Vláda zastavila práci na zákoně o DNA. Může to ohrozit i využívání analýz DNA při vyšetřování trestných činů
8.10.2013
PRAHA [Iuridicum Remedium, o. s.]
Autor: Jan Vobořil, tel: 728 937 902
„Prosazení vládního usnesení, které uložilo Ministerstvu vnitra právní úpravu připravit, a které vycházelo z bodů, které zpracovalo naše občanské sdružení a přijala je za své Rada vlády pro lidská práva a následně i sama vláda, trvalo zejména kvůli odporu Ministerstva vnitra téměř tři roky. Usnesením vlády, které tento úkol ruší, bohužel tato práce padá pod stůl, “ uvedl ředitel IuRe Jan Vobořil. Iuridicum Remedium se prosazení odpovídající právní úpravy provádění analýz DNA věnuje již řadu let, v současnosti s podporou Fondu Otakara Motejla.
Právní úprava měla komplexně upravovat problematiku využívání DNA. Primárně pak měla být zaměřena na využívání DNA policií při vyšetřování trestné činnosti. Policie v současné době provozuje tzv. Národní databázi DNA, v které jsou uloženy DNA profily více než sto tisíc osob. Tato databáze, využívaná zejména k porovnávání genetických profilů z databáze s profily z místa činu, není výslovně nijak právně upravena. Její existence se opírá pouze o jediný obecný paragraf věnovaný získávání osobních údajů pro účely budoucí identifikace v zákoně o Policii ČR. Podrobnější regulace databáze je provedena pouze tajným pokynem policejního prezidenta, který není veřejnosti přístupný. Občan tak nemá přístup k informacím, jak je v praxi nakládáno s jeho genetickými vzorky a genetickými profily.
Zpracování profilů DNA v Národní databázi je v současné době podle výsledku kontroly Úřadu pro ochranu osobních údajů v rozporu se zákonem. To, že je uložení profilu DNA v této databázi v rozporu s osobnostními právy potvrdil jednoznačně v zatím nepravomocném rozsudku Pivoda proti Ministerstvu vnitra z ledna 2013 i Městský soud v Praze, když nařídil likvidaci údajů žalobce v databázi. Klíčovým nedostatkem byla přitom vždy právě chybějící právní úprava pravidel pro vedení této databáze.
Problémem není jen nízká úroveň ochrany soukromí a informačního sebeurčení osob, jejichž profily se ocitly v databázi. Nedostatečnost právní úpravy může v konečném důsledku paralizovat možnost policie využívat při dokazování srovnávací analýzy DNA. „Může být někomu prokázána vina na základě srovnávání profilů DNA z místa činu s profily z nelegální policejní databáze? Nezákonně získaný důkaz by měl být v trestním řízení nepřípustný a důkaz využívající údaje z nelegální policejní databáze tímto nezákonným důkazem je. Tento argument v rukou obhajoby může vést k plošnému odmítání důkazů prováděných s využitím DNA v trestních řízeních, a tím i k paralizaci práce policie při dokazování tímto způsobem,“ varuje Vobořil. „Bohužel se zdá, že k tomu, aby se věci pohnuly skutečně kupředu, bude nutné, aby sama policie a potažmo i Ministerstvo vnitra pocítily, že neřešení problému Národní databáze DNA jim bude práci komplikovat a nikoli ulehčovat, jak se zřejmě domnívají dnes,“ uzavřel Vobořil.