když si uvědomíme, jaký šok v Barmě vyvolala zpráva, že armáda bila mnichy, pozatýkala je během modlitby, kopala vojenskými botami do Buddhovy tváře. Některé případy zastřelených mnichů jsou dobře dokumentovány, další zprávy o masové "eliminaci" mnichů se přenášejí zatím nepotvrzenými pověstmi.

Barmská vláda se dopustila neodpustitelného omylu: Dotkla se toho, co umožnilo lidem vydržet potíže a ponížení během desítek let. Druhý omyl však už dokázala napravit: Šafránová revoluce byla i revolucí elektronických medií a amatérských korespondentů. Internet a telefonní linky byly proto za několik dní odříznuty, jeviště krutostí se přesunula z ulic do věznic a masové zatýkaní podezřelých se vykonávají pouze pod pláštíkem tmy. Nová kapitola v dějinách žurnalistiky skončila zrušením přímého přenosu a zmizením zpravodajců.

Mlčení investorů

Demokratické hnutí v Barmě však tímto ještě neprohrálo. Spoléhalo se ve značné míře na dojem z poselství, které mniši poslali ven do světa. Bezpochyby to udělalo silný dojem a svět se až teď vzpamatovává z tohoto šoku. Kolem planety se rozvinula ohromná vlna soucitu, která tvoří zvláštní protipól k lhostejnosti, když v Barmě po mnoho let riskovali život odvážní disidenti a lidé trpěli mimo dosah fotoaparátů zaslepených turistů.

Digitální věk dokazuje svůj potenciál nejen v obcházení cenzury. Mezinárodní online-petice "Stand with the Burmese Protesters" ("Podpořte barmské protestující") podepsalo během krátké doby už více než 700 000 lidí. Jak v Barmě, tak i u nás byla reakce demokratických sil především vyjádřením názorů. Mnohé vlády ostře odsoudily násilí proti demonstrantům, mezi prvními česká vláda. Později, když drama v Barmě proniklo na mezinárodní úroveň, objevil se ale „povědomá“ reakce Organizace spojených národů - pocit bezmocnosti.

OSN má fakticky jen jednu "ruku", kterou je Rada bezpečnosti – avšak škoda, že je stále ochrnutá. Vítězství barmských generálů nad mnichy se odráží v mezinárodní politice jako vítězství ruských a čínských vládních zájmů nad hodnotami lidstva. V lednu úspěšně vetovaly rezoluce proti barmské juntě a po nynějších protestech znovu se vyhýbají mezinárodní odpovědnosti.

Jiný postoj jsme čekali ale od firem sídlících v naší části světa. Zahraniční investoři (jako například francouzská firma Total) ukázali, že jsou v Barmě podobně užiteční pro podporu demokracie asi tak jako dekorativní napodobení hasícího přístroje v případě požáru. Selhání v řadě naších mocných firem vyvolává dojem, že kouzlo s názvem "kritický dialog" často bylo jen pokryteckou záminkou, aby se investor dostal přes morální obavy do země.

Olympijská pochodeň z čínského plastu?

Na letošní konferenci Forum 2000 narazili barmští aktivisté na jednoho čínského novináře, který se s velkým podivem poprvé dozvěděl o událostech v Barmě. Čínská média se zřejmě rozhodla opatrně mlčet o zločinech vlády v sousední zemi. Není divu, protože za dodávané zbraně dostává Čína od Barmy nutně potřebné suroviny a energii pod tržní cenou pro svou rostoucí ekonomiku.

Dospělost státu se však nedá měřit ekonomickým růstem. Čína je pověstná tím, že otevírá svoje dveře velkým firmám, ne však kritice. To vědí i čeští aktivisté pro lidská práva, kteří se mnohokrát marně pokusili předat petici čínské ambasádě v Praze. Diplomatické vztahy s druhou zemí a nerespektování jejího obyvatelstva se zřejmě vzájemně nevylučují.

Není příliš těžké si představit, jak budou olympijské hry vypadat: Disneyland atletů. Tendence pokračujícího zneužití her jako byznysové akce teď vrcholí v maskování všeho, co nelze použít jako public relations, a to s čínskou pečlivostí a oddaností k detailům.

Vstupenka do světového sportovního společenství se letos značně zdražila - Barma sotva dokáže sestavit tým sportovců, když se barmští mladiství nachází za mřížemi, slouží armádě otrokářskou prací nebo prostě pracují pro svoje přežití. Zdá se, že Čína se chystá pořádat velký večírek bez účasti malých sousedů.

Čína je země obrovské kultury a čínská moudrost příslovečná. Přesto se bude muset ještě naučit, že zamlčování pravdy nikdy nebývalo trvalým řešením a že národní hospodářství doma a v zemích spojenců nemůže obcházet blaho lidu. O spokojenost Barmánců by se Čína obzvlášť měla starat, poněvadž žijí v zemi spolu s čínskou etnickou menšinou. A nemůže riskovat pogrom Barmánců proti nim, kteří jsou v Barmě považováni za příznivce vlády a slouží jako předvoj a základna čínského podnikatelství.

Jak pomoci ze zahraničí v Barmě?

Mezitím, co se svět pomalu vrací k jiným prioritám, chystají se Barmánci k dalším nenásilným útokům proti generálům: Lidé se vyhýbají nakupování u podniků, které patří vládě nebo s ní mají dobré vztahy. S vrahy mnichů se neobchoduje. A tak proniká přes cenzuru z Barmy konečně i dobrá zpráva: Barmské demokratické hnutí je stále živé!

Možná, že můžeme získat novou víru v sílu občanské společnosti právě ze země, která demokracii ještě nemá. Nezapomeňme na to, že lidé ve svobodné (nebo svobodnější) části světa mají nepopiratelně politickou moc – musí ale promluvit společným hlasem. Existuje mnoho způsobů, lze například napsat protestní dopis Číně, Rusku, Indii nebo přímo barmské ambasádě v Berlíně, požádat OSN o okamžitou akci a EU o rozšíření sankcí na podnikaní s palivem a plynem.

Neměli bychom ani podcenit význam shromáždění a protestních akcí tady u nás, protože Barmánci se o podpoře dozvídají barmským exilovým zpravodajstvím, které vysílá do Barmy. Generálové mohou kulkami umlčet protesty v Rangunu a v Mandalaye - avšak ne v naších městech!