Festival dokumentárních filmů v Jihlavě chce objevovat mystérium všednosti
20. 10. 2008 -, Econnect/MFDF Jihlava
Již 12. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava otevře od pátku 24. října do středy 29. října své sály přívalu autorských dokumentů ze světa i z domácí filmové scény. Jak vyzývá autor festivalového plakátu, známý český výtvarník a dlouholetý spolupracovník MFDF Jihlava Juraj Horváth: „Hledejte na povrchu i pod ním!“Koncepce „kaligrafie všednosti“, objevování skrytého pod zdánlivě neproniknutelným a soudržným povrchem, nacházení překvapivých spojení a vztahů v na první pohled jasně definovaném prostoru, charakterizuje i letošní znělku. Její autor, uznávaný český výtvarník Martin Blažíček, ji charakterizuje jako „explozivní montáž obsahu zavazadla filmaře před odletem.“ I letošní festival chce vzít své diváky na průzkumnou cestou - skrze změť nápadů, myšlenek, světonázorů a formálních pokusů, kterými festivalové filmy naplňují jejich tvůrci. I letos bude Jihlava myslet filmem!
„Dokumentaristé jsou vždy citliví na změny nálad ve společnosti a dokáží je nejen zaznamenat jako jedni z prvních, ale často je i přesně pojmenovat. I proto je – s militarizující se světovou politikou - častým tématem dokumentárních filmů válka, armáda a otázky po nejrůznějších podobách svobody. A my jsme se těmto snímkům nemohli a nechtěli vyhnout, takže se prolínají celým festivalovým programem. Protiváhou této vrstevnaté programové linie jsou nejrůznější osobní autorské filmy proslulých tvůrců i filmové objevy doslova z celého světa,“ uvedl Marek Hovorka, ředitel MFDF Jihlava.
Jihlavský festival člení hlavní část programu do tradičních soutěžních sekcí. Česká radost je soutěžní procházkou českou dokumentární krajinou. Opus Bonum hledá nejlepší autorský dokument napříč celým světem. A Mezi moři se zase obrací k tvorbě v zemích střední a od loňského roku i východní Evropy. Letošní novinkou je pak soutěž experimentálních podob v dokumentu Fascinace. Autorem ceny, jež bude udělena za nejlepší světový dokumentární film, nejlepší dokumentární film střední a východní Evropy, nejlepší český dokument, přínos světové kinematografii a jako Cena diváků, bude opět sochař Viktor Karlík.
Česká radost
Procházka českou dokumentární krajinou nabízí to nejzajímavější, co se letos objevilo na domácí dokumentární scéně a co z velké části vpluje (nebo už vplulo) i do naší kinodistribuce. V letošním programu zaujímají velký prostor stylizované portréty jako Film lež odrážející autorův vztah k ženám (včetně vlastních dcer) v režii Tomáše Petráně, či reflexe terorismu v dějinách západní civilizace Das Konzept (Ulrike Meinhof) Petra Hátleho. Stejně tak ale i portréty poctivě civilní, jako časosběrný René Heleny Třeštíkové, V hlavní roli Gustáv Husák Roberta Sedláčka nebo Ivetka a hora Víta Janečka o životě ženy, která jako malá spatřila Panenku Marii. Portrét pozůstalých po obětech ničivého zemětřesení v jednom arménském městě z roku 1998 přinese Jana Ševčíková v Gyumri. Martin Ryšavý se zase vydal až na sibiřské pláně, (nejen) za pozoruhodnou architekturou města Jakutsk v Malupien, Olšový Spas. A třeba odlehčený ponor do české (sub)kultury nabídnou ze zcela odlišných pozic vycházející filmy Česká RAPublika Pavla Abraháma (v začátcích prošel projekt i workshopem Ex Oriente Film na MFDF Jihlava) o české rapové scéně a výlet Filipa Remundy a Víta Klusáka společně s hvězdami domácího showbyznysu za českými vojáky v Bosně v roce 2001 Vánoce v Bosně.
Opus Bonum
Opus Bonum letos nabídne kontrastní směs šokujících výpovědí a meditativně rozvolněných reflexí, portrétních projektů a konceptuálně pojatých snímků. Orientální energií nabitá sonda do světa japonské prostituce Aka Ana je celovečerním debutem uznávaného fotografa Antoina d´Agaty. Krátké filmy z Iráku Maura Andrizziho nabízí drásavou koláž amatérských záběrů, často natočených na mobilní telefon, pořízených příslušníky všech znepřátelených stran. Standardní pracovní postup Errola Morrise je pak skandálním popisem mučednických praktik ve věznici Abú Ghraib. Rozjímavý portrét staré ženy Její léto přináší jihokorejská režisérka Sun-Hee Ahn. Arghya Basu pojímá své Vyprávění naslouchajícího jako bezmála kontemplativní ódu na každodenní život. Morgan Dews zase v Otevřít po mé smrti nahlíží na Ameriku šedesátých let skrze filmové a magnetofonové záznamy vlastní rodiny. A třeba Michael Noer podnikl zajímavý experiment ve Vesterbro, když dal svým mladým sousedům do ruky kameru, aby sami sebe natáčeli.
Mezi moři
Soutěžní přehlídka filmů, vzniklých v posledním roce v regionech střední a východní Evropy, letos nabídne například formálně precizní found-footage montáž A Prima Vista Rakušana Michaela Pilze. Nebo rovněž rakouský snímek Optické vakuum Dariusze Kowalskiho kompletně pojatý skrze objektivy webových kamer. Před čtyřmi roky v rámci celoročního workshopu Ex Oriente Film zahájili svou cestu Létající draci v režii Beaty Dzianowicz, film o tom, jak se mladí Afghánci učí pracovat s filmem. Květinový most Thomase Ciuleie je intimním portrétem rumunské rodiny, které odešla matka před několika lety do Itálie za prací a otec se stará docela sám o tři malé děti. Koridor 8 Borise Despodova je nostalgickým průzkumem plánované trans-evropské dopravní trasy mezi Jaderským a Černým mořem.
Fascinace
Touha vidět neviditelné a spatřovat vnitřní světy filmů. Nořit se a podivovat, co je ještě možné, unešený estetikou obrazů nebo dobrodružstvím hledání významu. Objevovat krajiny (filmu), jejichž trvání je určeno dobou fascinace. Nyní je tedy podstatné: fascinace filmovým časem, obrazem, filmovým materiálem, technickými postupy, střihem, možnostmi kamery a optiky. Fascinace diváka, když se noří do záhybů neprokazatelné dokumentace.
Fascinace jsou nová vrstevnatá sekce, soustřeďující se na okrajovou až hybridní podobu dokumentárního filmu – experimentální dokument. Nacházejí filmy, které pracují s dokumentárním materiálem anebo vychází z evidentně dokumentárního (či dokumentačního) východiska, ale používají experimentální postupy. Nabídnou přehlídku současného českého experimentu, kurátorské výběry Woodyho Vašulky a Mikea Hoolbooma i dvě retrospektivní přehlídky. Stěžejní částí Fascinací je ovšem právě soutěžní výběr experimentálních filmů z celého světa za poslední dva roky (v délce do 30 minut). Například to bude Skříňka Vincenta Greniera, hra rámu záběru coby vizuální klece a poletujícího ptáka. Nebo dokument nefyzického světa počítačových algoritmů Hluky od Telcosystems. Tlumené světlo Jeffa Winche zase využívá krátký úsek Hitchcockova Vertiga pro průzkum okrajů příběhu i filmu.
Akrobat Chrise Kennedyho je nenarativní úvahou o budování a iluzích. Elke Groen zkoumá v
Nočním tichu tvary noci, její obrazy a strachy v ní skryté. A například Johann Lurf ve Vertigo tam a zpět buduje za pomoci rychlé transfokace, jízd kamery a změny hloubky ostrosti důmyslnou optickou iluzi strachu z lesa.
Průhledné bytosti - Frederick Wiseman a Paulin Soumanou Vieyra
Hlavním hostem letošního již 12. MFDF Jihlava bude žijící legenda amerického dokumentu, Frederick Wiseman. Stále aktivní filmař, proslulý jako kritik amerických státních institucí, představí v Jihlavě průřez svou více než čtyřicetiletou tvůrčí dráhou. V jeho osobě přijede do podzimní Jihlavy velký kritik amerických (nejen) státních institucí a glosátor demokratického establishmentu, současně ale i trpělivý pozorovatel člověka chyceného v institucionální síti. Frederick Wiseman se narodil 1. ledna 1930 v Bostonu, ve státě Massachusetts. Nad advokacií u něj brzy zvítězilo nadšení pro film. Jeho první celovečerní film vzniká v roce 1967. Titicut Follies, záměrně nezaujatý „portrét“ internačního zařízení pro duševně choré zločince, byl ovšem do širší distribuce v USA uvolněn až v roce 1991. Wisemana charakterizuje cílená vůle nezasahovat do zaznamenávaných událostí, neklást otázky, neprovokovat tradičně chápanou „dokumentární situaci“. V Jihlavě Wiseman uvede průřez svou více než čtyřicetiletou tvůrčí dráhou. Stylově surový a tematicky provokativní Zákon a pořádek (1969), o všedním dni policejního okrsku v americkém Kansas City; popis každodenního života v benediktýnském mužském klášteře Esejci (1972); analýzu fungování amerického sociálního systému Sociální péče (1975); Model (1980), vhled do zákulisí moderního modelingu; Balet (1995), portrét známého baletního souboru American Ballet Theatre, jeho zaměstnanců od produkčních až po uznávané sólisty; a teprve před dvěma lety dokončený Zákonodárný sbor o jednom dni v legislativním životě státu Idaho. Můžete se ale těšit i na kompletní „armádní trilogii“, sérii filmů sledujících život a fungování americké vojenské mašinérie: Základní výcvik (1971), Sinai, polní mise (1978) a Vojenské cvičení (1979).
Jeden ze zakladatelů africké kinematografie, spisovatel, první historik afrického filmu a především aktivní dokumentarista Paulin Soumanou Vieyra se narodil v roce 1925 v západoafrickém Dahome (dnešní Beninská republika), umírá v roce 1987 v Paříži. Jeho filmový styl je poznamenán vývojem afrického filmu jako celku. Základní půdorys etnografického filmu se u něj proto prolíná s inscenovanými pasážemi, hrané sekvence s „lumièrovsky“ autentickými záznamy. Lze říci, že Vieyrův jihlavský profil bude pro diváky jakýmsi „zasvěcením“ do afrického dokumentu. Uveden bude například první africký hraný film Afrique sur Seine (1955), s úspěchem v Cannes uvedený Lamb (1963), jehož název odkazuje k tradičními senegalskému zápasu, nebo L'envers du décor (1981), film o natáčení filmu Ceddo senegalského režiséra Sembene Ousmana, z něhož se pozvolna stává až lidové vyprávění o síle kinematografie.