Bizarní rozmar přírody ohrožuje část Barmy

9. 12. 2009 -, Econnect

Když loni zasáhl cyklón Nargis deltu barmské řeky Irrawaddy, měla tamější vojenská vláda jen pár dní, aby varovala obyvatelstvo. Junta se však ani nenamáhala zmenšit dopad přírodní katastrofy a děsným výsledkem bylo 150 tisíc mrtvých. Ještě nepochopitelněji působí nyní zpráva, že junta měla celých 50 let na přípravy, aby zabránila hladomoru v Čjinském státu v severozápadní části země, a přesto za celou dobu nic nepodnikla.

Tomuto kurióznímu rozmaru přírody, který je příčinou hrozící katastrofy, je ovšem těžko rozumět v kontextu našeho západního myšlení, které se zabývá spíše kratšími časovými cykly, jako například čtvrtletními uzávěrkami, volebními obdobími nebo transformací naší země během desetiletí. V mnoha oblastech jihovýchodní Asie ale může cyklus přesahovat život několika generací. Jeden druh barmského bambusu, Melocanna baccifera, kvete jen jednou za 50 let. Rozsáhlé bambusové lesy následně umírají a, jako mystický pták Fénix vstával z popelu, znovu rostou. Pro farmáře v hornatém domově Čjinů je to důležité období, kdy dochází k zúrodnění půdy a přípravě polí pro nastupující generace.

Vzácné ovoce bambusu však přiláká také lesní krysy, které se díky nadměrné nabídce výživy neřízeně množí a po tisících zamoří celou oblast. Obyvatelé se svá pole pokouší chránit ručně vyrobenými pastmi a oplocením, ale vzhledem k záplavě hlodavců jsou jejich zoufalá opatření zároveň smutná i směšná. Z kukuřičných palic nakonec zbudou jen ohlodané pahýly.

Podobná rána před půl stoletím v sousedním indickém státu Mizoram stála život až 15.000 osob a přirozená časovaná bomba tikala také na druhé straně hranice, v Barmě. Krize zde nakonec vypukla v roce 2007, když Čjinský stát začal bojovat s masivním nedostatkem potravy. Podle zprávy Čjinské organizace pro lidská práva (Chin Human Rights Organization, CHRO) z letošního září je v současné době ohroženo hladem kolem 100.000 Čjinů. Rozsah hrozby je přitom následkem dlouhodobé kritické situace ve většině barmských hraničních a odlehlých oblastí, kde žijí především národnostní menšiny.

Oficiální statistiky hovoří až o 130 etnických skupinách v Barmě, které žijí na území zhruba pětkrát větším než Česká a Slovenská republika dohromady. Pravě v těchto regionech, daleko od pozornosti světa, se Barmský vojenský režim dopouští porušování lidských práv a diskriminace etnických menšin. Dokonce i v době současné krize armáda nepřestala vymáhat od postižených vesničanů potraviny v jakékoli podobě jako jistý druh povinného poplatku.

Asi nepřekvapuje, že barmská vláda, která se v roce 2006 na radu astrologa a ze strachu z americké invaze stěhovala z metropole Rangúnu na venkov, kde nechala postavit na zelené louce umělé hlavní město, nevěnuje trpícímu obyvatelstvu jakoukoli pozornost. Pracovníci Světového potravinového programu OSN (WFP), největší světové humanitární organizace na světě, po dvou průzkumných cestách došli k závěru, že zásobovaní potravinami v Čjinském státu je "nejhorší ze všech regionů, kde jejich mise působila".

Humanitární pomoc z WFP se sice mezitím rozběhla v Rangúnu, ale podle již zmíněné zprávy CHRO je potravinová pomoc doručena jen 10% obyvatel z postižených oblastí a mnohé horské vesnice, ke kterým často nevede ani žádná sjízdná cesta, zůstávají nadále bez pomoci. Ani jiné cizí humanitární organizace nejsou samozřejmě vítány pověstně xenofobními generály na jejich vlastním výsostném území.

Čjinům proto nezbylo nic jiného, než vzít pomoc do vlastních rukou. Kouzelné slovo zní "Cross-Border Aid", tedy "přeshraniční pomoc". Spoléhají na sdruženou sílu nesčetných nosičů, kteří se z vesnic vydají pěšky na několikadenní cestu k hranici s Indií. Mnozí Čjinové kromě toho hledají v jejích severovýchodních státech práci, především v Mizoramu a v Manipuru. Již před vypuknutí hladomoru se tato část Indie zaplavila barmskými uprchlíky. Jen Čjinů zde žije kolem 100.000, často v nehumánních podmínkách a zcela bez ochrany právního státu.

Během několika málo měsíců se etablovala v pohraničí síť čjinských svépomocných organizací pro koordinovanou distribuci rýže a léků. Indická vláda sama preferuje udržovat přátelské obchodní vztahy se sousední diktaturou, a to navzdory své proslulé pověsti jako největší demokracie světa.

Bawi Lian, výkonný ředitel Chin Human Rights Organization, chválí na fundraisingové akci organizace Barmské centrum Praha pravě Českou republiku jako jednu z mála zemí světa, která promptně na katastrofu reagovala a darovala přes 20 tisíc dolarů. "Problém je v tom," přiznává, "že katastrofa je téměř neviditelná." Probíhá v nedostupném regionu uvězněné země, ze které skoro nemohou svobodná média informovat. A jako by to nestačilo, nejsou následky hladu tak viditelné jako v jiných chudých částech světa. Živení náhradní stravou, jako například kořeny, vede nejdříve k vážným chorobám z podvýživy. Většina úmrtí se ovšem týká dětí: Pouze ve dvou oblastech kraje Paletwa zemřelo loni 44 dětí. Kolem 200 vesnic naléhavě potřebuje potraviny, odhadují Čjinové. "Nechceme opakovat situaci jako po Nargisu," zdůrazňuje Lian. "Není ještě pozdě."

Jak můžete pomoct: Odešlete dárcovskou SMS ve tvaru DMS BAMBUS na telefonní číslo 87 777. Cena DMS je 30 Kč, na pomoc hladovějícím půjde 27 Kč. Za 1 DMS nakoupíte 4,5 kg rýže a tím zajistíte stravu pro jednoho člověka na minimálně týden! Poslat můžete i roční DMS – zašlete dárcovskou SMS ve tvaru DMS BAMBUS na telefonní číslo 87 777 a každý měsíc po dobu roku vám bude odečteno 30 Kč. Více informací na www.darcovskasms.cz. V neposlední řadě můžete poslat libovolnou částku na transparentní účet č. 4547242001/5500.

Více informace o veřejné sbírce najdete na www.dmsbambus.cz.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: