Prázdninový průvodce ochranou přírody

Kdo a co u nás chrání přírodu

Mezi nejdůležitější normy, které mají za úkol chránit naši přírodu a životní prostředí, patří zákon č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Dalšími jsou tzv. složkové zákony o životním prostředí, vodách, ovzduší, lesích apod. V terénu pak mohou turisté potkat a dát se do družné řeči nebo pustit nepříjemného konfliktu s tzv. strážci, kteří chrání vodu, přírodu, les a ryby nebo dohlížejí na péči o zvěř v lesích, kterou vykonávají myslivci.

Přímo v terénu vás hraniční tabule upozorní na to, že vstupujete do zvláště chráněného území - například národního parku (NP), chráněné krajinné oblasti (CHKO), (národní) přírodní rezervace (NPR, PR) či (národní) přírodní památky (NPP, PP), nebo stojíte před památným stromem. Chráněné druhy rostlin a živočichů ale cedulky nemají, přesto se nesmí žádným způsobem ničit. Zde je potřeba je zkrátka poznat.

Kam pro informace?

Tradiční ochranářské rčení Poznej a chraň! doporučuje, že nejlepší je seznámit se s přírodovědnými a kulturními hodnotami turistické výpravy předem. Užitečné informace obsahují turistické mapy a průvodce, například Obrazový atlas turistických zajímavostí a značených cyklotras, známý jako Eurobeds. Vydává jej Klub českých turistů a má také svoji internetovou verzi - www.eurobeds.cz.

Turistická informační centra nabízejí mapy a další turistické materiály, poskytují informace o ubytování, doporučují turistům trasy výletů nebo zprostředkují průvodce. Některé správy chráněných území si také zřizují vlastní informační centra, která nabízejí především informace přírodovědné a ochranářské.

V terénu vám řadu informací poskytují naučné stezky. Na jednotlivých zastaveních takto doporučené turistické trasy najdete informační tabule, které obsahují všestranné informace nejen o přírodovědných hodnotách místa, ale také o historii, kultuře, architektuře či technice. Pokud stezka prochází chráněným územím, bývají tabule doplněny o grafické informace o možných zákazech a omezeních. Tabule naučných stezek mají smysl především pro zvídavé výletníky, protože se z nich dozví mnoho zajímavostí. Bohužel však bývají občas poškozovány neukázněnými návštěvníky.

Ke kytkám pouze přivoňte a brouky jen pohlaďte

Jaká omezení bychom měli tedy v přírodě respektovat? Přestavte si situaci, kdy si vyjede skupinka turistů do přírody. Zastaví se v lese, udělají si piknik, rozdělají malý ohníček a zapálí si cigaretu. Pokud kolem půjde lesní stráž, může je upozornit na to, že kouření a rozdělávání ohně je v lese zakázáno a uložit blokovou pokutu. Kromě toho patří mezi zakázané činnosti v lese sběr lesní hrabanky, vyzvedávání semenáčků a sazenic, sběr lesních semen, ochmetu a jmelí apod.

Turisté mají nyní zkaženou náladu, odplíží se na blízkou louku, tam se natáhnou a konečně si odpočinou. Nad nimi ale náhle vzhlíží přísná tvář strážce přírody, který jim oznamuje, že leží v národní přírodní rezervaci, kde se nesmí chodit mimo vyznačené cesty a že zrovna zalehli kriticky ohrožený druh orchideje a zašlápli chráněný druh brouka…

Jak tedy nejlépe poznat, co se smí a nesmí v chráněném území? Čím více je určité místo přírodovědně cenné a chráněné, tím méně toho jako návštěvník můžete. Pro jistotu si tedy v celém chráněném území ke kytkám pouze přivoňte a brouky jen pohlaďte, hlavu složte v kempu nebo penzionu. V NPR či NPP se držte značených cest. Cyklisté by měli pozorně sledovat a dodržovat značené cyklostezky, protože ti, kdo je označovali, znali dobře terén a spolupracovali s orgány ochrany přírody. Motoristé by zase měli vědět, že značku zákaz vjezdu motorových vozidel tam nikdo omylem nezapomněl, ale má svůj jasný účel.

Strážce přírody v CHKO Jeseníky Michal Ulrych dodává k neposlušným cyklistům: "Mrzí mě, že lidé občas nechtějí pochopit, že některá místa naší přírody nelze shlédnout ze sedla kola. Horský terén je často natolik citlivý na erozi, že jej lze zpřístupnit pouze pro pěší návštěvníky."

Stráž přírody - informátor, průvodce, ale také represivní činitel

V chráněných územích můžete potkat strážce přírody, jejich práci by však bylo mylné přirovnat třeba k revizorovi v tramvaji nebo sběrateli pokut. Člen Asociace strážců přírody Michal Skalka vysvětluje: "Revizor preventivní opatření provádí represí, ale stráž by měla, a většinou to tak i je, v první řadě zajistit osvětu. Tou se revizor vůbec nezabývá. Strážce má zajišťovat práci s veřejností a to se pokutou dělá špatně. Jistě jsou ale situace, kdy to jinak než s pokutou dopadnout nemůže."

Stráž přírody provádí mnohostrannou činnost dle zákona o ochraně přírody a krajiny. Zajišťuje strážní, kontrolní, informační a další odborné činnosti v rámci daného území. Strážce se prokazuje služebním průkazem a kovovým odznakem ve tvaru oválu, na němž je nápis Ochrana přírody a krajiny České republiky a velký státní znak. Na levém rukávu má mít znak chráněného území a nápis "Strážce".

Informační letáček s názvem "Kdo je strážce přírody", který vydala Asociace strážců přírody v roce 2002, stručně a srozumitelně seznamuje s činností stráže přírody. Protože strážce zná dobře své území, ve kterém se pohybuje, může vám poskytnout základní informace o přírodě, její ochraně, místopisné informace, doporučení turistických tras, průvodcovské služby a jiné rady. Na druhé straně může řešit případy nedodržení podmínek ochrany přírody domluvou, napomenutím, ale také uložením blokové pokuty do výše až 1000,- Kč na místě. Strážci mají statut veřejného činitele a jsou oprávněni zjišťovat totožnost osob, vstupovat na cizí pozemky, v krajních případech požadovat pomoc orgánu Policie ČR. Také není dobré na ně slovně či fyzicky útočit, protože se pak dopouštíte "útoku na veřejného činitele".

V našich podmínkách rozlišujeme dobrovolné strážce, vykonávající tuto činnost ve volném čase a profesionální strážce. V jejich pravomocích však rozdíl není. Konkrétní práce stráže se také může lišit v podmínkách národního parku a chráněné krajinné oblasti. V ČR jsou čtyři národní parky a dohromady disponují zhruba 40 profesionály. Skalka uvádí situaci v Krkonošském národním parku: "Pracuje zde 18 profesionálních strážců přírody, asi 50 dobrovolníků a ještě k tomu je naprostá většina zaměstnanců Správy KRNAPu také stráží přírody. Každý profesionální strážce má na starost svůj úsek, za který nese odpovědnost a zajišťuje jeho komplexní péči. Kromě kontroly dodržování návštěvního řádu se také stará o opravu a údržbu některých turistických cest a naučných stezek, likviduje odpadky, provádí exkurze, přednáší, publikuje a také se zabývá praktickou ochranou přírody (kosení luk apod.)." Dobrovolných strážců je v ČR kolem 500, ale vzhledem k velké rozloze chráněných území a malému počtu strážců je bohužel v terénu nepotkáte často.

V chráněných krajinných oblastech je situace značně odlišná. Pouze v CHKO Jeseníky, CHKO Broumovsko a CHKO Litovelské Pomoraví pracuje jeden profesionální strážce na plný úvazek. V ostatních CHKO se profesionální stráž přírody vejde pouze do částečných úvazků, v terénu pak převažují dobrovolníci. Michal Ulrych přibližuje situaci v Jeseníkách: "O víkendech jsou návštěvnicky nejatraktivnější a tudíž nejexponovanější lokality obsazeny dobrovolnými strážci, přes týden je možno někde náhodně potkat profesionály nebo jiné pracovníky správy CHKO. Konkrétně v Jeseníkách zajišťujeme na celé prázdniny brigádníky, kteří mají na starost úklid odpadků a informační službu."

Strážcem přírody se může stát občan ČR, který je starší 21 let, je bezúhonný, zdravotně způsobilý a prokázal znalost práv a povinností stráže přírody (z nich je každých pět let přezkoušen) a složil slib. Strážci si v roce 1998 založili svou profesní organizaci - Asociaci strážců přírody chráněných území ČR. Jejím cílem je systematické vzdělávání o zvyšování profesionální úrovně svých členů. Za tímto účelem asociace pořádá pravidelná setkání, školení, odborné exkurze a stáže, brigády, připravuje metodické materiály.

Asociace je členem prestižní celosvětové International Ranger Federation a spolupracuje také s Asociáciou strážcov chráněných území Slovenska. Je také zapojena do celoevropského projektu, který se věnuje mládeži. Například formou "stínových strážců" mají mladí lidé možnost vyzkoušet si na vlastní kůži, co obnáší činnosti strážce přírody v praxi.

Závěrečná doporučení pro zvídavé a odpovědné turisty

Bližší informace o chráněných územích ČR můžete najít například na stránkách Správy chráněných krajinných oblastí České republiky (SCHKO ČR) nebo stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, informace o Evropě pak na stránkách Evropské federace chráněných území. Informace o stráži přírody vám poskytnou také na jednotlivých správách chráněných území.

Michal Skalka na závěr doporučuje: "Pokud slušný člověk vyrazí do přírody, jeho selský rozum a slušné vychování z domova mu napoví, co se v lese může a co se nesmí. Pokud o tom má nějaké pochybnosti, ať se zeptá toho, kdo by to měl vědět - strážce. V Anglii nosí strážci červenou větrovku a šedivé golfky. Aby byli vidět. Nikoli proto, aby veřejnost prchala v děsu, ale proto, aby si jich všimla a šla se jich zeptat například: co je tam za kytičku, proč támhle cyklisti můžou a tady ne, kde je Horská služba atd." Neváhejte tedy kontaktovat strážce na vašich výletech! Jestliže se vám nelíbí některá omezení v chráněných územích, Skalka dodává: "Například zákaz stanování slouží k tomu, aby se příroda mohla v noci nadechnout. Další omezení slouží k tomu, aby se eliminoval dopad lidské činnosti na přírodu. V přírodě jsou lidé jenom hosté."

A jak je to s informovaností turistů podle Michala Ulrycha? "Podle zkušeností strážců přírody terénní značení nikdy nebude dostatečné, letáků nikdy nebude dostatek a od toho ti strážci v terénu jsou, aby poskytli informaci, která je návštěvníkům sice několikrát podána, ale kterou přesto přehlédnou..."

Barbora Duží