Pozvánka na taneční inscenaci For Phoolan

9.3.2006
PRAHA [Studio Citadela]

Sobota 18. března 2006 ve 20.00 hod. Námět, režie a choreografie: Ivana Hessová; dramaturgie, režijní asistence: Vendula Kodetová; scénografie: Andrea Králová; hudební kompozice: Tomáš Reindl; hudební spolupráce: Amit Chatterjee, Michal Bureš-DJ Blue; světelný design: Vladimír Burian, Brock A. Black; výtvarná spolupráce-fotodokumentace: Viliam Poltikovič, Eva Davidová, Jan Hanibal; spolupráce na videozáznamu: dr. Otto Sepl.

Taneční inscenace založená na konfrontaci postavení ženy v odlišných kulturních kontextech a etnických skupinách. Projekt sociálního divadla - social specific theatre. Inscenace je inspirována osudy indické političky a slavné rebelky Phoolan Devi, která se po celý svůj „tvrdý, bizarní život“ prosazovala za práva žen. Kombinace postupů výtvarného
divadla, výrazového tance a techniky klasického tance severní Indie kathak, jehož počátky sahají až do roku 1550 před naším letopočtem.

Tančí & hrají: Petra Lustigová, Ivana Hessová, Anežka Hessová, Edita Lehocká, Johana Schmidtmajerová, Jana Hanibalová, Pavlína Grossová, Helena Voráčová, Vendula Kodetová, Kateřina Kvapilová.

V inscenaci byly použity úryvky z filmu Phoolan Devi, Rebellion einer Banditin, rež. Mirjam Quinte, Medienwerkstatt Freiburg 1994.

Projekt podpořili :
Státní fond kultury ČR, Ministerstvo kultury ČR, Městská část Praha 1, Pro Helvetia a Nadace Život umělce.

Kontakt : Studio Citadela, Klimentská 16, Praha 1, tel/fax 222 310 737,
gsm 606 463 664, eml bdscitadela@volny.cz;
www.kathak.wz.cz; www.bdscitadela.wz.cz.

¦¦ Nevím, kdy jsem se narodila. Datum svojí smrti znám ¦¦ 25. července 2001 obletěla tiskové agentury celého světa následující zpráva: Královna Phoolan byla zavražděna! Na televizních obrazovkách se objevila ošklivá fotografie mého zakrváceného těla ¦¦ V dalším životě bude snad ke mně osud méně krutý ¦¦ Chci říci nahlas, že jsme všichni hodni úcty ¦¦
V hlavě se mi převalují události, omotávají mě jako pruhy látky ¦¦ „Phúlan, kam jdeš s tím klackem?“ Tatínek se o mě bojí ¦¦ Nemáme žádné pořádné zimní oblečení. Hledáme na smetišti hadříky, abychom si vyrobily panenku ¦¦ Myslíte, tatínku, že jsem buvol, že všechno unesu? Vykašlu se na to ¦¦ Nahlas mluvím málo. Neumím číst ani počítat ¦¦ A co je vlastně svatba? Kolik měsíců už jsi na světě, Phúlan? Řekni! ¦¦ Starý muž mě zavřel do stáje. Rozepnul mi košili! Žádný muž mě tak nesmí vidět ¦¦ Ležím přimáčknutá k zemi s obličejem v prachu. Had do mě proniká, požírá mě. Krvácím z nosu ¦¦ Tělo mám plné modřin a nemohu hýbat rukama. Držím je před sebou jako dvě nepotřebné věci. Celý život mě budou bolet ¦¦ Lidé se bojí a rodina se mi vzdaluje. Nikomu už nepomáhám ¦¦ Jestli se zabiješ, budou říkat, že jsi byla těhotná! Jsi naše dcera a my tě máme rádi ¦¦ Nohy mi přišlápli obrovskýma botama. Nevím, kolik jich bylo ¦¦ Kdybych byla mužem, znásilnila bych thákurům všechny dcery ¦¦ Ráda dávám chudým peníze. Ráda cítím tu moc ¦¦ Toto je má první vražda. Ostatní tomu tak říkají, ale já tomu říkám spravedlnost. Dnes jsem poprvé sama vykonala pomstu ¦¦ „Buppa, kde bydlí bohové?“ ¦¦ Přežití se nedá naučit. Každý má svůj osud a mým osudem je přežít ¦¦ Láska se nejí, Phúlan! Láska se dělá. Muž a žena jsou spolu, rozumíš? - Láska je pěkně složitá ¦¦ Ammá, až umřu, bude ze mě větší a jasnější hvězda, než jsou ty ostatní? ¦¦

Volně na motivy knihy Já, Phúlan Déví, Mladá Fronta Praha, 2004.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: