Pouze text - only text Econnect Zpravodajství Informační servis pro NNO
- Kalendář akcí | Práce v NNO | Katalog odkazů | Občan TOPlist
- -
Pouze text - only text
logo Econnectu Zpravodajství
pro registrované uživatele pro novináře pouze text English
-
- - - - - - - - -
- -
-
Zpravodajství ze VŠECH oblastí Životní prostředí Lidská práva Sociální oblast Gender Regionální rozvoj Kultura Občanský sektor Internet
- -
Zpravodajství - občanský sektor
zpravodajstvi.ecn.cz > zpravodajství > komentáře
-
-

 zprávy

 komentáře

 tiskové zprávy

 témata

 multimedia

Kde začíná věcná debata o podpoře kultury

30. 11. 2005 - Marta Smolíková, ProCulture

Kulturní politiku lze vyhodnocovat posouzením výdajů a to ve vztahu podílu výdajů na kulturu v rámci celkového státního rozpočtu ale také ve vztahu k hrubému domácímu produktu (HDP), kam se započítávají i tzv. veřejné výdaje krajů měst a obcí. Veřejně se má za to, že umění a kultura potřebují podporu, tedy peníze pouze spotřebovávají. Ale co když to je jinak. Bude třeba zjistit, zda-li kulturní sektor státu nevydělává více, než se do něj investuje.

Kulturní politika je o vztahu k umění a kultuře

Stěžovat si na nedostatek peněz pro kulturu se stalo v této zemi folklórem, je jím i nadměrné stěžování si samo o sobě - cizinci to dokonce vnímají jako součást naší kultury. Romantická představa umělce, na jehož tvorbu působí chudoba podobně jako dobrý sklep na víno je také značně rozšířená.

Bývalý ministr Dostál o sobě často mluvil jako o žebrákovi, který se peněz na kulturu doprošuje - a to ještě neúspěšně. Je na čase tyto nedůstojné představy změnit. Jenže, co to je "nedostatek" peněz pro umění a kulturu, když kdekdo si dovede představit, že umění je schopno utratit jakékoli množství peněz!

Experimentování a inovace

Podstatou tvorby je experimentování a inovativní schopnost užívat pro jednotlivá hudební, divadelní, výtvarná, filmová, multimediální umělecká díla ještě neobvyklejší, vzácnější a tedy i dražší materiály a technologie! A to samozřejmě nevrátí náklady v rámci jednoho účetního roku. Odplatou za tzv. nekomerční přístup máme nejen zážitky a poznání, možnost k porovnávání hodnot, příležitosti ke společenskému setkávání ale i docela dobrou příležitost k tak žádoucímu hospodářskému růstu - pro poskytování kulturních služeb, rozvíjení kulturního průmyslu, kulturní turistiky i cestovního ruchu či tzv. kreativního průmyslu. Proto je třeba podporu umění a kultury chápat jako investici.

Kultura jako aktivní součást politické agendy

V řadě zemí to tak opravdu je - dobré nosy v kulturním a kreativním průmyslu, ale i v politice cítí budoucnost vyspělých ekonomik - a tak třeba Britové už mají svého ministra kreativního průmyslu, což je mladý obor, jehož zkoumání se věnuje i UNESCO. Zahrnuje i design, módu, reklamu, multimedia, grafický design apod.

Mnohé státy se velmi seriozně zabývají nejen podporou uchovávání a provozování kulturních památek, ale i možnostmi podpory obchodu s kulturními produkty (filmová, hudební, divadelní, multimediální představení a akce) a také rozvojem kulturních služeb a kulturní infrastruktury. Není to žádná zvláštní filantropie, ale prostá investice.

České vládní cíle vyjádřené v procentech

Přestože Kulturní politika schválená vládou si v roce 1999 dala za cíl 1% na podporu kultury ze státního rozpočtu, tento podíl právě od roku 1999 klesá - tehdy to bylo 0,77 %. V letošním roce jsme poprvé překročili magickou hranici půl procenta. Návrh vlády na příští rok si ještě o 2 setiny pohoršil, tedy na 0,47 % ze státního rozpočtu. Perspektivy této oblasti jsou pro politiky nejspíš zahaleny mlhou.

Zájem o kulturní politiku stoupá

Situace pro samotné umění však začíná být neúnosná. Ve strachu, že nízké výdaje kapitoly 334 Ministerstva kultury tuto oblast naprosto zmarginalizují, znehodnotí a poškodí, se poprvé v české historii spojili zástupci uměleckých obcí a uměleckých profesních sdružení. Píšou dopisy politikům a začínají organizovat manifestace. Obecně se zvyšuje zájem o kulturní politiku, která je pro mnohé politiky dosud prázdnou množinou, či v lepším případě formálním dokumentem. Jenže kulturní politika je o postojích a vztahu ke kultuře a dá se také vyhodnocovat.

V Evropských zemích a zejména těch postkomunistických je to především stát a pak samosprávné celky, kdo nese hlavní zodpovědnost za uchovávání kulturního dědictví i za rozvoj umění, tedy za utváření kulturního bohatství. Tato zodpovědnost se mimo jiné projevuje přímými výdaji na kulturu, které se obvykle vztahují jednak k podílu výdajů celkového státního rozpočtu, ale také se posuzují ve vztahu k hrubému domácímu produktu (HDP). Touto perspektivou lze vést věcnou debatu o tom, zda-li na umění a kulturu jsou nebo nejsou peníze, a jak je tato oblast podporována. Do podílu výdajů na kulturu vzhledem k HDP se pak započítávají nejen výdaje státního rozpočtu, ale i krajů měst a obcí.

Opravdu na umění a kulturu doplácíme?

Udělat si názor na podporu či investice do umění a kultury není tak těžké i pro člověka schopného vést obyčejnou domácnost, vezme-li v úvahu několik málo dat:

Vydavatelský průmysl v nových zemích EU utváří podle Evropské komise v průměru 0,54 % HDP - přičemž v loňském roce představovala celková podpora umění a kultury prostřednictvím ministerstva kultury, krajů, měst a obcí 0,62 % českého HDP, tedy částku větší o pouhých 8 setin procenta.

Obrat členů 3 českých profesních subjektů: Asociace producentů v audiovizi, českých členů Mezinárodní federace hudebního průmyslu a Svazu českých nakladatelů a knihkupců představuje částku 10 miliard ročně na tuzemském trhu. Ale třeba jen tržby kin jsou ve výši 1,1 miliardy.

Vedle toho je třeba brát v úvahu i provozování koncertů, muzikálů, taneční hudby, obchod s výtvarným uměním ale i např. grafické práce v oblasti reklamy a jiné komerční činnosti, které s uměním a kulturou přímo souvisí a zisky z této oblasti významně navyšují. Z toho všeho jdou státu daně. Přitom podpora umění a kultury prostřednictvím ministerstva kultury bez církví a náboženských společností představovala v roce 2004 pro poslance naprosto nezajímavou částku 4,5 miliardy, celkově s kraji a obcemi to pak bylo 17,2 miliardy korun.

Veřejně se má za to, že umění a kultura potřebují podporu, jenže čísla naznačují, že to je možná všechno jinak. Je velmi pravděpodobné, že už dnes umění a kultura podporuje stát a samosprávu, neboť vydělává i na jejich náklady. A to v tuto chvíli nepočítáme navazující služby - zejména v oblasti cestovního ruchu ani významné efekty sociální, které umění a kultura mají. Jenže dnes nejsou peníze ani tyto jevy pořádně zkoumat.

Kultura v parlamentu

Při parlamentním prvním čtení zákona o státním rozpočtu na příští rok byla největší debata právě o rozpočtu kapitoly 334 ministerstva kultury. Také kulturní výbor parlamentu bouřlivě projednával rozpočet a nakonec pro rozpočtový výbor připravil desetistránkový návrh, o kterém jeho předseda Michal Kraus (ČSSD) prohlásil, že to je ve sněmovně poprvé, co mají takto podrobný pozměňovací návrh s tím, že sdílí nutnost a nezbytnost navýšení výdajů na kulturu, nesdílí však optimismus kulturního výboru. To jestli se příspěvek či investice do kultury bude jednomu procentu přibližovat nebo nadále vzdalovat, záleží totiž na jiné kultuře, kultuře politické.

Marta Smolíková, ředitelka ProCulture/Otevřená společnost o.p.s.

Ve zkrácené podobě vyšlo v Reflexu 47/2005

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

Související odkazy
Evropská kulturní nadace

Služby Econnectu

ToolkitUnavuje vás tvorba www stránek v HTML?
Nemá váš webmaster čas na jejich aktualizaci?
S publikačním systémem TOOLKIT to zvládnete SNADNO, RYCHLE A SAMI:
VYZKOUŠEJTE ZDARMA!
vytisknoutvytisknout
Logo Econnectu Easy CONNECTion - snadné spojení mezi lidmi, kteří mění svět
Webhosting, webdesign a publikační systém Toolkit - Econnect
Econnect,o.s.; Českomalínská 23; 160 00 Praha 6; tel: 224 311 780; econnect@ecn.cz