Proč tak těžko? - Ohlédnutí za deseti lety od přijetí Pekingské akční platformy na 4. světové konferenci o ženách
8. 3. 2005 - Monika Ladmanová
V dnech 28.2. - 11.3. probíhá v New Yorku zasedání Komise OSN pro postavení žen, na kterém jsou revidovány závazky členských států k cílům vytyčeným v dokumentu nazvaném Pekingská Akční platforma přijatém v roce 1995 na 4. světové konferenci o ženách. Závazky směřují ke zlepšení postavení žen a definují 12 kritických oblastí, v nichž je potřeba konat. Tuto povinnost pak na sebe přebírají vlády členských států a slibují postarat se o zrovnoprávnění žen ve společnosti. Zavazují se k tak zásadním a společensky významným krokům, jako je například zajištění postupů vedoucích k eliminaci násilí na ženách, zvýšení účasti žen v rozhodovacích procesech, odbourávání stereotypů o roli žen a mužů a prosazování myšlenky rovného dělení rodinných povinností či zajištění stejné odměny za práci stejné hodnoty.Od doby, kdy byl tento závazek členskými státy přijat, od roku 1995, uplynulo desetiletí. Proběhla celá dekáda, ve které zejména ženy a ženské organizace napjatě očekávaly, jak budou vlády své sliby prosazovat do reálného života. Zároveň nabídly svoji aktivní pomoc, při vytváření strategií i jejich realizaci. Avšak váhavý postoj charakteristický pro vlády, včetně České republiky, je doprovázen nedostatečným poskytováním zdrojů na podporu programů směřujících ke zlepšení situace žen, neschopností prosazovat pozitivní změny v praxi a nedůvěrou ve spolupráci s neziskovými organizacemi. To vše se pak odráží ve skutečné situaci žen v České republice, kdy ženy jsou stále nedostatečně zastoupeny v institucích a orgánech vytvářejících rámec životních podmínek, za stejnou práci dostanou v průměru o jednu čtvrtinu méně než muži a pokud se stanou oběťmi násilí v rodině, nemají přístup k adekvátní pomoci.
Nicméně závazek, přijatý Českou republikou přistoupením k Pekingské Deklaraci a Pekingské Akční Platformě, promítnutý do dokumentu Priority a postupy vlády ČR při prosazování rovnosti mužů a žen, znamená minimálně vyjádření politické vůle věnovat se otázkám spojeným s rovným postavením mužů a žen. Potřeba přihlásit se po deseti letech k těmto závazkům a univerzálně znovu schválit znění Pekingské platformy, je dnes stále naléhavá, ještě naléhavější je však jejich vlastní provedení do praxe.
Přeji proto všem českým ženám u příležitosti Mezinárodního dne žen, svátku solidarity žen všech zemí za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj, aby jejich vláda brala své sliby zrovnoprávnit ženy nejen na papíře, ale i ve skutečnosti, vážně.
(Autorka je předsedkyní správní rady Nadačního fondu Slovak-Czech Women's Fund - www.womensfund.cz)