Deset nejhorších firem roku 2004

Když se každoročně rozhoduje porota amerického měsíčníku Multinational Monitor, které společnosti v příslušném roce označí za ty nejhorší, musí se řídit i následujícím pravidlem: na seznam deseti největších hříšníků by se neměla dostat firma, která se na něm umístila i v předchozím roce. Pokud samozřejmě nejde o nějaký zvlášť závažný případ.

V případě seznamu deseti nejhorších společností za rok 2004 to znamenalo, že se tam už nesměla objevit firma Bayer (i když tato společnost v roce 2004 kromě mnoha dalších ohavných činů prosazovala dovoz geneticky modifikované rýže do Evropské unie, v jihoafrickém městě Durbanu znečišťovala vodní zdroje karcinogenní látkou hexavalent chromium a její pověst ohrozily i důkazy, že její léky proti bolesti Aleve [naproxen] zvyšují riziko infarktu). Zařazen nemohl být ani Boeing (i když se mu podařilo zabodovat kvůli nově objeveným důkazům týkajícím se předražených dodávek tankovacích letadel, která přijdou americké daňové poplatníky na desítky miliard dolarů). Cenu nemohla dostat ani společnost Clear Channel (i když tento rozhlasový gigant v roce 2004 dosáhl ještě hlubšího dna svého programu, když přišel se soutěží „Vánoční prsa navždy“, ve které nabídl dvanácti vítězkám vánoční soutěže bezplatné zavedení prsních implantátů) a dokonce ani firma Halliburton (která v roce 2004 vyvolala rozruch zbrusu novou sérií obvinění z uzavírání podvodných smluv a úplatkářství).

Alespoň však toto pravidlo, které zakazuje, aby se firmy objevily na listině hříšníků dva roky po sobě, trochu pročistilo pole soutěžících. I tak zůstalo spoustu vážných kandidátů.

Z těch, kteří zbyli na výběr z firem, jež se vyznamenaly podvody s cenami, znečišťováním životního prostředí, potlačováním odborových práv, z příznivců diktátorů, defraudantů, travičů, podvodníků a obecně ničemů jsme si vybrali deset následujících nejhorších firem za rok 2004, které zde uvádíme v abecedním pořádku. Plný text zprávy je k nalezení na internetových stránkách www.multinationalmonitor.org:

Abbott Laboratories: Společnost Abbott byla do seznamu zařazena proto, že o 400 procent zvýšila cenu Norviru, důležitého léku podávaného nemocným AIDS, který byl vyvinut díky masivním dotacím ze strany americké vlády. Pro ty zákazníky, kteří Norvir zakoupí spolu s dalším lékem, jejž firma Abbott vyrábí, zůstane cena původní – nezvýšená. Tím se firma dopouští nefér jednání vůči svým konkurentům a na základě cenové války nutí zákazníky využívat její produkty.

Coca-Cola: Dělníci v plnící továrně společnosti Coke v Kolumbii byli po celá léta terorizováni pravicovými polovojenskými jednotkami. Výzkumná mise vedená členy městské rady New Yorku mimo jiné zjistila, že „celkem došlo k 179 případům vážného porušování lidských práv dělníků a Coca-Coly, včetně devíti vražd. Rodinní příslušníci odborářů byli unášeni a mučeni.“ Společnost Coke tvrdí, že vystupuje proti násilí na odborářích, a že tak jako tak nemá nad plnící továrnou kontrolu. (I když to již, poté, co koupila kolumbijskou plnící společnost, není tak úplně pravda.) Někdejší hlavní poradce firmy Coke, bývalý asistent generálního prokurátora USA Deval Patrick, v loňském roce rezignoval. Údajně také částečně proto, protože firma Coke odmítla podpořit nezávislé vyšetřování násilí v kolumbijském závodě.

Dow Chemical: Firma Dow, největší výrobce plastů na světě, v roce 1999 koupila společnost Union Carbide. Z továrny Union Carbide na výrobu pesticidů v indickém Bhópálu o půlnoci 2. prosince 1984 uniklo 27 tun smrtících plynů. Únik plynu způsobil okamžitou smrt zhruba 8000 lidí a tisíce dalších byly přiotráveny. V současné době žije v Bhópálu nejméně 150 000 lidí, kteří trpí zdravotními následky otravy, například rakovinou, neurologickými poruchami, poruchami menstruačního cyklu a duševními chorobami. Mezi nemocnými se objevují i děti, které se narodily zasaženým rodičům. Společnost Dow odmítla přejmout jakoukoliv zodpovědnost za škody způsobené firmou Union Carbide. Ve svém prohlášení pouze uvedla: „I když firma Dow továrnu nikdy nevlastnila nebo neprovozovala, vzali jsme si – společně s celým zbytkem průmyslu – z této tragické události poučení a pokusili jsme se všemožně zajistit, aby se podobné incidenty v budoucnosti již nikdy nestaly.“

GlaxoSmithKline: Po odhaleních a restriktivních opatřeních úřadů ve Velké Británii, ke kterým došlo v roce 2003 a 2004 v souvislosti s aférou ohledně drastických vedlejších efektů léku Paxil (a dalších podobných přípravků), především pak po zjištění, že je návykový a vede ke zvýšení sebevražednosti mládeže, se aféra konečně v roce 2004 dostala i do Spojených států. V červenci se generální prokurátor státu New York Eliot Spitzer rozhodl proti firmě Glaxo podat žalobu, ve které tohoto významného výrobce léčiv obvinil, že zakrýval důkazy o negativních dopadech léku Paxil na děti a snažil se podvést lékaře. Společnost Glaxo obvinění popřela, souhlasila však s tím, že zavede nový systém, v jehož rámci bude zveřejňovat výsledky všech klinických testů. V říjnu 2004 rozhodl Americký úřad pro potraviny a léky (U. S. Food and Drug Administration), že firma Glaxo a všichni ostatní výrobci léků stejné třídy musí uvádět na obalech výrazné varování.

Hardee’s: Tento výrobce potravinářského zboží a řetězec fast-foodů ve svých propagačních materiálech vychvaluje svůj poslední kulinářský vynález, tzv. Monster Thickburger: „Nejdřív zde byly burgery. Pak přišly Thickburgery. Teď ale firma Hardee’ zavádí matku všech burgerů – Monster Thickburger. Váží dvě třetiny libry a je ze stoprocentního hovězího z plemene Angus. Je to monument dekadence.“ Vychvalovaný výrobek Monster Thickburger je sendvič, který oplývá 1420 kaloriemi. Když sníte jeden Thickburger, je to, jako byste snědli dva hamburgery Big Mac nebo pět normálních hamburgerů od McDonalda. Když si k němu dáte ještě hranolky od firmy Hardees, které mají 600 kalorií, nacpete do sebe potravu v celkové hodnotě přes 2000 kalorií, což podle Michaela Jacobsona z Centra pro vědu ve veřejném zájmu zhruba odpovídá doporučené celodenní dávce energie. Sám Jacobson Thickburgery označuje za „potravinové porno“.

Merck: Představitel amerického úřadu pro potraviny a léky (FDA) dr. David Graham, který se zabývá riziky spojenými s léčivy, prohlásil, že „je to možná největší katastrofa v oblasti bezpečnosti léků, která se udála v dějinách této země“. V průběhu své svědecké výpovědi před komisí Senátů dr. David Graham v listopadu uvedl, že podle jeho odhadů ve Spojených státech dostalo infarkt či prodělalo mrtvici 88 tisíc až 139 tisíc pacientů, kteří brali lék Vioxx, určený k léčbě artritidy. V důsledku vedlejších účinků tohoto léku zahynulo podle Grahama celkem 35 000 až 55 000 lidí. Nepřijatelná rizika, která pro kardiovaskulární systém představuje lék Vioxx, byla jasná již od roku 2000 – lék však byl plně stažen z trhu až celé čtyři roky poté. Podle studie vydané britským lékařským časopisem The Lancet výrobek nakonec stáhl sám výrobce. Firma Merck tvrdí, že okamžitě poté, co se dozvěděla podstatné údaje ohledně vedlejších účinků léku Vioxx, zpřístupnila je veřejnosti. Lék prý stáhla, jakmile měla průkazné důkazy o nebezpečí, které je s jeho užíváním spojeno.

McWane: Společnost McWane Inc. je velkou soukromou firmou na výrobu odpadního a vodovodního potrubí se sídlem ve státě Alabama. Deník New York Times uveřejnil sérii článků, ve které odhalil mimořádné množství úrazů mezi jejími pracovníky a také neschopnost kontrolních orgánů zabránit nehodám, ke kterým dochází v této firmě. Od roku 1995 zahynulo na pracovištích firmy McWane devět zaměstnanců. Tři z nich přitom zahynuli proto, že společnost svévolně porušovala bezpečnostní normy. Mezi 5000 zaměstnanci pak došlo k více než 4600 zraněním. Podle zpráv deníku Times vodila společnost McWane kontrolory za nos. Zadržela je totiž u vchodu do továrny a rychle ukryla nevyhovující nebo rozbité zařízení. Místa, na kterých došlo k nehodám, byla před příchodem inspektorů upravena, což je v rozporu s federálními zákony. Když pak i přesto vládní úředníci shledali vážná porušení zákona, deník Times informoval, že „trest uložený federální vládou byl tak minimální, že si jej McWane klidně může započítat jen jako drobný náklad spojený s podnikáním“.

Riggs Bank: Výbušná zpráva, kterou v červenci vydala stálá podkomise amerického Senátu pro vyšetřování vládních záležitostí, odhalila, že banka Riggs, která sídlí ve Washingtonu, D. C., vedla ilegální účty bývalého chilského diktátora Augusta Pinocheta a zcela běžně ignorovala důkazy o korupčních praktikách spojených s dalšími více než 60 účty založenými vládou Rovníkové Guiney. Navzdory tomu, že touto svou činností banka zřejmě porušila pravidla amerického bankovního sektoru, neprovedl Úřad dohledu nad měnou (Office of the Comptroller of the Currency – OCC) proti bance žádná opatření, i když o těchto záležitostech věděl od roku 2002. Tato nečinnost mohla mít souvislost s faktem, že zástupce úřadu OCC, který prováděl kontrolu u banky Riggs, získal krátce nato v bance práci. V květnu 2004 však byla banka odsouzena k pokutě ve výši 25 milionů dolarů, kterou zaplatila. Pokuta byla bance udělena v souvislosti s praním špinavých peněz vlád Rovníkové Guiney a Saúdské Arábie. V bance dosud probíhá kriminální vyšetřování federálních úřadů.

Wal-Mart: I když je společnost Wal-Mart v současnosti v oblasti public relations poněkud v defenzivě, zůstává v USA – a stává se ve stále větší míře také celosvětově – obchodním gigantem. Společnost sama udává, že její obrat dosahuje čtvrt bilionu dolarů. Tržby této firmy tedy činí asi 2 procenta hrubého domácího produktu USA. Časopis Fortune dva roky po sobě označil Wal-Mart za nejvíce obdivovanou společnost v Americe. Ohledně definice této společnosti se však v současnosti vedou spory. Základní součástí obchodní politiky této firmy totiž je, že se snaží vynaložit co nejméně na své zaměstnance a pokouší se přenést náklady spojené se svými pracovníky na celou společnost. Demokratický poslanec za stát Kalifornie George Miller vydal v únoru 2004 zprávu, v níž některé z těchto nákladů vypočítal. Podle jeho odhadů stojí jeden obchodní dům firmy Wal-Mart, který zaměstnává 200 lidí, ročně americké daňové poplatníky 420 750 dolarů, což je 2103 dolarů na jednoho zaměstnance. Tyto federální náklady jsou spojené se zajišťováním obědů zdarma či za sníženou cenu pro 50 rodin chudých zaměstnanců Wal-Martu, finanční pomocí při zajišťování bydlení, federálními daňovými úlevami a půjčkami pro rodiny s nízkými příjmy. Spadají do nich i federální příspěvky na programy zdravotních pojišťoven zaměřené na děti rodičů s nízkými příjmy.

Russell Mokhiber je editorem periodika Corporate Crime Reporter, Robert Weissman je editorem webových stránek organizace Multinational Monitor a jejího periodika. Oba autoři společně vydali knihu On the Rampage: Corporate Predators and the Destruction of Democracy.

Plný text zprávy "The Ten Worst Corporations of 2004" je k nalezení na internetových stránkách www.multinationalmonitor.org Econnect převzal článek z Literárních novin č. 1/2005.

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

27. 7. 2006

KxNk70NjlhKxNk70Njlh