Asie teď potřebuje peníze
10. 1. 2005 Šimon Pánek [Infoservis Společnosti Člověk v tísni] -
Poskytnout pomoc ve chvíli krize nám velí nejen etické principy vycházející z křesťansko- židovských základů euroamerické civilizace, ale i jakási přirozená mezilidská solidarita, soucit a pocity, které v nás informace o katastrofě vyvolávají. Po emocích by však měla nastoupit profesionalita. Humanitární pomoc je dnes specializovaný obor, který se studuje na řadě prestižních univerzit světa.
Ať již jde o krizovou fázi, která v Asii právě probíhá, druhé období obnovy základní infrastruktury (zdravotnictví a školství, zdroje vody, elektrická a komunikační síť) či přechod k rozvojovým programům, které mají podpořit návrat k soběstačnosti postižených regionů.
V řadě zemí existují specializované státní agentury (např. britský Department For International Development) pro humanitární a rozvojovou pomoc, které zajišťují výběr schopných realizačních partnerů (třeba nevládních organizací) a kontrolují výkon projektů pomoci. ČR je bezesporu lídrem v humanitárních a rozvojových projektech mezi desítkou nových členských států EU, přesto ne ve všech případech ctí dárci z ČR několik základních pravidel, která by měla každou aktivitu mezinárodní humanitární pomoci ovlivňovat.
1. Vlastní pomoc musí být vždy vázána na průzkum potřeb v místě a na komunikaci s příjemcem. Nejde o realizaci našich představ, ale o co nejefektivnější pokrytí potřeb na místě.
2. Vzájemná koordinace humanitárních dárců a organizací je zásadní podmínkou pro zajištění rovnoměrného pokrytí postižených míst a omezení častého nešvaru, tedy posílání nákladů pomoci, které už nejsou potřebné, a vytváření tzv. "převisu pomoci" začasto ve chvíli, kdy je krizová fáze již překonána.
3. Logistické vyřešení pomoci, tedy to, jak ji dostat co nejblíže k potřebným, je ve chvílích krizí a časového tlaku často větším problémem než vlastní doprava do regionu.
4. Posledním základním pravidlem je ekonomický pohled, způsob provedení pomoci. Nákup, doprava a distribuce musí být provedeny tak, aby byly darované prostředky vynaloženy úsporně a efektivně.
Trendem posledních desetiletí je vysílání zkušených humanitárních koordinátorů se satelitními či mobilními telefony, laptopy a mezinárodním know-how do postižených regionů a realizace pomoci včetně nákupu na místě.
Bez váhání lze říci, že pro pomoc na pobřežích Indického oceánu jsou potřeba peníze, nejlépe finanční zdroje použitelné dlouhodobě. Region je daleko, okamžitou pomoc, kromě specializovaných produktů, jako jsou některé léky a podobně, je nejlepší zajišťovat na místě. Jedině tak lze docílit potřebného objemu.
Vlastní krizová fáze bude během několika týdnů překonána, finanční náročnost druhé fáze je však daleko větší. Mezitím zmizí téma ze sdělovacích prostředků a v dlouhém, nejméně dvouletém období obnovy základní infrastruktury bude podstatně těžší najít finanční zdroje na nezbytné projekty. Jedině takto komplexní je však humanitární pomoc z dlouhodobého hlediska promyšlená a smysluplná. V každé fázi lze přitom použít indikátory kvality pomoci - během krize to je počet lidí, kterým byla pomoc distribuována dostatečně rychle, takže nedošlo k ohrožení životů či zdraví. V druhé fázi pak počet dětí, které se mohly vrátit do škol, počet lidí s přístupem ke zdravotnictví, počet obnovených domů a tak podobně. Měřítkem úspěšnosti třetí fáze je to, že humanitární organizace se na jejím konci stanou v dané oblasti již nadále "nepotřebnými".
Autor je ředitelem humanitárních a rozvojových operací společnosti Člověk v tísni při ČT.
Komentář jsme převzali z Infoservisu společnosti Člověk v tísni.
Šimon Pánek
|