Nový čínský zákon nařizuje nejvyššímu soudu přezkoumat rozsudky smrti

Podle názoru programového koordinátora Amnesty International Puma Sena existuje sice jistá naděje, že tato legislativa pomůže zlepšit kvalitu soudních procesů a snížit počet rozsudků smrti, stejně tak je však podle něj možné, že tento zákon současný čínský soudní systém v oblasti trestů smrti ještě utvrdí. Vzhledem k dosavadní praxi čínského soudnictví existují tyto obavy i přesto, že má být nový zákon údajně doprovázen plnou transparentností v užívání trestů smrti i snížením počtu deliktů, za něž může být trest smrti uložen.

Současné čínské soudní procesy mají k dodržování mezinárodních lidskoprávních standardů opravdu hodně daleko. Obžalovaný nemá možnost včasného kontaktu s právníkem, presumpce neviny v Číně prakticky neexistuje, velké procento rozsudků je vyneseno na základě politické objednávky a přiznání bývá běžně vynucováno mučením.

Přesná čísla a statistiky ohledně vynesených a vykonaných rozsudků smrti zůstávají utajovaným státním tajemstvím, které Čína před světem úzkostně skrývá. Skutečný dopad nové čínské legislativy vzhledem k počtu rozsudků smrti bude proto možné jen těžko zhodnotit.

V současnosti může být člověk v Číně odsouzen k trestu smrti celkem za 68 trestných činů, včetně nenásilných přestupků jako je například daňový podvod, zpronevěra státního majetku anebo přijetí úplatku (v této souvislosti se člověk neubrání rouhačské myšlence, jak by se asi změnila česká politika po zavedení takových sankcí). Hlasy těch čínských legislativců, kteří doporučují zmírnění trestů, například v případě těchto ekonomických deliktů, zůstávají nevyslyšeny a ani nový zákon nenaznačuje, že by se v dohledné době mělo něco v tomto směru změnit.

Čína zůstává bezkonkurenčním leaderem neslavného žebříčku v počtu smrtelných rozsudků. Podle odhadů Amnesty International bylo v Číně během roku 2005 přibližně 1770 lidí popraveno a dalších 3900 odsouzeno k trestu smrti. Skutečné počty popravených jsou přitom pravděpodobně ještě podstatně vyšší. V březnu 2004 prohlásil například jeden z hodnostářů Národního lidového kongresu, že Čína ročně popraví na deset tisíc lidí.

Vzhledem k tomu, že právě v Číně mají v roce 2008 proběhnout olympijské hry (údajně také ty nejmonstróznější a nejdražší hry, které kdy svět viděl), nelze se ubránit vážným pochybnostem, zda mají tyto olympijské hry ještě cokoli společného s proklamovanými idejemi, na nichž byla jejich tradice v roce 1894 znovu založena.

Podobných bezzubých zákonů může Čína přijmout bezpočet. Pokud nepodnikne prokazatelné kroky, které by vedly ke skutečnému zmírnění dosavadní soudní a exekuční praxe, stane se pravděpodobně první skutečnou diktaturou hostící novodobé olympijské hry.