Spravedlivý proces neodpírejme ani diktátorovi. Nechme Husajna poznat spravedlnost

27.11.2006

Autor: Eva Dobrovolná

Se začátkem procesu však nevládní pozorovatelé zároveň začali být obezřetní. Soudní procesy v Iráku totiž dlouhá léta nebyly ničím jiným, než fraškou. Své o tom jistě vědí někdejší oponenti vlády. Soud s bývalým prezidentem poskytl příležitost s touto děsivou tradicí skoncovat a udělat tečku za obdobím bezpráví. Tento proces, který je výjimečný také vážností a rozsahem zločinů, musí proběhnout podle všech mezinárodních standardů. Spravedlivý proces totiž patří jak neznámému vězni, tak diktátorovi zodpovědnému za ty nejhorší zločiny.

Přesto se nyní zdá, že tato příležitost byla promarněna. Soud, který byl zahájen v říjnu 2005, tedy téměř dva roky po Husajnově zadržení, doprovázela řada nedostatků a chyb. Mezi základní principy spravedlivého procesu patří nezávislost a nestrannost. Soudci musí posuzovat podezřelého pouze na základě důkazů shromážděných proti němu. Přesto jsme byli svědky politických zásahů, které podkopaly nezávislost a nestrannost tribunálu. V jejich důsledku první předsedající soudce rezignoval, jmenování druhého bylo blokováno. Soud navíc nedokázal zajistit ochranu svědků a právníků obhajoby, z nichž tři byli zabiti. Výhružkám museli čelit také svědci žaloby.

Další vážnou chybou je fakt, že Husajn neměl téměř celý první rok svého zatčení přístup k právnímu poradenství. Pozdější stížnosti jeho právníků, které se týkaly procesních věcí, nebyly adekvátně řešeny. I přes tyto nedostatky tribunál vynesl rozsudek – trest smrti.

Nyní je třeba sledovat odvolací proces, který dává příležitost napravit předchozí nedostatky. Věříme, že k této nápravě budou motivovat také připomínky nevládních organizací.

Obětem náleží spravedlnost, nikoli pomsta

Když nevládní organizace včetně Amnesty International daly najevo pochybnosti o procesu a navíc odsoudily rozsudek, mnohé lidi to přinejmenším překvapilo, řadu dalších přímo rozhořčilo. Subjektivní pocit, že nic jiného než poprava vrahovi nenáleží, je snad pochopitelný. Přesto je z pohledu lidskoprávních organizací důležité nepopravovat Husajna. Ostatně také země po celém světě nastoupily zřetelný směr k úplnému vymýcení tohoto krutého a nehumánního trestu. Nasazování oprátky patří do arzenálu zločinů typu souzeného diktátora.

Soud navíc doposud neměl příležitost zpovídat Husajna ze všech zločinů, které má na svědomí. V případě jeho popravy, tedy nebudou mít nesčetné oběti dalších jeho zločinů příležitost vyslechnout pravdu a domáhat se spravedlnosti.

Přemýšlejme ale také nad tím, zda tato smrt může přinést Iráčanům klid. Není totiž rozumné, popravit bývalého diktátora v procesu, který může být v budoucnu zpochybněn. Po smrti Husajna nesmí zůstat žádné otázky. Není tak těžké si představit, jak mohou být zneužity. A před tímto rizikem nesmíme zavírat oči.