Svobodný život pro ženy v Iráku zůstává v nedohlednu

Život většiny iráckých žen a dívek doprovází strach o jejich vlastní bezpečnost. Ačkoli podle posledních údajů od konce roku 2003 poklesl počet únosů a sexuálního násilí, místní ženy stále čelí hrozbám, které výrazně omezují jejich svobody. Kvůli zhoršené situaci se ženy v mnoha oblastech snaží příliš nevycházet ze svých domovů a do velké míry se tak stáhly z veřejného života. K přetrvávajícímu násilí velmi přispívá diskriminace žen v iráckých zákonech, ačkoli místní organizace zaměřené na lidská práva opakovaně požadují reformy.

Ženy nejsou v bezpečí ani v okruhu rodiny. Současná nepřehledná situace je totiž příznivá pro "zabití ze cti", kdy mužští příbuzní usmrtí ženu, která je nařčena z nemorálního chování. Policie takové zločiny obvykle úplně ignoruje. Podle představitelek ženských organizací v Iráku přispěly k nárůstu násilí v rodině hlavně válečné konflikty, politický útlak a složitá ekonomická situace za režimu Saddáma Husajna.

Průzkum nevládní organizace Lékaři za lidská práva z roku 2003 ukázal, že polovina Iráčanů přiznává muži právo bít svou manželku, pokud není poslušná. Násilí na ženách tak zůstává v irácké společnosti široce akceptováno, navíc je podpořeno také legislativou. Podle stále platného trestního zákoníku z roku 1969 je manžel, který "vychovává" svou manželku vyjmut z trestní zodpovědnosti. Devatenáctiletou Fátimu v květnu 2003 postřelil manžel před zraky její rodiny. Fátima se vdávala již ve dvanácti letech a manžel s ní celé roky zacházel jako se služkou. Pracovníkům AI řekla, že se snažila od muže uprchnout zpátky k rodičům. Manžel ji přemlouval k návratu a když odmítla, začal ji bít holí. Pak vzal do ruky pušku a postřelil ji. Celý incident sledovalo mnoho svědků a Fátima navíc skončila v nemocnici, nenašel se ale nikdo, kdo by případ nahlásil na policii. Podle rodiny má být tato záležitost řešena v rámci kmene.

Mnoho iráckých mladých žen a dívek nemá možnost svobodně si zvolit partnera. Těm, které se pokusí vzepřít vnucené volbě, hrozí násilí a v nejhorších případech také smrt. Nucené sňatky jsou však v rozporu s mezinárodně uznávanými lidskoprávními standardy a není možné je ospravedlňovat náboženskými nebo kulturními zvyklostmi.

Ženy jsou stále nuceny nosit pokrývku hlavy a počet zahalených žen se dokonce v poslední době zvyšuje. "Nosím šátek, protože neklidná situace dívkám nedovoluje vycházet bez zahalení. Mnoho žen a dívek cítí, že musí nosit hijab, aby se ochránily před členy islamistických skupin," řekla AI místní dívka. Přitom volba způsobu oblékání je do určité míry součástí svobody vyjadřování. Nátlak na ženy a dívky, aby dodržovaly velmi přísná pravidla oblékání, proto představuje zásah do jejich práv. Tato a další podobné formy sociální kontroly nejenom omezují mobilitu žen a jejich přístup ke vzdělání a zaměstnání, mohou být také v rozporu s požadavky na svobodu vyznání. K tomu se navíc přidává hrozba násilí v případě, že přísná pravidla z nějakého důvodu nedodrží.

Ozbrojené opoziční skupiny představují hrozbu pro ženy, které se aktivně zapojují do politického života. Aqila al-Hashimi, jedna ze tří ženských zástupkyň v Irácké vládní radě, byla zabita příslušníky opozice v září 2003. V listopadu 2004 podlehla v Bagdádu následkům útoku Amal al-Ma'amalachi, aktivistka za ženská práva a ministerská poradkyně. Ženy jsou také ozbrojenými skupinami brány jako rukojmí v souvislosti s politickými požadavky únosců.

Ani koaliční vojska, ani vláda Iráku nepodnikají dostatečné kroky k ochraně žen. Ve skutečnosti jsou ženy vystaveny sexuálnímu násilí ze strany příslušníků mezinárodních vojenských sil. Vyšetřování prokázalo systematické a nezákonné zneužívání vězňů ve věznici Abú Ghraib, především pořizování video nahrávek a fotografií nahých vězňů a vězenkyň a sexuální kontakt dozorců se zadržovanými ženami. Propuštěné ženy, které požádaly o zachování anonymity, vypověděly Amnesty International, že zažily ponižující nakládání včetně bití a výhružek a dlouhodobého pobytu v samovazbě. Huda Hafez Ahmadová, které je 39 let, byla v prosinci 2003 zadržována na americké základně s dalšími členy své rodiny pro podezření z podpory opozičních skupin. Po propuštění Huda hovořila o týrání a špatném zacházení. Navíc celých šest měsíců neměla žádný přístup k právní pomoci. Huda také tvrdí, že její bratr Ayad Hafez Ahmad ve vězení zemřel v důsledku mučení.

Podle Amnesty International irácké ženy musí získat prostor pro to, aby se aktivně podílely na budování své země. Irácká vláda by proto měla reformovat stávající legislativu, která ženy diskriminuje, a také přijmout opatření k jejich ochraně před násilím.

Amnesty International již poněkolikáté vyzývá ozbrojené skupiny, aby neprodleně zastavily násilné útoky na ženy, včetně únosů. Také mnohonárodní vojenské síly pod vedením USA musí vylepšit nakládání s ženami ve věznicích a vyšetřovat veškerá obvinění týkající se sexuálních útoků.