Naděje vkládané do Johannesburgu se pomalu rozplývají

Představitelé nevládních organizací mají podle Třebického zato, že jednání v Johannesburgu postupně fakticky změkčují závazky, které světové společenství přijalo před deseti lety v Rio de Janeiru. Podle původního záměru měl mít johannesburský summit spíše kontrolní roli - měl zrevidovat, jak se dohody z Ria plní či neplní, a navrhnout, jak to udělat, aby se plnit začaly.

"Nejbohatší a nejmocnější vlády, zejména však USA, blokují přijetí životně důležitých opatření, která by zprostředkovala finanční zdroje a umožnila účinnou implementaci Agendy 21 (Agenda 21 je jakýsi akční plán udržitelného rozvoje, přijatý v roce 1992 na konferenci v Riu, pozn. aut.)," konkretizuje výhrady Třebický. Koncept udržitelného rozvoje, kterým se summit OSN zaštiťuje, je podle nevládních sdružení vytěsňován a uvolňuje prostor "neoliberálnímu růstovému a obchodnímu paradigmatu". Vedoucí úlohu ve světě tak namísto OSN podle kritiků získává Světová obchodní organizace (WTO).

Skepsi k dosavadnímu průběhu jednání neskrývá ani známá ekofeministická aktivistka Vandana Shiva, která dnes hovořila na paralelním "kontrasummitu" nevládních organizací Fórum občanské společnosti. "Příznačné pro tento summit je, že z jeho názvu zmizela Země. Už to není Summit Země, ale Světový summit o obchodu, liberalizaci a globalizaci," prohlásila Vandana Shiva.

Zástupci nevládních organizací se proto rozhodli, že v sobotu uspořádají velký manifestační pochod ke konferenčnímu centru, v němž se konají vládní jednání. "Pochod by měl být zdejším největším veřejným projevem, který poukáže na nepřijatelnost těchto principů pro občanskou společnost," říká delegát ANPED Viktor Třebický.

Zatím nejpozitivnějším momentem byla pro Viktora Třebického podle jeho vlastních slov návštěva v nejnebezpečnější johannesburské čtvrti Soweta. Tato černošská periferie je proslulá zcela zdevastovaným prostředím, katastrofální sociální situací a chudobou svých obyvatel a nebývalou mírou násilné kriminality. "Dnes tu ovšem probíhá ojedinělý komunitní projekt SoMoHo (Soweto Mountain of Hope). Lidé začali před několika lety sbírat a třídit odpad, v němž žili. Projekt zaměstnal především mladé a dlouhodobě nezeměstnané, kteří měli největší tendenci sklouznout ke zločinu," líčí důvody, proč se mu návštěva Soweta tolik líbila, Viktor Třebický. Projekt SoMoHo pokračuje různými uměleckými performancemi a happeningy, pěstováním místních produktů na zahrádkách, recyklací odpadů a stavbou komunitního centra.

Rozdíly mezi slovy, padajícími na nejvyšších jednáních a skutečností, panující přímo na místě summitu, jsou podle Třebického obrovské. "Je ohromný rozdíl sledovat neuspokojivá jednání světových leaderů, k jejichž nejčastějším slovům patří omezení a zrušení chudoby, která probíhají uprostřed opulentního finančního centra, kam je nutné se doslova prodrat přes jeden z největších shopping-mallů na jižní polokouli. A pak vidět o pár desítek kilometrů dále komunitní projekt, který pro chudé a nezaměstnané lidi skutečně vytváří smysluplnou a životaschopnou variantu, přímo v místě, kde žijí," uzavírá své spíše smutné dojmy z prvních čtyř dnů tolik očekávaného WSSD Viktor Třebický.

Článek jsme převzali se svolením redakce on-line deníku EkoList po drátě. Ukázkový výtisk tištěné verze časopisu si můžete objednat zde.