Ženská témata bez “ženských” časopisů aneb, proč se o nás nepíše

7. 8. 2003 -, Econnect

“Jedna spolehlivá cesta, jak dnes v médiích prosadit svoje téma, je založit si vlastní noviny,” radil s lehkou nadsázkou bývalý šéfredaktor Respektu a současný spolupracovník Hospodářských novin, Petr Holub, na semináři Ženy v médiích.

Seminář, pořádaný poslední červencovou středu organizací Člověk v tísni, je součástí projektu, jehož ambicí je více medializovat problematiku postavení žen ve společnosti, tedy zvýšit počet tematických článků a posílit veřejné povědomí obecně.

U kulatého stolu se sešly zástupkyně ženských a feministických neziskových organizací (např. Gender Studies o.p.s., Rosa, La Strada, Gender Centrum), spolu s představiteli “druhé” strany tedy mediální sféry (reklamní agentura Mc Cann Erickson, časopis Strategie, Lidové noviny), aby společně odhalili, jak na to.

Dlužno dodat, že na semináři nepadaly jen žertovné poznámky, jako ta úvodní od publicisty Holuba, ale také obecně platné věcné a praktické rady. Diskuse se pak věnovala zejména míře serióznosti, s jakou je problematika postavení žen v médiích prezentována, důsledkům maskulinně vystavěných novinářských redakcí, záplavě “ženských” časopisů a také faktu, že ve světě médií není nic zadarmo.

Zatímco komerční subjekty mají při své prezentaci jasný záměr – prodat zboží nebo službu – neziskové organizace se na první pohled na mediálním trhu ocitly ve zcela jiné pozici. “Prodáváte dobrou věc, obecně potřebnou, jaksi nadčasovou,” shrnul svůj dojem z neziskového světa Vladimír Bystrov, šéfredaktor magazínu Strategie. Nezapomněl zároveň dodat, že redakce Strategie je jako jedna z mála v ČR zastoupena převážně ženami, a to i na manažerské úrovni.

Místo výrobku nabízejí neziskové organizace určité téma – v případě ženské problematiky je to např. diskriminace na pracovním trhu, domácí násilí, prostituce - i přesto by však měly přijmout podobná pravidla hry jako platí pro ostatní:

• přesvědčování je účinnější s pomocí známé osobnosti
• vhodná je metoda nenásilného poučování, nezatěžovat nesrozumitelnými pojmy
• lákavě působí příběhovost a konkrétní osudy
• důležitá je pravidelná komunikace s novináři

Doporučením navíc je vybavit se velkou míru trpělivosti.

V posledních třech letech se ukazuje, že ženská témata mají šanci. V záplavě palcových titulků, zaměňujících šmahem diskriminaci za sexuální harašení a naopak, se pomalu objevuje i více seriózních příspěvků. Z pojmu domácí násilí se stala poměrně zažitá značka, o jejímž obsahu má průměrný čtenář největšího českého deníku alespoň rámcové informace.

Zajímavou cestu k poukázání na problém pak na semináři představila Markéta Hlavicová, mediální konzultantka projektu Domácí násilí. Ve spolupráci s Bílým kruhem bezpečí a s finační podporou koncernu Philip Morris se před dvěma lety podařilo odstartovat dosud největší kampaň v oblasti ženské problematiky - propagaci linky na pomoc obětem domácího násilí Dona. Jakkoliv rozporuplně je kampaň z genderových kruhů hodnocena, některé její rysy jsou inspirativní - spojení silného tématu, profesionálního týmu a investora se ukázalo jako model vhodný i pro neziskové organizace.

Média, to jsou ale i reklamní agentury se svými produkty - s řadou reklam vycházejících z tradičních stereotypů, často bohatě živených sexismy. V Etickém kodexu Rady pro reklamu přitom pojem diskriminace neobjevíte. “Jediným východiskem pro možnou stížnost je v kodexu větička konstatující, že reklama nesmí snižovat lidskou důstojnost,” vzpomíná na způsob, jakým se Radu pokoušela upozornit již na řadu problematických reklam, Jana Valdrová, genderová lingvistka z Jihočeské University.

Právě ve spolupráci s Janou Valdrou připravuje Econnect zajímavou genderovou studii týkající se zobrazování žen a mužů v reklamě. Text bude v nejbližší době zveřejněn na serveru Občanská společnost.

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

	7. 8. 2003	StereotypMarek Šálek
	7. 8. 2003	stereotyp?katerina