Nejvyšší správní soud: SÚJB neposkytuje informace o Temelíně a porušuje tak zákon

Informace, které sdružení Občanská iniciativa pro ochranu životního prostředí, Calla a sdružení V havarijní zóně jaderné elektrárny Temelín požadovala, se týkaly vlivů jaderného provozu na okolí a obyvatelstvo, zajištění bezpečnosti elektrárny a rizik případné havárie.

Podle ekologů se na SÚJB ujala praxe, že úřad v zákonem stanovených lhůtách na žádosti o informace vůbec nereagoval. Předsedkyně úřadu Dana Drábová pak v zákonných lhůtách nereagovala ani na odvolání proti nečinnosti úřadu. Teprve s dlouhým zpožděním byla vydávána rozhodnutí o odepření informací, která se často týkala bezpečnosti jaderného provozu a aktuálních poruch v elektrárně. Přitom nešlo o informace spadající pod obchodní tajemství ani utajované skutečnosti, ale obecné informace o dopadech a rizicích provozu elektrárny na její okolí.

Obranu předsedkyně úřadu, která se domáhala prodloužení lhůt pro rozhodnutí až na více než dva měsíce od podání žádosti o informace, soud neuznal.

Soud nařídil úřadu plnit povinnosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím a uložil mu uhradit náhradu nákladů soudních řízení. Soud však sám nemohl požadované informace od SÚJB poskytnout, neboť jimi nedisponuje, a proto se úřad musí v dalším řízení žádostmi opět zabývat a vyřídit je. Rozsudky Nejvyššího správního soudu mají precedentní význam, čímž změní nezákonnou praxi SÚJB i do budoucna. Úřad bude povinen se žádostmi veřejnosti o informace kolem JETE zabývat a v zákonem stanovených lhůtách je vyřídit. Žadatelé na základní informace SÚJB o JETE nyní čekají často měsíce až roky.

Jak ČTK řekl mluvčí úřadu Pavel Pittermann, po obdržení rozsudků úřad požadované informace vydal. Právní zástupce František Korbel k tomu však uvádí, že informace byly poskytnuty pouze v jednom případě a navíc jen částečné. V ostatních případech úřad tvrdí, že jde o obchodní tajemství, vnitřní záležitosti elektrárny a podobně, což vzhledem k tomu, že jde o informace o vlivu na okolí a veřejnost, není opodstatněné.

O informace týkající se kontroly kvality svarů hlavního cirkulačního potrubí 1. bloku Temelína v minulosti také čtyřikrát žádala organizace Greenpeace. V létě roku 2000 totiž organizace obdržela od pracovníka Temelína informaci, že jedno z hlavních chladících potrubí reaktoru prvního bloku bylo v minulosti přivařeno vzhůru nohama, poté odřezáno a znovu přivařeno ve stejném místě. Čtyřikrát byla žádost o informace odmítnuta, proto se v roce 2002 Greenpeace obrátilo na vrchní soud, aby protokol o kontrole nařídil zpřístupnit. V té době Nejvyšší správní soud ještě nefungoval.

Vedle Nejvyššího správního soudu se ekologové obracejí i na další instituce v souvislosti s nespokojeností s postupy JETE a SÚJB. Sdružení Jihočeské matky zaslalo v závěru loňského roku Mezinárodnímu soudu pro lidská práva ve Štrasburku hned dvě stížnosti. První se týká utajování informací o bezpečnosti Temelína, druhá pak vyloučení sdružení z rozhodovacího řízení o povolení stavby elektrárny. O žádné z nich soud dosud nerozhodl.

Nejvyšší správní soud byl v ČR zřízen k 1. lednu 2003 a je vrcholným orgánem ve věcech správního soudnictví. Fakticky tak byl obnoven po 50 letech, neboť správní soud působil již za první republiky od roku 1918. Po roce 1948 bylo správní soudnictví soustavně likvidováno a v roce 1952 byl správní soud zrušen zcela. Soud poskytuje nejvyšší ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob ve věci stížností na pravomocná rozhodnutí krajských soudů ve správním soudnictví, jimiž se stěžovatelé domáhají zrušení napadených rozhodnutí. Správní soud je vítanou institucí pro občanská sdružení, která se u něj mohou dovolat svého práva porušeného rozhodnutím veřejné správy. Správní soud se zabývá pouze procesními chybami, ne tedy obsahem rozhodnutí.

Alena Mejstříková