Svoboda informací v Česku pokulhává, nepomohla ani novela zákona

26.9.2008
PRAHA [Arnika - Centrum pro podporu občanů]
Autor: Zora Kasíková, tel: 606 727 942

„Česká republika porušuje mezinárodní Aarhuskou úmluvu (4) a evropskou informační směrnici
(5), podle kterých mají občané právo na informace, jež má k dispozici veřejná správa. Právo na
informace zůstává do značné míry jen na papíře,“ shrnuje právní expert Lukáš Matějka ze sdružení
Arnika.
„Velkým problémem je, že současná legislativa neobsahuje ani po předloňské novelizaci žádný
účinný mechanismus, jak by se lidé mohli bránit proti zvůli úředníků. Když se zkrátka úředník
rozhodne, že občanům určitou informaci nevydá, nejde jeho osobně ani úřad jako celek potrestat.
Existuje sice možnost podání stížnosti nebo soudní žaloby, v praxi však nefungují. Stížnost
nadřízené úřady zpravidla nevyslyší podobně jako odvolání. Pak už zbývá jen soudní žaloba.
Případ se tím ale protáhne na dva roky,“ vysvětlil právník Matějka.
Sdružení Arnika vede řadu sporů s úřady, na kterých dokumentuje slabá místa současné právní
úpravy. Již od roku 2002 se například vleče spor, kdy sdružení požádalo stavební úřad v Úvalech
o kopii územního rozhodnutí pro stavbu tamní lisovny. Věc rozsoudil ve prospěch Arniky soud,
úřad se tomu ale směje a požadované dokumenty stále odmítá vydat. Nová žaloba leží druhým
rokem na Městském soudu v Praze. Zákon opakovaně porušuje také například Ministerstvo kultury
či pražský magistrát.
„Pro běžného občana je prakticky nemožné se dostat k informacím, které odhalují selhání
úředníků, korupci, zneužití funkcí a podobně. Často to platí i pro různá povolení na kontroverzní
stavby. Normální lidé nemají čas se několik let soudit s úřady, navíc informace poskytnuté
s odstupem několika let jsou zpravidla již bezcenné,“ popisuje problémy Martin Skalský z Centra
pro podporu občanů sdružení Arnika.
„Přestože za utajování informací zpravidla může konkrétní úředník, známe jediný případ, kdy byl
někdo za obstrukce potrestán. Na základě naší stížnosti byl vedoucí stavebního úřadu v Úvalech
snížen na několik měsíců příplatek za osobní ohodnocení, protože nedodržovala lhůty podle
informačního zákona,“ naznačuje Skalský, jaké legislativní nástroje by mohly být účinné. Jedině
zavedení sankcí v zákoně o svobodném přístupu k informacím může podle nevládních organizací
úředníky odradit od porušování zákona. Tento požadavek také prosazují do návrhu novely
připravované v současné době Ministerstvem vnitra (6).
Podle některých právních názorů se může Česká republika stát za žalostnou vymahatelnost
zákona terčem sankcí Evropské komise, a to kvůli porušení směrnice o opakovaném použití
informací ve veřejném sektoru. Obcházení Aarhuské úmluvy může být zase terčem kritiky České
republiky u speciální komise zřízené v rámci OSN.


Přílohy:
(1) V českém právním řádu upravuje právo na informace zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím, a speciálně pro informace o životním prostředí také zákon č. 123/1998 Sb.
Na jejich základě mají úřady a další veřejné instituce povinnost poskytovat občanům informace o
své činnosti. Zákony vymezují postup, lhůty a způsob vymáhání informací a vyjmenovávají, které
informace poskytovat nelze (ochrana osobních údajů, obchodního tajemství nebo např. státního
tajemství). Všechny další informace naopak poskytnout musí, a to v zásadě bezplatně, jen po
uhrazení kopií a poštovného.
Rozsáhlá novela zákona o svobodném přístupu k informacím, která vstoupila v platnost v březnu
2006 (zákon 61/2006 Sb.) přinesla podstatné změny způsobu, kterým se mohou občané bránit
proti nezákonnému odpírání informací úřady nebo proti jejich vyslovené nečinnosti. Místo přímého
odvolání zavedla novela stížnosti, které musí být podány ve lhůtě třiceti dnů. Až po vyřízení
stížnosti lze podat odvolání proti neposkytnutí informací nebo žalobu k soudu v případě nečinnosti
úřadu.
Celkově se tím sice prodloužila cesta k soudním žalobám, na druhou stranu soudy získaly
významný nástroj k ochraně občanů – nově mohou úřadu nařídit, aby žadateli konkrétní informace
poskytnul. Do roku 2006 mohly soudy pouze rušit špatná rozhodnutí úřadů a pokud úřad ignoroval
rozsudek, soudní pře se stále bez výsledku opakovaly.
(2) Mezinárodní Den práva na informace (International Right to Know Day) vyhlásila
mezinárodní síť nevládních organizací Freedom of Information Advocates Network (FIA Network)
na den svého vzniku 28. září poprvé v roce 2002. Smyslem je zvýšit povědomí o právu každého
člověka na přístup k informacím drženým vládní mocí – právo vědět, jak politikové a úředníci
nakládají s pravomocemi jim svěřenými, a jak jsou využívány peníze daňových poplatníků. FIA
využívá tento den k propagaci myšlenek, strategií a úspěšných případů rozvoje zákonů pro
svobodu poskytování informací a otevřeného vládnutí.
(3) K porušování povinnosti poskytovat informace dochází relativně často, situace se přitom
v průběhu let nelepší. Arnika vede s úřady několik sporů, které ukazují dílčí problémy:
Úřad vlády České republiky odepřel vydat e-mailové adresy na členy Vlády ČR. Poskytl Arnice jen
čtyři kontakty s tím, že ostatní ministři nesídlí v jeho budově a tudíž je třeba se s dotazem obrátit
jinam. Vedoucí úřadu sdělil, že jiné e-maily ani k dispozici nemá a že se komunikace mezi
vrcholnými představiteli výkonné moci a orgánem zabezpečujícím činnost vlády odbývá přes
elektronické podatelny jednotlivých ministerstev. Je obdivuhodné, že vláda je za takových
podmínek vůbec schopna pracovat.
Městský úřad města Úvaly dodnes neodpověděl na žádosti o informace z roku 2002 a 2005.
Arnika požadovala kopii územního rozhodnutí pro stavby lisovny Essa Czech v obytné zóně Úval.
Stavební odbor Městského úřadu od roku 2002 nereaguje, nepředává dokonce ani odvolání Arniky
nadřízenému úřadu, ignoruje stížnosti sdružení i výzvy krajského úřadu k nápravě. Nepomohl ani
rozsudek z roku 2004 a potrestání vedoucí stavebního úřadu. Věcí se dále zabývají soudy.
Krajský úřad Středočeského kraje neplní roli nadřízeného orgánu a kryje neposkytování informací.
Od roku 2002 neřešil špatnou práci Městského úřadu Úvaly, od kterého Arnika marně žádala kopii
územního rozhodnutí pro stavbu lisovny Essa Czech. Krajský úřad navíc informace měl, a mohl je
tak Arnice poskytnout sám. Po mnoha měsících neúčinného dopisování se stavebním úřadem
nakonec krajský úřad potvrdil nezákonné rozhodnutí, že Arnika nemá na požadované informace
nárok.
Městský úřad Golčův Jeníkov požadoval po místním občanském sdružení 1220 Kč za zaslání
dvoustránkového rozhodnutí o kácení stromů při rekonstrukci zámeckého parku. Městský úřad
připočítal k ceně za dvě stránky papíru ještě kopírování údajně „nedílných“ příloh (studie
rekonstrukce a inventarizační soupis dřevin) a vynásobil je položkou z jiného zákona než zákona o
svobodném přístupu k informacím. Účtováním dle zákona o správních poplatcích kopírování
šestkrát předražil, připočetl poštovné a přiložil fakturu.
Magistrát hlavního města Prahy opakovaně odmítá poskytovat informace. Arnika žádala několikrát
odbor památkové péče o dokumenty týkající se plánované výstavby mrakodrapů na Pankráci.
Odbor obvykle poskytl většinu informací po lhůtě a s omluvou, ale o části dokumentů vždy mlčel a
nenamáhal se ani vydat rozhodnutí. Úřad buď neví, jak rozhodnutí o odmítnutí napsat, anebo si
nechce kazit statistiku. Podle výročních zpráv vydal magistrát milionového města od roku 2003
celkem 4 rozhodnutí o neposkytnutí informací.
Útvar rozvoje hlavního města Prahy se domnívá, že se na něj zákon o svobodném přístupu
k informacím nevztahuje. Na stížnost Arniky při vyřizování žádostí o informace úřad sdělil:
„Povinnost poskytovat informace mají státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a
veřejné instituce – Útvar rozvoje hlavního města Prahy je však příspěvkovou organizací zřízenou
hlavním městem.“ Úředníci zřejmě nepochopili, že když je platí magistrát z daní občanů, mají
povinnost informovat o své činnosti.
Ministerstvo kultury neumí používat e-mail. Smyslem elektronické podatelny je mimo jiné zlepšit
dostupnost informací a zrychlit jejich tok k žadatelům o ně. Arnika podala elektronicky žádost o
poskytnutí informací a čekala. Za měsíc přišel po telefonické urgenci e-mail: „Dle naší tel. dohody
Vám sděluji, že dne 13. 7. 2007 nebyl podatelně MK doručen Váš e-mail. S pozdravem I. Tichá
podatelna MK, 257 085 346.“ Elektronická podatelna prý občas zlobila, ale technik už problémy
odstranil a dnes by měla být v pořádku.
(4) Aarhuská úmluva neboli Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a
přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí byla dojednána 25. června 1998 na
konferenci ministrů životního prostředí regionu Evropské hospodářské komise OSN „Životní
prostředí pro Evropu”. V platnost vstoupila 30. října 2001, ČR ji ratifikovala na podzim 2004 a
Evropské společenství ji přijalo v únoru 2005. Jejími třemi hlavními pilíři je garance práva získávat
srozumitelné informace o životním prostředí, účastnit se rozhodování a mít zajištěnu právní
ochranu. Znečišťovatelům životního prostředí ukládá povinnost poskytovat včasné informace
veřejné správě, která pak nese zodpovědnost za vytvoření fungujícího mechanismu toku informací
od znečišťovatelů k veřejnosti, stejně jako za vzdělávání a osvětu občanů a za jejich vtažení do
rozhodovacích procesů.
(5) Obecný přístup k informacím upravuje pro všechny členské země EU směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES ze dne 17. listopadu 2003 o opakovaném použití
informací veřejného sektoru.
(6) Podrobnosti k připravované novele zákona o svobodném přístupu k informacím:
http://www.mvcr.cz/docDetail.aspx?docid=21076177&doctype=ART

DISKUSE - KOMENTÁŘE: