Drom pomáhá při zaměstnávání romských občanů

2. 5. 2006 - Jiří Salik Sláma, Econnect

Před dvěma roky začala příprava projektu Mikrobus v rámci evropského programu Equal, který se věnuje zaměstnávání sociálně znevýhodněných skupin, převážně se však orientuje na Romy.

V ČR se realizací projektu zabývá brněnská organizace DROM ve spolupráci s francouzskou tréninkovou agenturou Kalo Dant. Jedním z nejpalčivějších problémů sociálně znevýhodněných osob je nedostatek pracovních příležitostí. Projekt Mikrobus se tedy věnuje hlavně zaměstnávání metodami terénní sociální práce (TSP), pomocí které chce vytvářet přímá zaměstnání. Partnery projektu jsou komunitní centra a nevládní organizace v regionech. Jeden z konkrétních cílů projektu je vytváření databází o klientech, jejich potenciálu, ale i o firmách - potencionálních zaměstnavatelích.

Dalším faktorem je zvýšení potenciálu zaměstnanosti. Toho se dá docílit pomocí kursů, díky kterým mají klienti větší možnosti uplatnění na trhu práce. Problémem je, že v komunitní práci neexistují definice a standardy. Lidé na nejnižších sociálních příčkách společnosti (nejen Romové, i když hlavně na ně je projekt zaměřen) jsou obecně apatičtí. V ČR však můžeme nalézt konkrétní pozitivní příklady a jeden z cílů projektu je jejich vyzdvihování. Dosažení dlouhodobého zaměstnávání klienta musí předcházet jeho motivace, poté rekvalifikace, hledání místa a snaha uplatnit se na trhu práce. Ale ani toto není konec, protože úkolem TSP je zároveň dohlížet, zda si klient práci udrží.

Problémem všech zaměstnanostních projektů je způsob, jak zpětně vyhodnocovat jejich efektivitu. Jako jeden z mála exaktních údajů lze stanovit počet klientů umístěných na trhu práce, což ovšem nevypovídá o kvalitě poradenství a už vůbec se tím nedá měřit úspěšnost projektu. Podle Romana Krištofa z brněnského Dromu je rozhodujícím faktorem kvalita služeb a nikoli počet klientů. Hlavním ukazatelem by mělo být, zda je klient schopen si práci dlouhodobě udržet, než to, že do ní pouze nastoupí.

Situace v ghettech sociálně vyloučených lidí je celorepublikově podobná nebo úplně stejná. Lidé se racionálně rozhodli nepracovat, protože je to pro ně v současném sociálním systému výhodnější. Práce se sice vyplácí z dlouhodobého hlediska, ale je téměř nemožné chtít po lidech, kteří žijí ze dne na den, aby takové rozhodnutí přijali.

Důležitou otázkou je, jakou hodnotou je práce jako taková pro dlouhodobě nezaměstnané. V typické rodině dlouhodobě nezaměstnaných není práce hodnotou, pokud nepřináší vyšší prostředky. (U Romů hraje roli také faktor diskriminace). V ghettech tak vzniká jakýsi systém stínové ekonomiky, jehož základem je velká rodina. Dochází k vnitřní ekonomické směně, jejíž základ tvoří mezirodinná solidarita. Tato vnitřní ekonomika vytváří systém alternativního „pojištění“, jehož následkem je například neplacení nájmů (rodina se často může přestěhovat k příbuzným do jiného bytu). Systém alternativní ekonomiky se sice stále točí, ale jednou se jeho kola zastaví, na což nejsou jeho účastníci připraveni.

Problémem v ČR na celostátní úrovni je absence státem zřízené agentury, která by zastřešovala všechny sociální služby. Pokud nejsou sociální služby koordinované jejich efekt se vytrácí. Je například zbytečné snažit se o lepší vzdělávání dětí, pokud jejich rodiče nemají práci a bydlení.

Situace v Dromu je v současnosti ve stádiu tvorby databáze, která se bude operativně rozvíjet za spolupráce s ostatními partnery. Tato databáze bude časem nabízena firmám a Úřadům práce.