Ukončí Evropská unie “chemický socialismus”?
18. 11. 2004 MUDr. Miroslav Šuta [Greenpeace/Econnect] -
Stále častěji vznikají nejrůznější vědecké studie, které přinášejí
důkazy o nebezpečných chemických látkách, jež mohou ohrozit naše zdraví
či životní prostředí a které jsou součástí běžných spotřebitelských
produktů, jakými jsou hračky, oblečení či podlahové krytiny. Jedná se
například o těžké kovy, ftaláty, organické sloučeniny cínu, chlórované
parafíny či alkylfenoly. Třeba při telefonování si zřejmě jen málokdo
uvědomuje, že jeho mobil obsahuje bromované zpomalovače hoření -
perzistentní látky schopné hromadit se v živých organismech a narušovat
funkce hormonů.
Laboratorní analýzy prachu z domácností prokazují, že běžně prodávané
výrobky celou škálu toxických chemikálií také uvolňují. Člověkem
vyrobené nebezpečné chemické látky ale znečistily nejen naše domovy,
ale i oblasti průmyslu tak vzdálené, jakými jsou třeba Arktida, vysoké
hory nebo hlubiny moří. Lékaři bohužel rizikové chemikálie nacházejí i
v lidské krvi, v mateřském mléce a dokonce i v tělech doposud
nenarozených dětí, kam pronikají z těla matky.
Podle Evropské environmentální agentury může být na evropském trhu až 100 tisíc látek,
z nichž většina je vyráběna, používána a uvolňována do prostředí, aniž
bychom znali jejich účinky na lidské zdraví nebo na životní prostředí.
Komplexní hodnocení rizik bylo zatím dokončeno jen u zlomku látek, a
proto máme k dispozici jen útržkovité informace o tom, co způsobují
nebo mohou způsobovat. Jako “chemický socialismus” bývá proto
označována současná situace, kdy převážná část zisku z výroby a prodeje
nebezpečných chemických látek připadá průmyslu a obchodu, zatímco
drtivou většinu nákladů spojených např. se škodami na zdraví či přírodě
doposud nese společnost - daňový poplatník či nemocný člověk.
Neudržitelnost stávající situace si Evropská unie uvědomila už
polovině devadesátých let a v roce 1998 se rozhodla připravit rozsáhlou
revizi chemické politiky. Její první návrh byl publikován v podobě tzv.
Bílé knihy již v
únoru 2001. Reforma se pokouší sjednotit desítky dnešních dílčích
předpisů o nakládání s chemikáliemi do nového systému, pro nějž se
vžila zkratka REACH (Registrace, evaluace a autorizace chemických látek).
Evropská unie vidí řešení problému v přenesení části nákladů na
hodnocení účinků chemických látek a za případné škody na výrobce. REACH
usiluje také o zajištění dostatečného množství informací o
produkovaných chemikáliích, o zvýšení bezpečnosti lidí nakládajících s
chemickými látkami, o podporu konkurenceschopnosti průmyslu a
samozřejmě i o ochranu životního prostředí a zdraví lidí.
Odhaduje se, že REACH by se měl týkat asi 30 tisíc látek, které
jsou vyráběny nebo dováženy do EU některým subjektem v množství větším
než tuna ročně. Odpovědnost za registraci mají nést sami výrobci či
dovozci látky. Podmínky pro přezkoumání (evaluaci) však mají vytvořit
členské státy prostřednictvím sítě autorizovaných pracovišť. Nově by
měla být zřízena Evropská agentura pro chemické látky, která by
zpracovávala.registrační dokumentace výrobců a dovozců i výsledky
evaluace. Agentura by provedla konečné posouzení látky a předložila
návrh rozhodnutí Evropské komisi, který by byla oprávněna vydávat
autorizace pro uvedení chemikálie na trh. Vzhledem k rozsahu práce
počítá Evropská unie s dlouhým zaváděcím období. Až 11 let mají mít na
registraci firmy vyrábějící látku v množství do 1 tuny. Naopak jen
tříletá lhůta je navržena pro látky dodávané jedním subjektem v objemu
nad 1000 tun ročně.
Chemický průmysl však vytváří značný tlak na zachování výroby
nebezpečných chemikálií a prosazuje systém tzv. “adekvátní kontroly”.
Zdravotníci spolu s ekologickými a spotřebitelskými organizacemi naopak
žádají ,
aby autorizace k výrobě a užívání látky by byla udělována jen v případě
prokázání její ekologické a zdravotní bezpečnosti. Nebezpečné látky by
podle tohoto návrhu mohly dostávat autorizaci pouze při prokázání
společenské potřebnosti látky a při neexistenci bezpečnější
alternativy. I pak by autorizace měla být jen časově omezená a jen pro
specifické použití, což by vedlo soutěž na trhu a motivovalo firmy k
investicím do vývoje nových látek a progresivních technologií. To by v
konečném důsledku bezpochyby přispělo i k celkové vyšší bezpečnosti.
Pravomoc rozhodnout o definitivní podobě REACH má Evropský
parlament a Evropská komise, které jsou vystaveny tlaku stovek
lobbyistů chemické průmyslu. V současnosti se návrhem reformy zabývá
evropská Rada pro konkurenceschopnost, která je složena z ministrů
průmyslu členských států EU a která zatím nedošla k jednoznačnému
závěru. Evropský parlament se původně měl zabývat podobou nové chemické
politiky již počátkem roku 2004, ale lobbyistům chemického průmyslu se
už několikrát podařilo jeho projednávání odsunout. Nyní se předpokládá,
že tzv. první čtení návrhu reformy by v Evropském parlamentu mělo
probíhat v druhé třetině roku 2005. Ke schválení REACH by mělo dojít
koncem roku 2006. Během nejbližších dvou let se tedy ukáže, zda
politici upřednostní zisky výrobců a obchodníků nebo zdraví obyvatel a
ochranu životního prostředí. Zda podlehnou lobbyingu nebo zda najdou
sílu ukončit “chemický socialismus”.
MUDr. Miroslav Šuta
|