Komponovaný večer v Roxy na podporu registrovaného partnerství

21. 1. 2004 -, Econnect

Program se skládal ze dvou částí: Vzdělávací funkci měla plnit tisková konference, která, pravděpodobně díky slabé mediální podpoře, skončila fiaskem. Účast odmítly pozvané poslankyně a poslanci, do klubu přišel jeden jediný host. Naopak zábavná složka večera, čítající vystoupení Divadla bez zábran, hudebních kapel a DJs, přilákala kolem pěti set mladých lidí.

Divadlo bez zábran je ochotnický soubor, jehož domovskou scénou je Divadlo Akcent sídlící na Praze 5, v budově bývalých Ženských domovů. Pro středeční večer v Roxy vybral režisér Alexandr Mika hru Jeana Poireta „V ptačí kleci“. Situační komedie diváka lehce a bez pathosu zavede do světa homosexuálů. Paroduje běžné předsudky a ukazuje, že homosexuální soužití se od života v tradiční rodině téměř neliší. Největším nepřítelem a za všech okolností neomluvitelnou chybou zůstává přetvářka. Výpověď byla o to přesvědčivější, že hlavní role ztvárnili lidé, kteří věděli, o čem mluví. Kdyby se vystoupení mohlo odehrát na hlavním pódiu a ne ve značně omezeném prostoru „chill outu,“ jistě by si návštěvníci odnesli jedinečný divadelní zážitek.

„Chill out“ se stal zároveň malou galerií, kde jste mohli prostřednictvím fotografií Tomáše Moravce strávit jeden všední den s homosexuální dvojicí. Reportáž doplňovaly snímky Alžběty Rubešové, které byly nahlédnutím do maskérny travestita.

Jestliže se první část večera odehrávala v lehkých rozpacích způsobených organizačními problémy (u vstupu například chyběla petice), během hudebního programu upadly všechny nepříjemnosti v zapomnění. Kapely Khoiba, Clou a Southpaw jsou v Roxy celkem pravidelnými hosty, novinkou bylo vystoupení Dary Rolins s DJ Lumierem. Po půlnoci zahrál ještě DJ Tvyks, DJ Vilém a DJ Lucas, to už ale do klubu přišli noví návštěvníci, kteří bohužel možná ani netušili, že svou účastí přišli podpořit nějaký zákon.

Legislativní úprava, poskytující právní jistotu pro soužití dvojic stejného pohlaví, byla zavedena již v jedenácti evropských zemích. Diskuse o podobě příslušného zákona u nás probíhá od roku 1992. S prvními návrhy na změnu některých paragrafů v občanském zákoníku přišel Cyril Svoboda, tehdejší náměstek ministra spravedlnosti. Vláda jej ale odmítla. První ucelenější návrh zákona o registrovaném partnerství předložily poslankyně Zuzana Rujbrová (KSČM), Jana Gavlasová (ČSSD) a poslanec Jaroslav Zvěřina (ODS) v roce 1997. Bylo zřejmé, že návrh potřebuje ještě v mnoha bodech doladit. Přepracovanou verzi předložili o dva roky později poslanci Jan Zahradil (ODS), Monika Horáková (US), Jitka Kupčová (ČSSD) a Zuzana Rujbrová (KSČM). Vláda se začala zákonem vážně zabývat. Zástupci Rady vlády pro lidská práva a Ministerstva spravedlnosti vypracovali návrh, který předložili Poslanecké sněmovně v roce 2001. Do diskuze se zapojil také Parlament SOHO, zastřešující občanská sdružení gayů a lesbiček. V roce 2002 tato sdružení představila vlastní návrh zákona o partnerském soužití (návrh G-ligy a Výzva 2002). Nejnovější vládní návrh vypracovalo Ministerstvo spravedlnosti v roce 2003.

Nejdiskutovanějším bodem chystaného zákona, který budí odpor u konzervativní části veřejnosti, je paragraf upravující vztahy k dětem. Již v roce 2001 vznikla petice Národního centra pro rodinu a České biskupské konference varující před uzákoněním partnerského soužití. Důvodem jsou obavy, že by lidé žijící v partnerském svazku mohli společně adoptovat děti. Takové obavy jsou ale předčasné. Občanská sdružení gayů a lesbiček sice takový požadavek skutečně mají, v navrhovaném zákoně je ale možnost společné adopce vyloučena. Ve vládním návrhu z loňského roku se píše, že „uzavření partnerského soužití není překážkou výkonu rodičovské zodpovědnosti partnera vůči jeho dětem, ani překážkou svěření dítěte, pocházejícího z předchozího manželství partnera, do jeho výchovy… Pokud jeden z partnerů pečuje o dítě, podílí se na jeho výchově i druhý partner za předpokladu, že oba partneři žijí ve společné domácnosti; povinnosti, týkající se ochrany vývoje a výchovy dítěte, se vztahují i na tohoto partnera“(paragraf 11). Zákon by v žádném případě neumožňoval některému z partnerů svěření do péče či osvojení dítěte, jehož není rodičem, nebo kterého již neměl v péči před uzavřením svazku. Rodič, ani poručník, nemůže přijít o svá práva a povinnosti ve vztahu k dítěti jen proto, že uzavřel smlouvu o partnerském soužití. Takový postup by byl zcela proti zájmům dítěte.