Pouze text - only text Econnect Zpravodajství Informační servis pro NNO
- Kalendář akcí | Práce v NNO | Katalog odkazů | Občan TOPlist
- -
Pouze text - only text
logo Econnectu Zpravodajství
pro registrované uživatele pro novináře pouze text English
-
- - - - - - - - -
- -
-
Zpravodajství ze VŠECH oblastí Životní prostředí Lidská práva Sociální oblast Gender Regionální rozvoj Kultura Občanský sektor Internet
- -
Zpravodajství - občanský sektor
zpravodajstvi.ecn.cz > zpravodajství > komentáře
-
-

 zprávy

 komentáře

 tiskové zprávy

 témata

 multimedia

Vůle zn. dobrá

2. 8. 2001 -, Lenka Nejezchlebová, Dobrovolnik.cz

O dobrovolnictví, dobrovolnících, organizacích, které pracují s dobrovolníky atd. jsem si povídala s Vojtěchem Tutrem, koordinátorem dobrovolníků z Národního dobrovolnického centra (NDC) Hestia, s Janou Bartošovou, koordinátorkou dobrovolníků ze sdružení Jahoda a Kateřinou Horáčkovou, koordinátorkou projektu sdružení Econnect - rozsáhlých webovských stránek www.dobrovolnik.cz, na jejichž obsahu se podílejí všechny tři výše jmenované organizace. Jejich smyslem je přivést téma dobrovolnictví do povědomí široké veřejnosti. Tento pojem se zatím uhnízdil pouze v mluvě a myšlení lidí v neziskovém sektoru.

Historická sonda

Organizace postavené na dobrovolnictví v tom pravém slova smyslu tu byly už i před revolucí, například Brontosaurus, některé turistické kluby, jako alternativy Pionýra, byly tu Děti Země i Svaz ochránců přírody. Tyto skupiny byly po roce 1989 prvními registrovanými občanskými sdruženími. Po revoluci se začala lidem zvenčí otvírat i sociální oblast, do té doby uzavřená za zdmi a ploty, příležitostí se chopily církevní organizace. "Díky bohu za ten rozvoj, ústavy s postiženými lidmi už nejsou v izolaci, pacienti tam dřív trpěli, teď je jim právě díky dobrovolníkům líp," podotýká Katka Horáčková.

Vyrvat hluboké kořeny

V Čechách je pořád zakořeněný pocit, že "kdo něco dělá zadarmo, tak je úplně blbej," říká Jana. Ale nástup tržního myšlení by mělo učit lidi uznávat hodnotu zkušeností a poznání, jako rovnou hodnotě peněz. Naštěstí už existují stovky, možná tisíce lidí, kteří pochopili, že dobrovolnictví tak úplně zadarmo není. Averze vůči dobrovolnictví podle Vojtěcha pramení také ze vzpomínek na socialistické brigády a Akce Zet. Katka zase mluví o pěstování důvěry ve vlastní schopnosti: "Je nutný lidem opakovat, že dobrovolníka může dělat opravdu každej, že všichni máme co nabídnout. Můžu si myslet, že nic neumím, že jsem neschopnej, postiženej, ale vždycky můžu pomoct."
Každý si může vybrat, co mu sedí. Existují méně časově náročné, méně poutající jednorázové práce, např. ekologické akce, víkendové výjezdy, kde člověk pomůže sbírat svinčík z lesa a přitom si užít společnosti stejně smýšlejících lidí, najít nové přátele. Nebo může vzít někoho nemocného na výlet, okopírovat štos papírů, zalít záhon v domově důchodců, roznést letáky. Mezi dlouhodobější činnosti spadá asistence u postižených lidí, u nemocných dětí nebo opuštěných starých babiček a dědečků, ale to je případ, kdy není možné jen tak jednoho dne z ničeho nic nepřijít.

Kde mou pomoc potřebují?

Pro lidi, kteří by rádi pomohli, ale neví, kde by mohli být užiteční, existují dobrovolnická centra, která vedou databáze nabídky dobrovolníků a poptávky po nich. "Po dobrovolnících se vždycky zapráší," říká k převisu poptávky Katka z Econnectu. Zatím největším centrem je Hestia, která působí pro ty ostatní coby servisní organizace. Její zástupce Vojtěch Tutr sděluje své zkušenosti: "Každej rok se do Hestie přihlásí asi dvě stě až tři sta dobrovolníků, kteří se zaregistrují, a k tomu několik set dalších, kteří si jen přijdou vyhledat v databázi ´svoji´ organizaci a s tou už se domluví sami."
Dobrovolník by si měl ujasnit, co vlastně chce dělat a kolik času chce činnosti z dobré vůle věnovat. "Ne každej je ochotnej zavázat se, že bude půl roku docházet na určitý místo, třeba k nemocnýmu dítěti," říká Vojtěch. Problematičtí prý bývají tzv. "pilní a aktivní" studenti, kteří si naberou spoustu činností a pak nevědí, co dřív. Může se také stát, že přijde člověk s osobními problémy a myslí si, že se jich zbaví, když bude pomáhat někomu jinému. Ale to je podle Jany Bartošové velký omyl.
Odměnou pro dobrovolníky jsou zejména získané zkušenosti, které by jinak nenabyli, nové zážitky, známí a přátelé, kontakty. Aby byl dobrovolník spokojený a věrný své organizaci, musí mít ovšem pocit, že je užitečný a že si ostatní jeho pomoci váží. Proto je potřeba také organizace naučit, aby svým dobrovolníkům dostatečně děkovali.

Studenti a ti druzí

Pořád ještě je nejvíc dobrovolníků z řad studentů, především humanitních oborů jako jsou sociální práce, psychologie, sociologie. Pro některé jde vlastně o povinnou praxi. Ale dobrovolníky jsou i studenti technických oborů. Dobrovolníky jsou lidé věřící i maminky na mateřské dovolené, ale v poslední době se i v Čechách objevuje nový druh dobrovolníků - lidé zkušení, starší, kolem padesáti let, kteří mají odrostlé děti, dosáhli určitého profesního statutu a najednou nevědí, co s volným časem, chtějí být užiteční. Dávají k dispozici znalosti a zkušenosti, které posbírali během profesního života. Díky nim funguje například Bílý kruh bezpečí, poradna pro oběti trestných činů, kde pracují jako dobrovolníci zkušení právníci a psychologové.

Dobrovolníci z pracáku

Rozvíjí se také projekt pro nezaměstnané, který má pomoci především mladým lidem, kteří nechtějí sedět "na podpoře" a šťourat se v nose, ale ke svému problému se sháněním práce přistupují aktivně. Mají možnost pracovat v některých organizacích jako dobrovolníci, získají tím praxi a zkušenosti, neztratí pracovní návyky a zaběhnutý denní režim a jejich aktivita může být výbornou vizitkou pro budoucí zaměstnavatele. Padesát procent z nich do tří měsíců najde placené zaměstnání.
Ve většině měst vycházejí Úřady práce tomuto projektu vstříc, jen v Uherském Hradišti přestal místní úřad vyplácet dobrovolníkům podporu. Nepomohl ani vstřícný postoj Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento Úřad práce si vykládá zákon po svém, leč nenapadnutelně, a jedná tak vlastně proti svému vlastnímu zájmu. Ale naštěstí je podle Vojtěcha Tutra tento případ ojedinělý.

"Nemáme zájem."

Jana Bartošová hovoří o organizacích, které o dobrovolníky zájem nemají, přitom by jejich klienti zvýšenou pozornost a pomoc určitě potřebovali. Jako příklad uvádí kojenecké ústavy, kam se dosud nepodařilo proniknout. Přitom by děti potřebovaly někoho, kdo s nimi vyjede ven, protože jejich "ven" dosud znamenalo na balkón. "Organizace není schopna přijmout, že by tam chodili neprofesionálové z venku."
Problém tkví mj. podle Katky v tom, že v ústavech často zaměstnanci dobrovolníka berou, jako že dělá tu "lepší práci", ale personál aby jen přebaloval a uklízel. Neuznávají za plnohodnotnou pomoc, že dobrovolník přijde a bude si s dětmi povídat, nebo je povozí venku v kočárku. I tady je potřeba pozvolna rozvracet dosavadní přístup k dobrovolníkům. "Měli by ocenit dobrovolníka, a to co jim přináší. Měli by si spočítat i ekonomické výhody - vždyť deset dobrovolníků nahradí jednoho placenýho, což je snad úleva. Oni mají pořád obavy z chaosu a potřebu řádu a pořádku. Ale to je právě jen věc změny myšlení. Ale když se prolomila bariéra v nemocnicích, tak to půjde i v ústavech," tváří se optimisticky Jana.

Nemocnice

"Vždycky je dobrý, když se v organizaci najde nějaký respektovaný zaměstnanec, který je myšlence nakloněný. Doktor nebo vedoucí oddělení. Takové proniknutí zevnitř. Člověk, který myšlence z profesního pohledu fandí a propůjčí jí záštitu," říká Vojtěch. Člověka nakloněného pro věc našli v motolské nemocnici v šéfovi onkologie, panu doktorovi Kouteckém, který myšlence uvěřil a hodně ji propagoval. Tak mohli dobrovolníci začít docházet k nemocným dětem a později už i k dlouhodobě nemocným dospělým. Program se rozšířil i do dalších oblastních nemocnic.

Rok Dobrovolníka OSN

Možná jste postřehli, že tento rok, byl vyhlášen Mezinárodním rokem dobrovolnictví Organizací spojených národů. Rok 2001 má veřejnosti ukázat, že být občas zadarmo hrabajícím kuřátkem není žádná ostuda, ale naopak, že dobrovolnictví je činnost vážená, oceňovaná a užitečná.

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

Služby Econnectu

ToolkitUnavuje vás tvorba www stránek v HTML?
Nemá váš webmaster čas na jejich aktualizaci?
S publikačním systémem TOOLKIT to zvládnete SNADNO, RYCHLE A SAMI:
VYZKOUŠEJTE ZDARMA!
vytisknoutvytisknout
Logo Econnectu Easy CONNECTion - snadné spojení mezi lidmi, kteří mění svět
Webhosting, webdesign a publikační systém Toolkit - Econnect
Econnect,o.s.; Českomalínská 23; 160 00 Praha 6; tel: 224 311 780; econnect@ecn.cz