Letní škola evropských ženských studií

27. 10. 2004 -, Econnect

V září se ve slovinském hlavním městě Lublani uskutečnil již dvanáctý ročník Letní školy v evropských ženských studií pořádaný asociací NOISE (Network of Interdisciplinary Women’s Studies in Europe), která působí na katedře ženských studií University v Utrechtu. Letošní setkání neslo název Nové evropské identity a zprostředkované kultury: zhodnocení politik situování. Do Slovinska se sjelo téměř padesát účastnic a účastníků převážně z členských států Evropské Unie a USA, dostavila se však například i studentka z Nepálu.

Vlastní program letní školy byl rozdělen do dvou pětidenních bloků. První blok s názvem Diasporické Kultury, Re/konstrukce domova: Migrace a překračování hranic v Evropě věnoval pozornost především konceptu politik situování. Požadavek situování je odpovědí na kritiku feminismů druhé vlny, které se na jednu stranu snaží oslovit všechny ženy myšlenkou globálního sesterství, na druhou stranu mnoho žen, které by měly oslovit, vylučují, protože vycházejí z pozic žen bílých, pocházejících většinou ze střední třídy a heterosexuálních. Mezi hlavní přednášející tohoto bloku patřila profesorka Rosi Braidotti, vedoucí katedry ženských studií na Univerzitě v Utrechtu. Její přednášky doplnila například profesorka Svetlana Slapšak ze spolupořádající organizace Istitutum Studiorum Humanitatis která se věnovala antickému mýtu o Médee a jeho významu pro současné Slovinsko. Každá z přednášek byla provázena diskusemi, buď společnými nebo v menších tutorských skupinkách. Nedílnou součástí programu byly též filmové projekce - v prvním bloku není možné opomenout vynikající film české režisérky Věry Chytilové: Sedmikrásky.

Druhý tematický blok LŠ nesl název Černá Venuše v Evropě: Dědictví Impéria. Hlavní postavou, která symbolizovala celou problematiku, je Saartjie Baarman, zvaná „hotentotská Venuše“. Tuto domorodou ženu z Jižní Afriky přivezli v roce 1810 do Londýna a vystavovali ji jako atrakci. O čtyři roky později byla převezena do Paříže, kde se stala objektem vědeckého a medicínského výzkumu, který v první řadě dokazoval podřazenost její rasy. Hlavními přednášejícími tohoto bloku byly profesorka Rosemarie Buikema a doktorka Sandra Ponzanesi z Utrechtské University. Další z přednášejících Dubravka Žarkov přijela představit koncept intersekcionální teorie, která byla dalším spojujícím prvkem přednášek a filmových projekcí v druhém bloku. Ukazuje se, že gender nemůže být jedinou a rozhodující charakteristikou pro diskriminaci. Intersekcionální teorie se proto snaží vytvořit rámec, kdy jsou do sociální analýzy zahrnuty i další charakteristiky – osy, podle kterých může docházet k diskriminaci. Mezi ně patří zejména etnicita, třída, sexuální preference, věk či zdravotní stav.

Program Letní školy byl velmi intenzivní, zároveň však velmi obohacující. A to nejenom díky přítomnosti velmi kvalitních pedagožek, ale i díky velmi zajímavé a rozmanité skupině posluchaček a posluchačů. Téma prvního bloku je velmi aktuální v kontextu vstupu České Republiky do Evropské Unie. Posouvání a změna hranic a diskuse o společné Evropské identitě - i to jsou témata, která je relevantní zhodnotit také z hlediska genderu. Druhý blok by se pro účastnice z Česka mohl zdát méně zajímavým, přece jenom nemá naše země na rozdíl od například Nizozemí temnou koloniální minulost. V současné době je však otázka soužití různých národů a etnik vysoce aktuální i pro nás.

Účast autorky byla umožněna díky Gender Studies o.p.s. a finanční podpoře z programu Socrates/Grundvig 3, kterým autorka velmi děkuje.