Ropák roku 2001

Na přelomu dubna a května se v Brně vyhlašují výsledky netradiční ankety Ropák roku. Cenu získávají ti, kteří se, podle pořadatelů, v uplynulém roce nejvíc zaslouží o poškozování životního prostředí.

"Letos to bylo docela jednoduché. Vše se dalo vcelku jednoduše zhmotnit krémem a piškotem. Byl tam kopec se zbytky stromů, které představovaly národní park Šumava, prostředkem dálnice, sklad lahví z želatiny a z oplatků byly vytvořeny haly supermarketů. Bylo toho hodně, ale na dort se nakonec všechno vešlo."

Na první pohled by se mohlo zdát, že teď bude řeč snad o soutěži cukrářů, ale nenechte se mýlit. To, co Miroslav Patrik popisuje, je cena určená vítězi ankety Ropák roku. Tuto anticenu uděluje každoročně ekologické sdružení Děti Země za antiekologický počin. Anketa vznikla v roce 1992, tedy před deseti lety. Původně šlo o recesi, která navazovala na studentský film Jana Svěráka. Film je fiktivní reportáží o životě ropáků, tvorů, kteří žijí výhradně v zamořeném a znečištěném životním prostředí. Jaká je anketa Ropák roku dnes? To je otázka pro Miroslava Patrika z hnutí Děti Země.

"V polovině 90. let se ten resecismus změnil ve vážno. Teď už monitorujeme činy proti životnímu prostředí. Důvody, proč jsou lidé navrženi za Ropáka jsou tři: prosazují nebo navrhli či postavili nějakou stavbu, která má negativní vliv na životní prostředí."

Historicky prvním ropákem, za tehdy ještě federativní Československo, se stal ředitel podniku Vodohospodářská výstavba Július Binder, který získal cenu za výstavbu vodního díla Gabčíkovo. Držiteli anticeny se v minulosti stali ministři např. Dlouhý, Benda či Grégr, ředitelé firem i poslanci. Poslancem je i zatím poslední Ropák, Miroslav Beneš.

"Důvody proč vyhrál byly čtyři. Jednak prosazoval zmenšení plochy národního parku Šumava a snaží se vyčlenit území Smrčiny pro výstavbu lyžařského areálu. Další důvod je podpora výstavby dálnice D 3 přes rekreační oblast Posázaví a rovněž se snažil při hlasování zákona o obalech prosazovat nevratné obaly na úkor vratných. Posledním důvodem je to, že se snažil zrušit zákon na ochranu kvalitní zemědělské půdy, protože prý brání výstavbě supermarketů. Naštěstí ostatní poslanci jeho záměr nepodpořili."

Jak už jsme zmínili, pro vítěze ankety je připraven dort. Vítěz má ale smůlu, podle regulí soutěže sní dort sama porota. Během desetileté historie toto pravidlo porušili jen jednou.

"Bylo to v roce 1994. Ropáci byli dva, tehdejší premiér Klaus a ministr průmyslu a obchodu Dlouhý. V den, kdy bylo vyhlášení, přijel Dlouhý sem do Brna, my jsme ho pozvali a on skutečně přijel a dort si odvezl. To bylo opravdu poprvé a naposledy."

Toho, že hlavní cenu sní samotná porota, mohou ocenění skutečně litovat. Dorty jsou totiž opravdu zajímavé. Pokud mám zavzpomínat do minulosti ... Binder získal dort ve tvaru přehrady, Benda dostal budovu ministertva životního prostředí. Zajímavý dort měl Václav Klaus, byl ve tvaru boty. Tehdy dostal Ropáka za svůj článek Výlet do Prčic, kde popisuje svoji vycházku jarní přírodou a tvrdí, že nezaznamenal žádné poškození životního prostředí. Když už jsem zmínil Vladimíra Dlouhého, ten dostal dort ve tvaru kostela, to byl symbol zbořené vesnice Libkovice.

Od roku 1995 je součástí ankety Ropák roku i soutěž Zelená perla. I zde vybírá porota složená z umělců, ekologů, vědců i publicistů nešťastné výroky z oblasti životního prostředí. Pokračuje Miroslav Patrik. "Anketa vznikla v roce 1995 jako doprovodná anketa k Ropákovi, tehdy měla název -O nejpitomější výrok z oblasti životního prostředí-, potom nám to přišlo příliš agresívní a změnili jsme to. Úplně první získal Zelenou perlu Václav Klaus, který tehdy prohlásil: Ekologie není věda, je to ideologie."

A kdo zvítězil tentokrát? Zelenou perlu za loňský rok získal poslanec za ČSSD a místopředseda sněmovny František Brožík. "Ten výrok by člověk normálního ražení vůbec nevymyslel. Brožík pro časopis Respekt uvedl: Vztek si chodím vybíjet do lesa, kde střílím bažanty, srnce a muflony. Naučili mě to kamarádi a je to ta nejlepší relaxace. Perfektně si při tom vyčistím hlavu." Jaromír Marek