Fair trade
7. 1. 2004
Adam Zbiejczuk [Konec konců] -
Při návštěvě Francie mi hostitelé nabídli čokoládu a neopomněli zdůraznit, že je to ”fér čokoláda”. Nechápal jsem. Až na jiné logo mi nepřipadala ničím zvláštní – a přece. Díky tabulce čokolády jsem se seznámil s cílenou formou pomoci, o které se u nás bohužel ještě moc neví...
Podle statistik sní průměrný Čech za rok přes 10 kg banánů, spotřebuje 2,5 kg zrnkové kávy a dalších 5 kg kakaových výrobků. Kam putují peníze spotřebitelů? Ve všech případech zůstává zisk ve vyspělých zemích; lze to dobře demonstrovat třeba na kávě: ačkoliv cena na světových trzích klesla na úroveň nejnižší za posledních 40 let, koncový spotřebitel to téměř nepozná. A tak zatímco pět hlavních společností, které ovládají 70% trhu, stále zvyšuje zisky, rolníci v jihoamerických zemích jsou nuceni přejít na pěstování jiných plodin: koky a máku. Důvod snížení cen je prostý, spotřeba zůstává v podstatě stabilní a výroba se neustále zvyšuje. V druhé polovině 90. let se stal kávovou velmocí Vietnam (nyní 10% celosvětové produkce), zvýšila se produktivita na velkých plantážích a neexistují pevné výkupní ceny: dopad na malopěstitele je zdrcující. Pro některé země, kde výnosy z vývozu kávy tvoří zásadní část příjmů, to znamená katastrofu. Obdobný stav panuje i na trhu s kakaovými boby či banány.
Neutěšenou situaci si začalo uvědomovat stále více lidí i v západní Evropě. Bojkot velkých společnosti se však nejevil jako účinná forma pomoci pěstitelům, proto vznikly skupiny, které začaly organizovat “tak trochu jiný obchod” – fair trade. První “obchody třetího světa” vznikly v Británii a Švýcarsku již v 70. letech, ale do širšího povědomí se fair trade dostal až na počátku 90. let.
Spravedlivý obchod si klade za cíl zlepšit životní podmínky prvovýrobců v rozvojových zemích. Garantuje pevné minimální ceny, které umožňují zemědělcům pokrýt náklady a zajistit základní potřeby jejich rodin (jídlo, bydlení, ošacení, vzdělání, zdravotní péči). Pracovní podmínky musí splňovat standardy Mezinárodní organizace práce. Výrobci zapojení do těchto programů dodržují ekologická kritéria (nenaleznete zde např. geneticky modifikované potraviny). Kontrolu stanovených podmínek zajišťuje nezávislá certifikační organizace FLO (Fairtrade Labelling Organizations). Obchoduje se bez prostředníků, a tak se daří ceny udržet jen na o málo vyšší hodnotách, než jaké nabízí nadnárodní společnosti, které mají výhodu mnohem většího obratu.
Idea spravedlivého obchodu našla řadu příznivců po celé Evropě. Prodej fair trade výrobků se neustále zvyšuje, rozšiřuje se také okruh komodit. Nejvýznamnější jsou banány, káva a kakaové výrobky (zejména čokoláda), ale do nabídky přibylo také tropické ovoce, čaj nebo rýže. V začátcích nebylo jednoduché prorazit: distribuci zajišťovaly tzv. “obchody třetího světa” (kde se nejdříve prodávaly umělecké a řemeslné výrobky – koberce, bižuterie, keramika a další), ale zvýšená poptávka vedla k tomu, že nyní je možné zakoupit fair trade produkty i v sítích supermarketů. Obrat čtyř největších evropských dovozců přesahuje 70 milionů euro. V některých státech dosáhl podíl fair trade produktů vysokých hodnot: např. ve Švýcarsku je to 15% prodaných banánů, 4% čaje a 3% kávy. Podle průzkumu veřejného mínění v EU by fair trade podpořilo i více lidí (ochotu zaplatit o 10% víc než za běžně dovážené zboží deklarovalo 37% dotázaných spotřebitelů), kdyby ovšem potraviny byly v nabídce běžných obchodů.
Tato forma pomoci má oproti různým podpůrným programům řadu výhod: míří cíleně ke konkrétním lidem, působí kladně na životní prostředí a nejedná se o almužnu, platí se za odvedenou práci. V ČR se o fair trade donedávna ještě příliš nevědělo, ale již se objevují první vlaštovky. Od roku 2000 existuje v Praze Obchůdek Jednoho světa, kde je možné koupit rukodělné řemeslné výrobky z rozvojových zemí. Při malém objemu se zatím nenašel nikdo, kdo by byl ochotný dovážet potravinářské produkty a postarat se o nezbytné náležitosti (např. certifikace). O propagaci fair trade a šíření informací usiluje nedávno vzniklá Společnost pro fair trade a rozvojové vzdělávání. O jejích aktivitách a o fair trade vůbec si můžete přečíst na webových stránkách www.fairtrade.zde.cz. Její zakladatelé doufají, že i u nás bude možné v dohledné době kupovat fair trade potraviny, řada administrativních bariér by měla padnout po našem vstupu do EU.
Více informací naleznete také na stránkách FLO (www.faitrade.net) či European Fair Trade Association (www.eftafairtrade.org).
Článek byl v upravené podobě publikován v časopise Konec konců
a převzat s laskavým svolením redakce a autora.
Adam Zbiejczuk
|
vytisknout