Úterky s Gender...

Na druhém setkání 29. 10. vystoupila se svým příspěvkem na téma Média, gender a jazyk germanistka a genderová lingvistka a publicistka Jana Valdrová . Hned v úvodu jasně formulovala svůj negativní postoj k bipolaritě muž-žena ve všech směrech: zatímco u nás je všeobecně stále populární tzv. „teorie dvou kultur“ (texty D. Tannenové, kniha Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše), Jana Valdrová je zastánkyní „vzájemného porozumění“ mezi pohlavími. Nejde tedy o první krok – rozdílnosti si uvědomovat a pojmenovat, ale už o krok následující – pokusit se je překlenout.

Vlastní přednáška byla zaměřena především prakticky – na materiálech z českého tisku a z českých televizí dokládala, jaké stereotypy ve věci vnímání obého pohlaví tu vládnou. Snažila se především dokázat, že jazyk médií udržuje a posiluje stávající genderové rozvržení. Podle použitého jazyka je tedy možné (bez vizuálního podnětu) například v reklamě identifikovat, ke komu se odkazuje: muž si v novém automobilu odpočítává DPH, zatímco žena „si medí“ (a pes si lebedí). Muž totiž ve většině situací pracuje, zatímco žena se „setkává s přáteli“. Z těchto stereotypů je ovšem obtížná cesta ven – my, jakožto vnímatelky a vnímatelé jsme (přinejmenším podvědomě) zasaženi „genderovou slepotou“, asociační řetězce nám naskakují okamžitě a je nutné vědomě se jim bránit.

Obraz ženy a muže v médiích rozděluje Valdrová podle dvou hledisek: 1. kvantitativního a 2. kvalitativního. Z kvantitativního hlediska převažují muži: ti se mnohem častěji v masmédiích tematizují a počítá se apriori s mužskými konotacemi. V tom smyslu pochopitelně dochází k zásadnímu zkreslení (jako příklad uvedla dokumentární film o trampingu).

Kvalitativní pojetí autorka dále rozděluje na tři skupiny – „doing gender“, „undoing gender“ a „gender freaks“. „Doing gender“ znamená „vyrábění“ gender podle společenských požadavků. Mediální žena musí být především krásná a mladá. Je elegantně až vyzývavě oblečená, upravená, vstřícná. Chová se submisivně, roztomile. Explicitně zdůrazňuje ženskost a její kvality. Příkladem mohou být hlasatelky počasí na Nově a nebo Bára Štěpánová v pořadu Trní.

„Undoing gender“ představuje pravý opak – v tomto případě se gendrem vůbec nemanipuluje a do popředí se dostává přirozený projev. Žena vystupuje především jako odbornice na dané téma, její genderové zařazení nerozhoduje. Jako příklad uvedla hlasatelky zpráv na ČT, ženy účinkující v pořadu Krásný ztráty či moderátorky pořadu Občanské judo.

Do skupiny „gender freaks“ patří odchylky od výše vymezených skupin. V některých případech se totiž mohou oba postoje mísit: jako zástupce této kategorie J. Valdrová označila Zuzanu Slavíkovou, moderátorku televizního pořadu Nejslabší! Máte padáka!: Slavíková je dokonale upravená, má černé, nevyzývavé šaty, mluví hlubším hlasem, v rychlém sebejistém tempu, ale zároveň nosí jehlové podpatky. Podobný model nabízí Michaela Jílková z pořadu Kotel – ve svém vystupování směšuje mužské i ženské genderové charakteristiky.

K ideálním příkladům narušování genderových stereotypů a nabízení dalších alternativ jazykových průjevů patří podle J. Valdrové například pořady Haliny Pawlowské – především vzhledem k tomu, že Pawlowská veřejně etabluje „pocit“ jako legitimní prostředek vnímání. Zvláštní příklad posunuté gendrovosti představují americké filmy, v nichž žena dokáže vše –střílet, létat, zachraňovat atd. Problém je snad jedině v tom, že všechny tyto činnosti vyvíjí výhradně kvůli muži a pro jeho dobro.

Přednášející na závěr upozornila, že genderové stereotypy nejsou ve skutečném světě tak ostře polarizované jako ve světě médií. Zároveň ale připomněla, že na odcizení pohlaví působí i mimomediální tlaky – tzv. „commitment fobia“ (strach z navazování dlouhodobějších vztahů), zvýšená mobilita, překotný rozvoj služeb a celkový rozpad tradic. Východisko spatřuje v tom, čím přednášku začala – ve vzájemném porozumění mezi pohlavími, ve výchově k „imunitě“ vůči genderovým stereotypům a v odporu ke konsumní společnosti.

Marta Ljubková