Britská škola vyhrála spor s muslimskou žákyní
17. 6. 2004
Pavel Vondra [BBC] -
Bitva o právo muslimských školaček oblékat se v neislámských zemích podle jejich přesvědčení se z Francie přesunula do Británie. Britský soud vyšší instance dal v úterý za pravdu střední škole Denbigh v anglickém Lutonu, která zakázala patnáctileté studentce nosit při vyučování tradiční džilbáb, plášť zahalující kromě rukou a obličeje celé tělo.
Soudce konstatoval, že lidská práva Shabiny Begum včetně práva na vzdělání nebyla zákazem nosit džilbáb porušeny, jak tvrdila její obhájkyně.Dané právo se podle něj nevztahuje na konkrétní školu, ale na celý vzdělávací systém a v Lutonu je dostatek jiných muslimských škol, které by jí nošení oděvu podle její volby umožnily.
Soudce navíc shledal politiku školy Denbigh v Lutonu za naprosto odpovídající jejich záměru řídit multikulturní sekulární vzdělávací instituci. I když přiznal, že prohřešky proti pravidlům nošení školní uniformy by neměly vést k vylučování žáků ze škol, neznamená to prý, že školy nemají právo přijmout takové rozhodnutí, když daný student nebo studentka zatvrzele odmítá nosit přijatelný školní oděv.
Hrozba pospolitosti studentů
Shabina Begunová ale ze své školy vyloučena nebyla - jednoduše tam před dvěma lety přestala chodit, když jí zakázali oblékat se tak, jak chtěla, s odůvodněním, že by to ohrožovalo pospolitost a harmonii mezi studenty.
Škola Denbigh má ve svých směrnicích pro muslimské žákyně vyhrazen specifický oděv, který tvoří hidžáb, tedy tradiční šátek a tzv. šalwar kamíz, čili kombinace blúzy a kalhot, která je většinou muslimů považována za přijatelnou. Tento oděv je někde na půli cesty mezi nošením pouhého šátku a naprostým zahalením těla burkou, která nechává vlastně jen závoj přes oči, nebo džilbábem, který nechává odhalený obličej a ruce.
Muslim druhé kategorie
Zástupci školy se obávali, že kdyby nechali Shabinu nosit džilbáb, mohly by si méně radikální muslimské žákyně připadat jako muslimky druhé kategorie. Nemuslimové by v tom zase mohli spatřovat zvýhodňování islámu před jinými náboženstvími tím, že se jeho vyznavačům dává možnost výběru mezi různými podobami uniformy.
Shabina ostatně mezi svými spolužačkami mnoho pochopení nenašla. Podle nich měla jít do výhradně islámské školy, pokud jí nevyhovovala pravidla v Denbigh, která prý i tak na poměry ve smíšených školách byla vůči muslimům velmi vstřícná. Shabina navíc od začátku své školní docházky věděla, jaká pravidla ve škole platí, a dva roky bez problémů nosila předepsaný oděv. Potíže nastaly až ve chvíli, kdy v souladu se svojí prohlubující se vírou změnila šatník.
Reakce na verdikt
Její právnička prohlásila, že Shabina je rozhodnutím soudu zdrcena a do školy se za těchto okolností nevrátí. Kromě toho médiím tlumočila stanovisko rodiny, podle nějž verdikt nijak nepřispěje k integraci muslimů do britské společnosti.
Rozhodnutí soudu kritizoval taky Inayat Bunglawala z Britské muslimské rady: "Považujeme rozhodnutí za velmi politováníhodné. Domníváme se, že by do budoucna mohlo stanovit negativní precedens a překvapuje nás, že škola považuje nošení džilbábu za společensky nebezpečné - ostatní školy v Lutonu s tím žádný problém nemají."
Inayat Bunglawala se obává, že by ostatní instituce mohly příklad školy Denbigh následovat, což by podle něj ze vzdělávacího systému vyřadilo celý jeden segment muslimské komunity.
Pavel Vondra
|
vytisknout