Vydání do Číny je nepřípustné, rozhodl soud

O tom, zda bude čínský občan Wen Min Zhang vydán zpět do své vlasti, rozhodoval včera Krajský soud v Brně. Čína žádost o jeho vydání odůvodňovala tím, že se Zhang dopustil loupežného trestného činu: toto obvinění muž odmítá jako smyšlené s tím, že důvody jeho stíhání jsou politické. Protože by mu v Číně hrozil trest smrti, soudce Jaromír Papírník rozhodl, že extradice je nepřípustná. Rozsudek však ještě nenabyl právní moci, protože státní zástupkyně využila možnosti podat stížnost k Vrchnímu soudu v Olomouci.

Zhang pobývá v České republice již od roku 1995, v současné době žije v Praze se svojí manželkou, synem a rodiči a je společníkem dvou obchodních společností se sídlem v Praze. Řízení o jeho vydání je vedeno už od roku 2000 na základě žádosti Čínské lidové republiky o vydání k trestnímu řízení do Číny pro trestný čin krádeže a vydírání dle článku 150 čínského trestního zákoníku. Ten ovšem umožňuje uložit i trest smrti. „V Číně neexistuje demokracie, neexistuje tam lidskost ani lidská práva. Když budu vydán do Číny, bude to pro mě znamenat smrt. Nemůžeme věřit tomu, co se říká v Číně, rád bych zůstal v České republice a rád bych tu i zemřel,“ řekl před vynesením rozsudku Wen Min Zhang. „A navíc – já jsem to neudělal,“ dodal hlasem chvějícím se nervozitou.

Ačkoli čínské ministerstvo spravedlnosti v žádosti o vydání přislíbilo, že trest smrti nebude Zhangovi uložen, český soud tuto záruku nepřijal jako dostatečnou. „Vždy je třeba zvážit, zda v zemi, kam by byla osoba vydána, není uplatňován trest smrti. Je také nutné zvážit, zda záruky ze strany žádající země jsou dostatečné – my jsme ale nedostali záruky od prezidenta, který by mohl v případě rozsudku smrti udělit milost. Ministerstvo spravedlnosti do činnosti soudů nijak zasáhnout nemůže, proto vydání do Číny není přípustné,“ objasnil svoje rozhodnutí soudce Papírník.

Advokát Michal Vávra během jednání znova upozornil, že mezi Českou republikou a Čínou nebyla uzavřena ohledně vydávání žádná dvoustranná mezinárodní dohoda a Čína není na rozdíl od České republiky ani smluvní stranou Evropské úmluvy o vydávání. „Tato Úmluva se však dle mého názoru dá použít alespoň analogicky: článek 11 tohoto dokumentu stanoví, že pokud je možné podle právního řádu dožadující strany za trestný čin, pro který se o vydání žádá, uložit trest smrti. Pokud právní řád strany dožádané pro takový trestný čin trest smrti nestanoví nebo není obvykle ukládán, může být vydání odmítnuto, a to pokud dožadující strana neposkytne takové ujištění, které dožádaná strana bude považovat za dostačující, že trest smrti nebude vykonán,“ vysvětlil Vávra.

Jedním z důvodů, proč soud rozhodl o nepřípustnosti extradice, byly i závažné rozpory v žádosti Číny. Advokát Vávra proto upozornil na potřebu položit si otázku, zda je trestný čin jednoznačný; jinak nemůže být osoba vydána a souzena. „V extradičních dokumentech jsou rozpory, které nebyly bez důvodných pochybností objasněny – jedny dokumenty popisují zločin jako loupež v rychlíku z Pekingu do Moskvy, jiné popisují místo činu jako hotel v Moskvě. Žádající země měla povinnost nesrovnalosti odstranit, to však Čína neučinila – jen po dlouhé době poslala tytéž materiály, které už byly ve spise,“ upozornil právník.

Rozhodnutí o nevydání podpořila také zpráva Amnesty International o stavu lidských práv v Číně a stanovisko české pobočky této organizace k případu Wen Min Zhanga. Organizace za rok 2001 zaznamenala v Číně více než 4000 rozsudků smrti a téměř 2500 poprav. „Silné znepokojení vyvolává i způsob, jakým je trest vykonáván: soudní procesy jsou urychlovány a existují pochybnosti o jejich spravedlivém průběhu. Počet odsouzených k smrti je velmi vysoký. Amnesty International se staví proti trestu smrti ve všech případech bez výjimky – jde o porušení práva na život a kromě toho o extrémně krutý a nelidský způsob trestání,“ uvádí ve svém stanovisku Amnesty International.

Jana Sobotková