Zuco 103 boří hranice mezi brazilskou tradiční hudbou a taneční elektronikou

Zuco 103 předčí všechny rutinní fuze a staví na energii živého bubeníka, klávesového kouzelníka a ohnivých vokálech zpěvačky Lilian Vieiry z Rio de Janeira. V koncertní podobě jsou navíc posíleni o kytaristu, basistu a dalšího bubeníka. Jejich poslední album Whaa! je směsí acid jazzu, Brazílie a elektroniky okořeněnou navíc o dub a vlivy z Kuby a Etiopie. V nahrávce hostuje pionýr reggae Lee 'Scratch' Perry i enfant terrible barcelonské scény Dani Macaco.

I když laik si brazilskou hudbu spojuje s Rio de Janeirem a bossa novou, skutečnost je mnohem pestřejší. Čím hlouběji postupujete do vnitrozemí a čím víc se vzdalujete od Rio de Janeira, tím překvapivější styly objevujete: rytmické horalské forró, africké maracatú, anebo čarovnou hudbu amazonských Indiánů.

Proměny brazilské hudby dokumentuje i vývoj předchozích dekád. Zatímco 60. letům dominovala bossa nova a jazzové fuze, následujícímu období bychom mohli říkat Velká Brazilská Syntéza; její historické etapy byste našli v encyklopediích pod jmény Tropicalia či MPB, tedy Musica Popular Brasileira. Jejich aktéry byli muzikanti bílé i černé pleti, jazzmani i rockeři, zpěváci se subtilním projevem i zpěvačky s hlasem jak dynamit.

V 90. letech nastoupil brazilský rap i ohlušující mangue beat soustředěný kolem zpěváka Chico Science z přístavu Recife. Dnes přicházejí ty nejzajímavější impulsy z elektronické taneční hudby, označované "brazilectro".

Lilian Vieira přijela roku 1989 do Rotterdamu studovat zpěv. Nejprve vystupovala hlavně s doprovodem svých krajanů - ale brzy zjistila, že brazilskou identitu si dokáže uchovat i když zkusí něco jiného. "Nechtěla jsem se omezovat jediným stylem. Moje skupina Zuco 103 je vlastně čistě evropskou záležitostí. Samozřejmě, že čerpám inspiraci ze svých kořenů, a to hlavně v rytmické poloze. Co mě dnes zajímá nejvíc, je moderní evropská taneční hudba." Zbývající část sestavy Zuco 103 pochází z Holandska a Německa (klavír, DJ, perkuse, bicí).