Rozloučení provázely slzy a předsevzetí

12.1.2006
DĚČÍN [Sdružení Slunečnice]

V úterý 10. ledna jsme se v pražském kostele sv. Martina ve Zdi naposledy rozloučili s kamarádkou a kolegyní Janou Stehlíkovou. Nyní je už zbytečné hledat odpověď na otázku, proč musela spolu s dalšími přáteli ukončit svůj život ve věku pouhých 29 let v horách pod lavinou. Jisté však je, že tvrzení o nenahraditelnosti lidského života platí v jejím případě dvojnásob.

Jana byla neúnavným tahounem děčínské agentury Osmý den, která pomáhá lidem v těžké sociální situaci. Kdo takovou práci dělá s nadšením a láskou, musí být přirozeně člověkem s čistým srdcem. Všichni, kdo Janu lépe znali, nepochybují ani o jejích skvělých manažerských schopnostech, ke kterým patřilo i citlivé a obětavé jednání s lidmi.

Rodičům, přátelům i kolegům bude Jana nesmírně chybět. Mělo by se však také vědět, že odchod Jany Stehlíkové na onen svět znamená velikou ztrátu pro společenský život, neboť rozhodně nebyla člověkem, který si žije jen sám pro sebe. V oblasti sociální a humanitární pomoci pro nás byla velkým vzorem a nevyčerpatelným zdrojem skvělých nápadů. Nikdy se nám nestalo, že bychom byli odmítnuti ve chvíli, kdy jsme potřebovali pomoc či radu. Proto nebudeme při vzpomínce na Janu myslet jen na její láskyplný úsměv a společné zážitky, ale hlavně na to, abychom pokračovali ze všech sil v jejím odkazu: „Pomáhejte tam, kde je třeba, jen tak se můžeme zvát lidmi.“

Všichni kdo Janu znali a obdivovali
ze sdružení Slunečnice.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: