Strany a neziskový sektor

6. 5. 2003 -, Petr Anderle - Občanské noviny

Ondyno jsem si v listárně posledního březnového čísla Reflexu s potěšením přečetl na konci dopisu jednoho čtenáře tuto větu: „Slušná společnost si nevládní organizace pěstuje…“ Podepsala by se pod tento názor většina občanů? Převládá toto mínění například i v politických stranách, které také určují míru slušnosti této společnosti?

Ona druhá otázka je těžší. Nedávno odpovídal na otázky časopisu Grantis místopředseda vlády Petr Mareš (US–DEU) a řekl doslova, že vztah k neziskovému sektoru je téma, které nejvíce rozděluje US–DEU a ODS! Dokonce prohlásil, že kladný pohled US–DEU na neziskový sektor je „klíčovým a nepřekročitelným“ bodem v diskusi mezi těmito dvěma stranami. Nyní by chtělo nalézt ještě nějaký citát z úst představitelů lidovců a sociálních demokratů a měli bychom názor všech demokratických stran pohromadě. Případně to opepřit mediální epizodou mezi Václavem Klausem (jeho odsuzující vyjádření v MF DNES k činnosti NNO) a Milenou Černou (její dopis Václavu Klausovi a následné „vysvětlení“ Václava Klause, že to tak nemyslel). Dostalo by se nám tak zřejmě pohledu neobjektivního a poněkud zkresleného.

Jaké mají tedy vztahy politické strany a neziskový sektor? Řekl bych, že se spíše snaží si navzájem nepřekážet. Strany respektují zákon, který umožňuje sdružování občanů. Občas, zejména tam kde nevládní organizace vystrkují růžky, bagatelizují jejich činnost různými prohlášeními. Neziskové organizace se zase mezi strany moc nepletou. Je jim cizí jejich systém volitelných míst na kandidátkách i způsoby, jimiž se občan údajně kandidující na 156. místě kandidátky může stát po volbách klidně starostou obce tím, že předchozích 155 kandidátů odstoupí.

Když potřebovala ODS vytvořit neoficiální ideologickou základnu, vzniklo občanské sdružení CEP (Centrum pro ekonomiku a politiku). A pohříchu dlužno přiznat , že jde o vlivné občanské sdružení, které v intencích záměru svého vzniku pracuje perfektně. Nemusíme s jeho členy ve všem souhlasit, ale vydávají docela pěkné knížky. Například ta o Havlíčkovi se jim povedla. Jejich zarputilý odpor k evropské integraci je dán tím, že jsou již dál než Evropa sama. V březnovém čísle jednoho z jejich časopisů (NEWSLETTER 03/2003) recenzuje člen správní rady sdružení Václav Klaus knihu Roberta Putnama „Making Democracy Work“. Harvardský profesor se v této knize s kolektivem spolupracovníků zabývá i otázkami občanské společnosti. Na to recenzent reaguje těmito slovy: „Respektuji ( i když nesdílím) i teoretická východiska autorů, přiřazující nestátním, skupinovým organizacím tzv. občanské společnosti jednoznačně pozitivní vliv na fungování společnosti...“ Pro nás laiky, kteří se domníváme, že až vznikne občanská společnost, nic jiného zde již nebude, je to těžko pochopitelné. Tedy to, jak má či nemá tzv. občanská společnost mít či nemít pozitivní vliv na fungování společnosti. Které?

Obávám se ovšem, že tento problém kluky a holky z Horní Dolní, kteří založili občanské sdružení pečující o místní kostelík, zas až tak moc nezajímá. Přesto i oni zřejmě sdílí názor, že jejich činnost vliv na fungování společnosti má. Již jen proto, že podobných sdružení je v České republice přes padesát tisíc.
Uvedená odpověď Petra Mareše se týká především toho, že strana, které předsedá, vyjádřila ve svém programu úmysl poskytnout neziskovému sektoru maximálně slušné podmínky pro jeho rozvoj. Je to chytré – protože ať se nám to líbí nebo nelíbí, do politických stran často vstupují lidé s mravy a zvyky získanými také při jejich činnosti v neziskových organizacích. Strana, která se jimi nebude cítit ohrožena, ba spíše naopak, má šanci zabodovat i u voličů. Ale to je již taková žádoucí, leč málo reálná úvaha.

Lze tedy přesto usoudit, že strany hlásící se k pravicové politice neziskovému sektoru existenci vždy umožní, některé ho budou podporovat více, některé méně. Strany středu, v našem případě třeba lidovci, mají zpravidla pro neziskový sektor pochopení. Je to dáno především jejich postavením. Strany hlásící se k normální levicové politice, což jsou u nás sociální demokraté, by měly považovat (mimo jiné i historicky) neziskový sektor za jakousi svoji základnu, za častého spojence. Pro jejich současný vztah nacházíme však bohužel málo konkrétních příkladů.

Suma sumárum, nedá se říci, že by neziskový sektor měl pro svůj rozvoj nějaké špatné podmínky. Pravda, je občas trpěn, občas kritizován, různě podporován a dotován, jen málokdy zcela opomíjen. Strany jako celek mají ve svých rukou například uzákonění daňových asignací či přijetí zákonů, které odstraní rozdíly v postavení státních a občanských institucí zejména v sociálním sektoru. Důležité je to, že občanský sektor ony potřebné tlaky na legislativní změny již vyvíjí. To je v porovnání s dobou před pěti, deseti lety nesporně dobré znamení. Svůj postoj k občanským aktivitám vyjádří strany také tím, jak na tyto signály budou reagovat. Jejich vstřícná reakce bude pak základem vytváření civic community. Jak píše Václav Klaus ve zmíněné recenzi, „což neumím přeložit jinak, než jako občanská společnost“.

Neziskový sektor vnímá pojem občanské společnosti jako systém rovnocenné a cílevědomé spolupráce veřejné správy, občanských organizací a podnikatelského sektoru. Její vytvoření má zatím vizionářský nádech, ale právě strany mohou přispět k jeho zreálnění. Tím je tedy dán i vztah stran a neziskového sektoru.

Snad jednu perličku nakonec. Václav Klaus i ve funkci prezidenta zůstává členem správní rady občanského sdružení CEP. Oznámil to v uvedeném již březnovém vydání „Newsletteru“ další člen správní rady Jiří Weigl. Je to dobré znamení. Česká republika má prezidenta, který patří svými aktivitami do neziskového sektoru a je členem konkrétního občanského sdružení. Otázkou je, zda to bude umět neziskový sektor využít. Což pochopitelně není totéž, jako zneužít.

Petr Anderle

Článek vyšel v Občanských novinách č.15/2003 - příloze Literárních novin.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: