Dokumentární pondělí nabízí filmy o ruském undergroundu a italské cyklojízdě

6. 9. 2007 -, Econnect

Ruský undergound na cestě domů

Příští pondělí bude možné spatřit dokumentární film nazvaný Dlouhá cesta domů, který představuje portrét Borise Grebenšikova, charismatického lídra undergroundové skupiny Aquarium. Tento „Ruský Dylan“ se stal legendou díky svým surrealistickým textům, excentrického ruského rock & rollu a osobního magnetismu. Za zmínku stojí i jeho kultovní leningradský byt plný graffiti.

V roce 1989 se Borisovi naskytla jedinečná příležitost vydat rockové album v New Yorku spolu s Dave Stewartem z Eurythmics. Michael Aptaed, úspěšný filmař a tou dobou již několikrát oceněný za své snímky, sledoval Grebenšikovu práci celou řadu měsíců. Projekce je připravena ve spolupráci s mezinárodním festivalem hudebních filmů Music on Film-Film on Music.

Na kole římskými ulicemi

Dalším filmem v pořadí je snímek Live Bicycle - Bicycle As A Way Of Living, jehož projekce je součástí akce Zažít město jinak v rámci Evropského týdne mobility. Live Bicycle je film natočený o mezinárodně meziplanetární cyklojízdě v Římě 2006. Partnerem večera je sdružení Auto Mat - iniciativa za udržitelnou dopravu.

Dokument Live Bicycle - Bicycle As A Way Of Living je "o automobilech, o dopravě, o lidech, o myšlence... a o jiném způsobu života... zvaném bicykl" přináší zajímavé záběry ze samotné jízdy stejně jako rozhovory s jejími účastníky z celého světa a komentáře vtipně prokládané s animacemi a scénkami ze starých filmů.

Před projekcí se uskuteční křest knihy "Krotitelé aut - hrdinové naší doby". Jde o výběr nejlepších textů za posledních deset let z časopisu o ne-autokultuře Carbusters. Vydal World Carfree Network 2007, editor Stewen Logan. Po projekci bude následovat beseda s Justinem Hyattem, který pracoval v oblastech životního prostředí, sociálních věd a dopravy po více jak šest let v Budapešti. Nyní žije v Praze, je redaktorem časopisu Carbusters.

Naposled povečeřet

Posledním zářijovým snímkem Dokumentárních pondělků bude kontroverzní film Poslední večeře, který mapuje rituál poslední večeře před popravou. Koncept, připomínající televizní pořady o vaření, spojuje dokumentární materiál s důslednou stylizací, ikonickou instalací a animací (doc-meets-installation-art-pie).

Film je nejen sestupem do historie, když připomíná, že už v starověkém Řecku mělo jídlo dát sílu na poslední cestu, ale je i výpravou napříč kulturami: k hranici zásvětí se vydáváme v Thajsku, na Filipínách, v Japonsku a Jižní Africe. Na svoji poslední večeři pak čekají tisíce lidí ve Spojených státech.

Filmem se zároveň nese úvaha, jakou pozici zaujímá trest smrti a rituál s ním spojený v éře biomoci (jež podle Foucaulta poprvé v dějinách klade důraz na život místo pouhého rozhodování o smrti), jakou roli sehrává poprava ve stávající organizaci trestných institucí, zda symbolická moc absolutního trestu odpovídá rozvinuté sociální struktuře západní společnosti.