Pouze text - only text Econnect Zpravodajství Informační servis pro NNO
- Kalendář akcí | Práce v NNO | Katalog odkazů | Občan TOPlist
- -
Pouze text - only text
logo Econnectu Zpravodajství
pro registrované uživatele pro novináře pouze text English
-
- - - - - - - - -
- -
-
Zpravodajství ze VŠECH oblastí Životní prostředí Lidská práva Sociální oblast Gender Regionální rozvoj Kultura Občanský sektor Internet
- -
Zpravodajství - vše
zpravodajstvi.ecn.cz > zpravodajství > komentáře
-
-

 zprávy

 komentáře

 tiskové zprávy

 témata

 multimedia

S Uzlem, Saudkem a Jahelkou lze hovořit o harašení, nikoli o harassmentu

21. 6. 2000 -, Jana Valdrová, Econenct

Třicet let po sexuální revoluci v západní Evropě se česká společnost začíná zabývat tématem mezilidských vztahů z hlediska pohlaví. Musí totiž - nutí ji k tomu prudká změna životního stylu po roce 1989, ale zejména dramaticky se zhoršující postavení žen, které se stává předmětem kritických analýz mezinárodních komisí Evropské unie a OSN.

Česká veřejnoprávní i komerční média doposud spatřují v tématu vztahů žen a mužů zejména tržně zužitkovatelnou zábavu. Svědčí o tom například televizí i tiskem hojně rozšiřovaný termín "harašení", degradující sexuální obtěžování na nevinné škádlení. Veřejnost přitom sleduje, zda předmět "harašení" projeví smysl pro humor a škádlení akceptuje, nebo překazí zábavu a domáhá se svých práv.

Málokdo si uvědomuje, že nejde o pouhé flirtování na pracovišti. Stoupá počet žen, obtěžovaných neadekvátním způsobem vedenými lékařskými prohlídkami. Problém harassmentu se týká i dětí ve školách a v průběhu letních táborů. Je ohrožována důstojnost mladých zaměstnankyň, které občas musejí "něco vydržet", nechtějí-li přijít o práci. Většina případů (podobně jako znásilnění) z obavy před zesměšněním zůstává utajena.

Nedávno uvedený pořad Ta naše povaha česká signalizoval už svým podtitulkem "Sex je náš, tak haraš"(ČT 1, 30.5.2000), že půjde opět o klasicky švejkovské pojetí sexuálního obtěžování. A skutečně, mezi pozvanými hosty byli humoristé Jahelka a Uzel a výstřední fotograf Saudek, od nichž se stěží dalo očekávat, že se k problému fundovaně vyjádří.

"Harašení" je ostatně již několik let "in": článek "Nač se ptát, začne-li to v práci harašit" (MFD 5.9.1998) by se býval obešel bez módního slovesa v titulku, neboť se zabývá vznikem obvyklého milostného vztahu na pracovišti. Autor(ka) zde očividně nerozlišuje mezi sexuálním obtěžováním s mocenským motivačním pozadím a obyčejným milostným vzplanutím na straně druhé.

"Tak, pánové, a bude po ptákách", bodře napomínají případné obtěžovatele Květy (Sex? Jen slušně, prosím! Květy 1999/51-52). Dále se z žoviálně formulovaného textu dozvídáme, že "Evropská unie (...) žádá, aby i naše zemička uvedla rozverné dovádění mezi oběma pohlavími do patřičných mezí".

"Zákon zvýhodňuje obtěžované ženy", tvrdí Lidové noviny (4.5.2000). Titulek budí dojem, že být obtěžována přináší nějaké výhody. Stejně zavádějící je pravidelné střídání výrazů sexuální obtěžování, harašení a "harašení" - po vzoru chytré horákyně se autorka užíváním prvního termínu k fenoménu obtěžování objektivně hlásí, druhým jej zlehčuje a třetím si buduje od celé záležitosti odstup.

"A na předloktí vytetovaná nahotinka" je předmětem zamyšlení nad prioritami úkolů ve sbližování České republiky s Evropskou unií (MFD 27.4.2000). Počestný otec rodiny by se podle autora mohl dostat do nesnází kvůli "harašící" kresbě, kdysi vytetované na ruce, zatímco nižší platy žen za stejnou práci zůstávají neřešeny.

Podobnou obavu o morální kredit šéfa, osamělého v kanceláři se svou podřízenou, vyjadřuje úvaha v Lidových novinách, poněkud pateticky nazvaná Přerozdělená beznaděj (4.5.2000). Zatímco dříve prý nemohla obtěžovaná podřízená nic oznámit, protože by neměla důkazy, dnes se v takové situaci ocitá šéf. Možná to bude působit výchovně, ale se spravedlností to moc společného nemá, domnívá se autor článku.

Jak řešit případy sexuálního obtěžování? "No, tak přijdu o práci", odpovídá mladá žena v pořadu Ta naše povaha česká na dotaz, jak by se zachovala v případě sexuálního obtěžování na pracovišti. Zdá se, že žalovat šéfa by ji nenapadlo; sexuální nátlak by si nijak nespojovala s újmou na lidské důstojnosti.

"Jestli ženy s tím zákonem budou souhlasit, tak jsou strašně proti sobě", dodává S.Saudková, "nic se snáze neuchytí než nějaká pitomost". Česká televize pozapomněla na svou funkci média veřejné služby, jestliže proti takovým názorům nepostavila mínění skutečného, byť méně mediálně proslulého či vtipem hýřícího odborníka nebo odbornice.

V jedné učebnici pro gymnázia vyjadřuje sociolog naději, že je ještě daleko doba, kdy před každým pohlavním stykem půjdeme k notáři sepsat prohlášení o dobrovolnosti. Květy radí "Inu, zahalme se. Také bychom mohli zavést oddělená pracoviště pro ženy a muže". Zpívající právník Jahelka doporučuje v samém závěru pořadu Ta naše povaha česká "dívejte se při rozhovoru se ženou do stropu nebo do země, mluvte jen o práci, nepřibližujte se na méně než dva metry".

Baviči R.Uzel, J.Saudek a J.Jahelka jistě značně zvýšili sledovanost onoho pořadu veřejnoprávní televize. Co však ani jeden z nich nevěděl nebo přinejmenším neuvedl: sexuální obtěžování (harassment) je nezákonným a nežádoucím chováním, kdy sexualita je prostředkem k uplatňování a kontrole moci nad obětí harassmentu. Rozšiřuje tedy rejstřík nástrojů manipulace jednoho člověka druhým a v demokratické společnosti nemá místo.

O to důležitější je dnes, aby si ženy uvědomily, jaké okolnosti mohou mít vliv na jejich všeobecně nižší společenské postavení, a naučily se účinně bránit - třeba i žalobou proti nadřízenému nebo kolegovi ve firmě, v níž žena po dlouhém shánění nakonec dostala práci. Nemusíme se obávat, že žaloby se začnou podávat v masovém měřítku. Je ale třeba, aby společnost uznala trestní podstatu harassmentu, tak jako v roce 1996 konečně definovala znásilnění ve válce jako jeden z válečných zločinů. A ony nižší platy žen při stejném tarifním hodnocení dané profese? Mají nepochybně své sociální, ekonomické a politické příčiny, hluboce zakotvené v systému a právem kritizované. Jejich odstranění si vyžádá především systémové změny, uskutečnitelné v delším časovém horizontu. Dokud však rozdíly trvají, vypovídají o odlišném přístupu společnosti k oběma pohlavím.

V utváření postojů, např. k harassmentu, média zatím selhávají na celé čáře. Ženy naštěstí i bez nich dovedou nacházet souvislosti: ty z nich, které dopustí, aby je šéf chválil za sexy šaty nebo je dokonce občas zálibně pohladil po zadečku, riskují, že na výplatní pásce uvidí menší částku, než kdyby vyjadřoval obdiv nad úrovní jejich odbornosti a nad jejich nepostradatelností pro úspěšný chod podniku.

Dr. Jana Valdrová,
autorka působí jako germanistka na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích a genderová lingvistka a publicistka. Věnuje se otázkám doing gender v komunikaci, tj. jak se prostřednictvím jazyka a řeči uplatňuje ženská a mužská identita mluvčích.


text vyšel v upravené podobě v MFD 17.6.2000 pod názvem Harašení není harassment

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

O Autorech

Jana Valdrová

Dr. Jana Valdrová působí jako germanistka na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích a genderová lingvistka a publicistka. Věnuje se zejména otázkám doing gender v komunikaci, tj. jak se prostřednictvím jazyka a řeči uplatňuje ženská a mužská identita mluvčích.

Služby Econnectu

ToolkitUnavuje vás tvorba www stránek v HTML?
Nemá váš webmaster čas na jejich aktualizaci?
S publikačním systémem TOOLKIT to zvládnete SNADNO, RYCHLE A SAMI:
VYZKOUŠEJTE ZDARMA!
vytisknoutvytisknout
Logo Econnectu Easy CONNECTion - snadné spojení mezi lidmi, kteří mění svět
Webhosting, webdesign a publikační systém Toolkit - Econnect
Econnect,o.s.; Českomalínská 23; 160 00 Praha 6; tel: 224 311 780; econnect@ecn.cz