Austrálie: uprchlíci jen na pozvání?

Mnoha uprchlíkům, kteří přicházejí do Austrálie nezvaní, nic jiného nezbývá: jinde nenajdou dostatečnou ochranu. Ovšem australská azylová politika by se dala nazvat – jak při příležitosti Světového dne lidských práv podotkla organizace Human Rights Watch (HRW) – "jen pro zvané". Organizace je přesvědčená, že na všechny hledající azyl by měly úřady pohlížet stejně. "S 'nezvanými' uprchlíky by nemělo být nakládáno odlišným způsobem než s těmi uprchlíky, které Austrálie zve k přesídlení ze zámořských uprchlických táborů," uvádí se ve zprávě HRW "By Invitation Only: Australian Asylum Policy".

Zpráva HRW upozorňuje, že řada těch, kdo hledají azyl – ať už z Afghánistánu, Iráků či Íránu – jsou stále vystavováni velkým rizikům v tranzitních zemích, mimo jiné v Jordánsku či Indonésii. Často se nedokážou dostat k úředníkům UNHCR či na zahraniční ambasády, aby mohli o přesídlení požádat. Podle důkazů HRW tak dochází k porušování práv uprchlíků: v říjnu roku 2001 měly australské obranné jednotky zastavit loď s běženci – zadržení byli umístěni samostatně a za nelidských podmínek, členové jednotek některé ze zadržených bili obuškem a vůči rodinám měli podle HRW použít dalších nepřiměřených násilných prostředků.

Tato zjištění jsou v rozporu se zprávou australského senátu vydanou v říjnu tohoto roku, která chválila humánní vedení námořních operací: jak HRW upozorňuje, senátní výbor však nebyl – na rozdíl od organizace zaměřené na monitorování dodržování lidských práv – schopen získat svědecké výpovědi uprchlíků. HRW uvádí, že poté, co byl běžencům odepřen vstup do Austrálie, byli odesláni do tichomořských států Nauru a Paupa Nová Guinea – tam byli uprchlíci vystaveni politice svévolného zatýkání bez možnosti kontaktu s právníky či nezávislými orgány, které by mohly jejich požadavky přezkoumat. Další uprchlíci skončili v indonéských táborech. Tak zvané australské "tichomořské řešení" se proto stalo terčem kritiky ze strany Human Rights Watch: uprchlíkům nebyla ve zmíněných zemích žádným způsobem zaručena nezbytná ochrana.

HRW proto apeluje na australskou vládu, aby umožnila přemístění uprchlíků, kteří zůstali ve vazebních centrech v tichomořských státech, a aby upustila od vracení uprchlíků zpět do zemí, v jejichž podmínkách není možné běžencům zajistit bezpečnost a důstojné zacházení. Organizace přitom upozorňuje, že ve stejné situaci se nacházejí uprchlíci zadržovaní v nově postaveném zařízení na Velikonočních ostrovech – porušování lidských práv uprchlíků se opakuje: svévolné zadržování, nedostatky v azylových řízeních, odmítání sjednocování rodin. Ačkoli se jedná o teritorium patřící k Austrálii, minulý rok australská vláda rozhodla, že ti, kdo na ostrovy přijedou, dosavadní právo na žádost o azyl v Austrálii ztrácejí.

Aby se situace uprchlíků co možná nejdříve vyřešila, HRW kromě apeluje zároveň na UNHCR: úřad pro uprchlíky může australské vládě i veřejnosti také dát najevo, že přítomnost běženců v tranzitních zemích, mimo jakými jsou například Jordánsko či Indonésie, není dostatečnou náhradou za ochranu, kterou by státy měly poskytovat. "To, jak Austrálie zachází s uprchlíky, je o to ostudnější, když víte o nebezpečích, kterým čelili cestou sem," uvádí zpráva HRW. Organizace upozorňuje, že není možné říci, že jedna skupina uprchlíků si zaslouží azyl více než druhá jen podle toho, jakým způsobem se do země dostali. "Je to hra australské vlády, ale rozhodně ne mezinárodní právo," tvrdí Human Rights Watch.

Jana Sobotková