Poslanci se ve stavebním zákoně chystají omezit občanská práva, ochranu přírody i pravomoci obcí

Nový stavební zákon, který má nahradit normu ze sedmdesátých let, již prošel ve sněmovně druhým čtením a zbývá tedy závěrečné třetí čtení.

Podle NNO stavební zákon zásadně omezuje ochranu životního prostředí, účast veřejnosti a dotčených obcí v povolovacích řízeních, a pozdě zapojuje veřejnost do tvorby koncepčních materiálů jako jsou územní plány, a do EIA – posuzování vlivů záměrů na životní prostředí. Zákon nevládní organizace považují za natolik problematický, že již v září navrhly jeho zamítnutí a pouze pro případ, že by zamítnutí nebylo akceptováno, vytvořily pozměňovací návrhy.

O nekvalitnosti zákona svědčí také to, že od počátku jeho projednávání ve sněmovně k němu bylo navrženo přes 350 pozměňovacích návrhů. 150 při cestě Výborem pro regionální rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, v druhém čtení jich pak bylo navrženo více jak 200. Navíc tento týden poslanci schválili návrh ministra pro místní rozvoj R. Martínka, aby byla zkrácena lhůta mezi jednotlivými čteními na 48 hodin. Při projednávání takto složité a důležité normy jde o velmi problematické rozhodnutí. Hlasovat o zákonu by poslanci měli příští týden.

Zjednodušení je iluze

Podle Ekologického právního servisu je v návrhu stavebního zákona množství nových institutů a právních postupů a je proto mnohem komplikovanější než platný zákon. Přesto však nepřinese zlepšení procesu územního plánování, snížení administrativy pro drobné stavebníky ani dostatečné posouzení veřejných zájmů dotčených stavebními záměry. EPS zároveň upozorňuje, že předkladatelé a důvodová zpráva přitom tvrdí pravý opak. Prezentují totiž zákon jako velké administrativní ulehčení občanům při povolování rodinných domků. Ve skutečnosti na ně nakládají povinnosti, které neměli ani v dosavadním systému.

„Zákon obsahuje snad šest různých procesů mimo běžné územní nebo stavební řízení, jimiž lze dojít k povolení stavby. Bylo by logické, aby existovalo regulérní stavební řízení a k němu jeden zjednodušující postup, např. pro rodinné domy,“ říká Luděk Šikola, právník Ekologického právního servisu.

Ve spojení s již schváleným, složitým novým správním řádem navíc nebude pro občana snadné zorientovat se ve spleti povolovacího správního řízení. Je velmi pravděpodobné, že nebude schopen dostát všem požadavkům obou předpisů a neobejde se bez právní pomoci. Drobní stavebníci budou muset shánět všechna podkladová rozhodnutí k žádosti o povolení stavby sami, místo toho, aby je obstaral stavební úřad. Naopak silný investor si najme autorizovaného inspektora, který za něho vše vyřídí. Investor pak stavbu pouze oznámí stavebnímu úřadu. Autorizovaný inspektor pak dokonce sám vyhodnotí námitky účastníků řízení.

Luděk Šikola k tomu uvádí: „Je naprosto iluzorní domnívat se, že investorem placený inspektor bude hodnotit veřejné zájmy na ochraně zdraví lidí nebo životním prostředí nestranně a objektivně. To samé ovšem platí i o soukromých zájmech dotčených vlastníků sousedních nemovitostí.“

Vyjádřit se můžete jen k něčemu

Zástupci NNO také upozorňují na některé nejnebezpečnější pozměňovací návrhy: Podle pozměňovacího návrhu poslance Aubrechta se nemusí vést územní řízení nejen u menších staveb např. rodinných domů, ale ani u komunikací nebo velkých zahraničních investic. „Pak jde o bezva fintu tvrdit lidem, že své zdraví a životní prostředí mohou bránit dokonce v územním řízení,“ komentuje výroky poslance Aubrechta.

Mezi ostře kritizované pozměňovací návrhy souvisejících zákonů patří návrh poslance Aubrechta zužující okruh řízení, do kterých veřejnost může zasahovat. Místní lidé by se tak už nemohli vyjadřovat k povolení povrchového dolu, kamenolomu nebo těžby ropy v sousedství své obce. Vyplývá to z dalšího návrhu poslance Aubrechta seškrtat klíčový paragraf zákona o ochraně přírody a krajiny (114). Nyní se na jeho základě lidé mohou vyjadřovat ke všem velkým projektům, kácení stromů a dalším záměrům u svého domova. Podle návrhu by se však paragraf zcela přestal vztahovat na těžbu nerostných surovin. Obdobně by z něj byla vyloučena důležitá povolovací řízení, ve kterých se rozhoduje o pravidlech stanovených lesním a mysliveckým zákonem.

Pozměňovací návrh pro stavební zákon pak omezuje účast veřejnosti pouze na dva případy – řízení vedená podle zákona o ochraně přírody a krajiny a územní řízení podle stavebního zákona (těch bude přitom mnohem méně než dnes, protože řada staveb, které nyní územnímu řízení podléhají, bude schvalována prostřednictvím regulačního plánu, kde mají občanská sdružení velmi slabé postavení).

Pavel Černohous, právník Ateliéru pro životní prostředí, k tomu říká: "Poslanec Aubrecht několikrát řekl, že ke stavbám, které ovlivní životní prostředí, by měli mít možnost se vyjadřovat lidé, kterých se ta stavba dotkne a nejen 'pár vyvolených' – občanská sdružení. Jeho pozměňovací návrh však možnost účasti lidem nedává a navíc ji znemožňuje u mnoha záměrů i občanským sdružením - a to i těm, která založili místní lidé, kterých se záměr dotkne. Poslanec Aubrecht tak něco říká (jsem pro lidi), ale koná jiné (je proti lidem a jejich právu hájit své životní prostředí"

Výhrady k tomu, že některé návrhy výrazně omezují právo lidí vyjadřovat se k řadě činností, které se jich mohou bezprostředně dotknout, má i Ministerstvo životního prostředí. Návrhy jsou v rozporu nejen s mezinárodními závazky České republiky, ale i programovým prohlášením vlády.

„Je to plíživá a soustavná snaha vykázat občany z rozhodování o tom, co může podstatným způsobem ovlivnit jejich život. Každý demokratický stát by měl mít zájem na tom, aby úřady společně s občany hledaly takové cesty, které lidem zaručí zdravý a příjemný život. A každý demokratický stát také chápe, že je potřeba, aby úřední rozhodování bylo pod veřejnou kontrolou,“ komentuje poslanecký návrh ministr životního prostředí Libor Ambrozek.