Političtí radikálové Peyoti for President roztančí Palác Akropolis
24. 5. 2010 -, Econnect
Objevil a prosadil je Manu Chao. Roztancují každého výbušnou směsí jihoamerických karnevalů, flamenca, hip hopu, reggae, mexického mariachi, punku, salsy, pouličních zvuků a citací projevů George Bushe. Členové kapely pocházejí z Kolumbie, Brazílie, Portugalska, Španělska, Slovenska a Velké Británie. A letos je také uvidíte na festivalu Colours of Ostrava. To je kapela Peyoti for President, hvězda evropské world music scény a především koncertní senzace, která 9. června roztančí pražský Palác Akropolis.Kromě Manu Chaa hráli i s Los de Abajo, Ozomatli, Ojos de Brujo i s Tinariwen. Netají se svými radikálními politickými názory: „Myslete postranně a neobávejte se toho, co zjistíte,“ řve přes megafon za burácení kapely její ze řetězu utržený zpěvák Pietro Di Mascio. „Novodobí dobyvatelé politického punku,“ píše o nich časopis Time Out a měsíčník Songlines dodává: „Nesmíte si je nechat ujít!“
Multikulturní randál nemusí nutně přicházet pouze z proslulé barcelonské Zony Bastarda, odkud vzešel Manu Chao. Soptící hudební anarchismus připomínající syčící koktejl Clash a Gogol Bordello je slyšet také z Londýna, kde Peyoti for President v roce 2005 na jednom předměstí vznikli. Brzy si vydobyli pověst divokých a výjimečných koncertů. Multikulturní krédo podtrhuje sestava Peyoti: di Mascio je napůl Ital napůl Angličan, Luis Castaneda pochází z Kolumbie a perkusista Ulisses Bezerra z Brazílie. Vloni vydali hodně chválené, španělsky a anglicky zpívané debutové album Rising Tide of Conformity, které jim pomáhali natáčet lidé z okruhu Asian Dub Foundation.
Manu Chao Peyoti for President objevil v roce 2007 a hned je vyvezl na turné. Anarchismus Manu Chaa je proti politickým názorům Peyoti for President vyslovený čajíček. Ve svém politickém Manifestu se skupina hlásí ke všemu, co v kontroverzně spekulativním filmu Zeitgeist: The Movie tvrdí jeho tvůrce Peter Joseph. Představují ale i vlastní návrhy: vyměnit nestabilní a neudržitelný kapitalistický řád, zakázat reklamu a televizi v její dnešní podobě, podat pravdivé informace o nevyvratitelném spojení mezi pojídáním zvířecích produktů a nebezpečnými nemocemi. A jestli všechen ten politický humbuk berou samotní Peyoti for President vážně? Tvrdí, že určitě ano, i když di Mascia jen tak mezi řečí dodává: „Aby nám to dávalo smysl, vzali jsme si raději kousek peyote.“