Kanál napříč Moravou znovu na stole

11. 11. 2002 - Jan Bouchal, EkoList

Pět krajů oprášilo myšlenku o propojení Dunaje, Odry a Labe monumentální stavbou vodního kanálu. Lachtani z Prahy by tak příště mohli vyrazit na výlet třeba do Maďarska. Ochránci přírody jsou však zásadně proti.

Říjnová konference o problematice kanálu se konala pod záštitou hejtmanů Moravskoslezského, Olomouckého, Zlínského, Pardubického a Jihomoravského kraje. "Ještě neexistuje potřebná dokumentace pro rozhodování, ale je to téma, o kterém je dobré diskutovat," vysvětlil EkoListu zástupce zlínského hejtmana Libor Lukáš. Ministerstvo dopravy zatím nechce ke stavbě kanálu zaujmout konkrétní stanovisko a odvolává se na skutečnost, že ČR v roce 1997 přistoupila k Evropské dohodě o vodních cestách mezinárodního významu, čímž se přihlásila k úmyslu kanál vybudovat.

Proti výstavbě evropsky významné vodní cesty se ale zcela zásadně staví orgány ochrany přírody. "Ten záměr považuji za absurdní a z ekologického hlediska přímo za škodlivý," odpověděl na dotaz EkoListu Libor Ambrozek, ministr životního prostředí.

Důstojná vodní cesta

O vytvoření vodní cesty napříč Moravou, i když v mnohem menším rozsahu, se pokusil již Tomáš Baťa za první republiky. Plán na vybudování opravdového velkokapacitního propojení všech tří řek vznikal během 70. a 80. let.

Dnes tento projekt prosazuje Sdružení Dunaj-Odra-Labe (D-O-L), jehož členy je 23 podniků a organizací z České republiky, Rakouska, Polska a Německa. Podle představ jeho zástupců by kanál fakticky spojil Baltské a Černé moře. Vznikla by tak důstojná vodní cesta, která prý v České republice stále chybí. Pro představitele krajů, kterými by měl kanál vést, je lákavý především vznik nových pracovních míst a rozvoj dopravy šetrné k životnímu prostředí.

Přitom právě zástupcům ochrany přírody se nápad ani trochu nezamlouvá. Proti výstavbě kanálu se staví nejen Ministerstvo životního prostředí (MŽP), ale také zástupci chráněných krajinných oblastí (CHKO), kterých by se záměr dotknul (Poodří, Litovelské Pomoraví). Podle Vladislavy Hamplové, vedoucí Správy CHKO Poodří, by kanál naboural celou hydrodynamiku oblasti. Poodří je významné právě specifickým vodním režimem v údolní nivě řeky Odry.

Žádná betonová koryta

Zastánci vodního díla takové argumenty odmítají. "Vodní hospodářství průplavu bude naprosto oddělené, takže nemůže zásadním způsobem situaci v CHKO ovlivnit," říká Jaroslav Kubec, ředitel Sdružení D-O-L. Podle jeho členů jsou obavy o životní prostředí neoprávněné. "Je to jedna z možností, jak dostat nákladní automobily ze silnic," brání se Jaroslav Gallina ze sdružení. "Nemají to být betonová koryta, jako se stavěla na slovenském Dunaji," říká Gallina. Spíš než o vodní dálnici by podle něj mělo jít o vodu v krajině, která by mohla částečně sloužit i jako protipovodňová ochrana.

V souvislosti s povodněmi však proti kanálu vystoupila senátorka Jitka Seitlová. "Kdyby se nečekalo, jak to s kanálem dopadne, mohla být dávno realizována některá protipovodňová opatření," uvedla Seitlová pro Mf Dnes. Podle ní by o stavbě měli občané rozhodnout v referendu.

Kanál v nedohlednu

Realizace projektu je zatím stále velice vzdálená. Nehledě na informaci z MŽP, že v této věci ještě nebylo zahájeno žádné správní řízení, je tu i ekonomická otázka. Ředitel Sdružení D-O-L Jaroslav Kubec odhaduje, že náklady přibližně stokilometrového kanálu přijdou na 25 miliard korun. Protože zatím není příliš jasné, zda o vodní dopravu bude dostatečný zájem, lze jen těžko rozvažovat o návratnosti obrovské investice. Je nutné počítat také s tím, že případné spory s ochranou přírody by mohly záměr ještě výrazně prodražit.

Lepší Labe v hrsti

O obrovských investicích, které by si stavba kanálu D-O-L vyžádala, mluví také představitelé Pardubického kraje. "Je to tak ekonomicky náročný projekt, že se nám nevyplatí," prohlásil krajský radní Petr Šilar. O vodní cestu však pardubičtí zájem mají, jenže z druhé strany. Plán na dokončení splavnění Labe až do Pardubic je sice mnohem skromnější než stavba D-O-L, problémy ale přináší podobné. I tady se plánuje kanál, a to v Přelouči, a i tady zasáhne výrazným způsobem do přírody. Není tedy divu, že i zde se objevily protesty ochránců přírody. "Výstavbou plavebního stupně by došlo ke zničení tzv. Slavíkových ostrovů, které jsou domovem více než padesáti chráněných živočichů," vysvětluje situaci u Přelouče Pavel Doucha z Ekologického právního servisu.

Investor, Ředitelství vodních cest ČR (ŘVC), zažádal tedy u MŽP o výjimku z ochranných podmínek kriticky chráněných druhů. Tu úředníci MŽP odmítli udělit, bývalý ministr Miloš Kužvart však těsně před odchodem z funkce rozhodnutí svého úřadu zrušil a dořešení celého případu po něm zdědil ministr nový. Podle Jakuba Kašpara z odboru vnějších vztahů MŽP lze očekávat rozhodnutí o udělení výjimek v průběhu listopadu 2002.

Ať bude konečný verdikt MŽP jakýkoliv, stavět se u Přelouče jen tak nebude. "Pokud ministr výstavbu kanálu schválí, odvolají se ekologičtí aktivisté. Pokud ne, odvolá se ŘVC," předpovídá další vývoj starostka Přelouče Irena Burešová. Podle ní přitom město i investor nabízeli ochráncům přírody jednání a hledání kompromisního řešení. Prý ale marně.

Článek jsme převzali se svolením redakce on-line deníku EkoList po drátě. Ukázkový výtisk tištěné verze časopisu si můžete objednat zde.

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

15. 11. 2002

No potěš Pán Bůh!Pavel K.