Na Hradě jsou k vidění jedinečné ekologické fotky Josefa Sudka

3. 3. 2005 - Jan Stejskal, EkoList

Až do 20. března se česká veřejnost může v Císařské konírně Pražského hradu podívat na vůbec první ekologicky významné dílo v historii české fotografie. Výstavu slavného fotografa Josefa Sudka Smutná krajina, která představuje autorovy snímky Mostecka z let 1957–1962, navíc doprovází druhé vydání kvalitní publikace nakladatelství Kant.

Josefa Sudka pod Krušné hory přivedl malíř Bohdan Kopecký. Soubor tak vznikl i díky Kopeckého motocyklu, kterým malíř fotografa několik let vozil po motivech. O ně nebyla nouze – Sudek se po Mostecku pohyboval právě v době, kdy starý Most zanikal a celá oblast procházela radikální změnou. Dnes patří krajina severozápadních Čech zničená těžbou uhlí k vůbec nejpostiženějším místům Evropy, a snad proto jsme už předem připraveni dívat se na ni se znechucením. V souboru Smutná krajina byste ale jasné poselství o devastaci hledali marně. Naopak, stojíte před snímky autora, který téměř ve všem nacházel křehkou a pomíjející krásu. I v krajině odsouzené k zániku tak vidíme kompozice, které diváka spíš kolébají, než burcují.

Jak říká Antonín Dufek v doslovu ke knize, Sudek „vytvořil první ekologicky významné dílo v české fotografii a jedno z prvních vůbec“. Některé ze snímků ani nejsou technicky nějak mimořádné, jsou temné – ty mají spíš dokumentační hodnotu. Vidíme na nich zaniklé osady, krajinu, která zmizí pod náporem rypadel, sídliště postavená u výsypek. Přitom přívětivě a někdy až idylicky působí nejen fotografie zanikajících osad (například Mizející Souš, Kousek za Souší), ale i snímky z míst už těžbou ničených (Voda, Krajina s výsypkami). Zvlášť si to uvědomíme při srovnání Sudkových fotografií se souborem Černý trojúhelník Josefa Koudelky, který byl nafocen přibližně o 30 let později ve stejné oblasti. Koudelkovy fotografie jsou mnohem ostřejší a tvrdší. I Sudkovy fotografie přitom jasně dokumentují, jakou cenu musíme za uhlí platit.

Celý soubor 128 Sudkových fotografií vznikl pro zamýšlenou knihu Severní krajina (s texty a popisky Dalibora Kozla), která se však v době svého vzniku vydání nedočkala. Poprvé byly fotografie vystaveny v roce 1995 v Brně. Teď se objevují v prestižní výstavní síni na Hradě.

Návštěvník ovšem musí překousnout pár malých nedostatků. Fotografie jsou zarámovány na výšku, což jejich panoramatický účinek opticky trochu znehodnocuje. Všechny jsou v řadě za sebou, což i nadšence po čase unaví. Kvůli ochraně exponátů je sníženo osvětlení výstavy (na což jsou návštěvníci hned na začátku papírkem upozorněni) a v mnoha snímcích pak skutečně spatříte jen svou vlastní siluetu. Mám-li být upřímný, pak musím říct, že jsem si některé fotografie pořádně prohlédl až v dobře zpracované knize.

Nic to ale nemění na tom, že Sudkova Smutná krajina je významná ekologická výstava letošního roku. K vidění je celý soubor fotografií (tedy přibližně o čtvrtinu víc než v publikaci), většina z nich i ve slušné kvalitě. Samotná kniha pak výstavu ještě předčí.