Tanec v Holandsku a další tiskové informace divadla Ponec

13.11.2002
PRAHA [Divadlo Ponec]

TISKOVÁ ZPRÁVA

Dny holandského tance – TANEC V HOLANDSKU

18. – 29. 11. 2002



Letošní podzimní profilový festival navazuje na akci konanou loňského listopadu v divadle Ponec pod názvem „Polární záře“. Tehdy jsme se dramaturgicky zaměřili na vybrané severské státy, letos věnujeme pozornost Nizozemí, které vévodí evropské taneční scéně svým otevřeným a vysoce profesionálním systémem tanečního vzdělávání. Je proto logické, že v této zemi vzniká obrovská škála tanečních produkcí od velkých těles typu Kyliánových NDT I, II a III až po drobné projekty choreografů nejrůznějšího původu.

Holandsko je zemí nesmírně vstřícnou tanečnímu a pohybovému umění, s vypracovaným systémem státní a veřejné finanční podpory uměleckých projektů a hustou sítí divadel, která mají zájem tanec uvádět.

Profilový festival uvede v Ponci sérii devíti představení pořádanou občanským sdružením Tanec Praha a dva večery v Divadle na Vinohradech pořádané panem Jiřím Opělou. Významnými spolupořadateli celé akce jsou nizozemské instituce: Fonds voor de Podiumskunsten, Ministerstvo zahraničních věcí Nizozemí, Holandský divadelní ústav a Royal Dutch Embassy v Praze, dále Hlavní město Praha a Ministerstvo kultury ČR. Mediálními partnery jsou deník Právo a AD-Net. Projekt NDT III podpořil Unipetrol.

Dramaturgii festivalu v divadle Ponec vytvořila Yvona Kreuzmannová (ředitelka), na jeho přípravě se podílely Sara Nash a Markéta Lajnerová, na realizaci budou dále spolupracovat Libor Gross (ředitel divadla Ponec), Pavel Kotlík (šéf jevištně-technického provozu), Markéta Janoušková (produkce) a technický tým WD Lux. Pomáhají jim pracovníci na civilní vojenské službě. Tomuto početně malému a pracovně nesmírně vytíženému týmu patří velký dík.




















TISKOVÉ PROHLÁŠENÍ

Dne 20. 10. 2002 odcizil Čestmír Suška z divadla Ponec kovovou sochu tanečnice, kterou pro něj vytvořil na zakázku. V roce 2000 s ním byla uzavřena smlouva na vytvoření sochy a na návrh výtvarného řešení fasády divadla, a to za pevně sjednaný honorář 90.000,- Kč splatný do konce roku 2001. Honorář byl panu Suškovi v plné výši vyplacen v hotovosti dne 21. 12. 2001 (viz pokladní doklad), a to přesto, že pan Suška nedokončil v souladu se smlouvou výtvarné řešení fasády. Do dnešního dne nepředložil žádný konkrétní návrh ani skicu na výtvarné řešení fasády, jednostranně a bezdůvodně přerušil spolupráci s Ing. Arch. Jitkou Čeňkovou na návrzích týkajících se jak fasády, tak i dále plánovaných interiérů divadla.

Pro interiér divadla navrhl pan Suška jeden stůl, jehož realizaci Tanec Praha v plné výši uhradil zámečnické i truhlářské firmě. K slavnostnímu otevření divadla dne 10. 9. 2001 přinesl pan Suška skicu navrhující umělecké řešení zrcadel ve foyeru, kterou však dále nedopracoval. Tento jeho návrh proto nemohl být realizován. Tanec Praha s panem Suškou žádnou jinou dohodu či smlouvu neuzavřel, a to i s ohledem na výše uvedené skutečnosti. Interiéry divadla realizovala v kompletní podobě a velmi zdařile Ing. Arch. Jitka Čeňková.. Fasáda divadla bude realizována podle jejího návrhu a ve spolupráci s jiným výtvarníkem by měla být dokončena v nejbližší možné době.

Pan Suška svým jednáním porušil vlastnické právo třetí osoby, což bylo ohlášeno policii ČR jako podezření ze spáchání trestného činu krádeže. Tanec Praha z důvodu povinnosti chránit majetek sdružení podává v těchto dnech návrh na předběžné opatření a současně žalobu o vydání věci. Dále zvažuje podání případné žaloby na ochranu dobrého jména, a to z důvodu vědomého zkreslování informací podávaných výtvarníkem jak tisku, tak formou přímého mailingu prostřednictvím sítě arts-info.



V Praze, dne 12. 11. 2002




jménem občanského sdružení Tanec Praha



Mgr. Yvona Kreuzmannová, ředitelka











ČEŠI USPĚLI NA PRESTIŽNÍ EVROPSKÉ CHOREOGRAFICKÉ SOUTĚŽI

AEROWAVES 2002

Pravidelně jedenkrát ročně, vždy poslední víkend října, probíhá jednání mezinárodní poroty Aerowaves, složené ze zástupců 27 evropských zemí. Tito renomovaní experti mají možnost shlédnout více než 200 děl většinou neznámých tvůrců ze všech evropských zemí.

Aerowaves nejsou jen soutěží o účinkování v prestižním londýnském divadle The Place, kam se dostane desítka finalistů. Aerowaves jsou zároveň nejširší evropskou platformou umožňující poznávání nejaktuálnějšího dění na taneční scéně všech zúčastněných zemí. Jsou prostorem k výměně názorů, zkušeností, tipů na kvalitní produkce a probíhají v atmosféře maximálně vstřícné mladým umělcům se snahou pomoci spoluvytvářet podmínky pro jejich práci. Porota je prioritně evropská, pravidelně však zve i hosty ze zámoří, loni z Jižní Ameriky, letos z USA.

Aerowaves existují 7 let, začaly v Londýně a každým rokem se jednání poroty přesouvá do jiného města. Po letošním Amsterdamu by měly následovat Athény a po té si vydobyla své prioritní postavení na rok 2004 Praha.

Členové mezinárodní jury využívají soutěže k výběru umělců pro své vlastní festivaly, divadla či jiné aktivity, je proto nesmírně důležité postoupit do jedné ze společných videoprojekcí, kde mají povinnost shlédnout úryvek z díla všichni členové poroty. To se v zásadě podaří jedinému dílu doporučenému místním expertem z každé země. Kdo se dostane do dalších kol je již v rukou těch, kteří ve 4 – 5 členných skupinkách shlédnou svůj díl videokazet (40 – 50 děl). Tímto způsobem je zaručena maximální objektivita v rámci subjektivního názoru jednotlivých expertů.

Češi se v historii Aerowaves málokdy objevili dále než v prvním kole. Podařilo se to Kristýně Lhotákové, která postoupila se svým duetem s hudebníkem Ladislavem Soukupem až do londýnského The Place. Byl to výjimečný úspěch.

Letos poprvé se do společných videoprojekcí prosadila hned tři díla české provenience! V prvním kole to bylo „Requiem for a dog“ Ioany Mony Popovici, ve třetím kole pak dva vynikající duety: „Průzor hrdlem“ Veroniky Knytlové s Terezou Ondrovou a „Inside Of“ Roberta Tirpáka s Helenou Arenbergerovou. Poslední jmenovaný se probojoval i do čtvrtého kola
a nakonec získal dostatek hlasů k pozvání do londýnského The Place!

Helena Arenbergerová, česká tanečnice, spolupracovala s Janem Kodetem a dalšími tvůrci od konce 90. let. Spolu s Robertem Tirpákem, vynikajícím tanečníkem slovenského původu, získali ocenění nejlepších tanečních interpretů na České taneční platformě r. 2000. Letos se usadili ve Vídni, kde získali angažmá v Laroque Dance Company. S tou se představí na festivalu Tanec Praha 2003. Svůj duet uvedou v Londýně 25. ledna 2003.

Z finalistů letošních Aerowaves se pokusí festival Tanec Praha 2003 uvést pro české publikum další dva: Itala Antonio Montanile a ruský soubor Wampeter z Novosibirsku. Sedm zbývajících úspěšných děl pozvaných do Londýna reprezentuje Portugalsko, Nizozemí, Německo, Island, Rumunsko, Belgii a Francii.


Vedle nesporného úspěchu České republiky je však třeba upozornit i na stále se opakující nedostatky nejen od nás, ale prakticky z většiny zemí bývalého Východního bloku: Zoufalá je kvalita videonahrávek, s ní padají i šance na postup… Letos se za ČR přihlásilo šest děl, většina videí byla velmi tmavá a často nedoostřená. Byl to i případ vítězného duetu, kdy porota projevila nebývalou ochotu nekvalitní, tmavé video shlédnout dvakrát.

Dále chybí profesionální management schopný solidně vyplnit přihlášky. Řada děl neuvádí autory hudby, což je neodpustitelné. Podstatná je i délka díla. Snaží-li se někdo o vstup na evropskou scénu, neměl by hned chtít uvést celovečerní kus. Aerowaves doporučují díla v délce
15 – 40 minut, většina vítězů nepřekračuje 30 minut…

Češi mají nesporný potenciál, je zde řada výjimečných talentů, zatím však mají horší podmínky pro realizaci a prezentaci svých děl než většina jejich evropských kolegů. O to větším povzbuzením je letošní „boom“ českých tanečních produkcí, o to více pozornosti a péče si český tanec zaslouží.



Mgr. Yvona Kreuzmannová

DISKUSE - KOMENTÁŘE: