Hospodaření Lesů ČR zlikvidovalo tisíce přísně chráněných motýlů v chráněném území, kritizují vědci
23.7.2019
MIKULOV [Biologické centrum AV ČR]
„Nedávno tu žily tisíce jasoňů. Dnes zbývají poslední kusy v jedné malé kolonii,“ říká Lukáš Čížek z Biologického centra Akademie věd ČR. „Milovický les byl donedávna na motýly mimořádně bohatý. Dnes tu potkáte hlavně pár nenáročných druhů. Pokles je velmi rychlý, jeho příčiny jsou zjevné. Navíc k němu dochází v chráněném území,“ dodává Lukáš Čížek.
Jasoň tak zřejmě bude následovat osud dalších zákonem chráněných motýlů, kteří z Milovického lesa v „péči“ státních lesníků už zmizeli, například okáče jílkového a hnědáska osikového.
Podle Martina Škorpíka z České společnosti entomologické jde bohužel o typickou ukázku neochoty státního podniku brát ohled na přírodní bohatství svěřených lesů. „Milovický les je suchý, stromy jsou většinou křivé a tenké, následné zalesňování je drahé. Drahé je i frézování, které na pasekách zničí veškerou vegetaci a jasoně spolehlivě zlikviduje,“ kritizuje Martin Škorpík. Přitom by podle něj stačilo mírně změnit přístup. „Jasoňům vyhovuje výmladkové hospodaření, kdy se stromy nechají obrazit z pařezů. Tak se tu hospodařilo tisíce let. A bylo by to i ekonomičtější, ušetří se za výsadby a ještě naroste více dřeva. Ochrana přírody se právě tohle snaží dlouho marně prosadit. Lesníci, bohužel, odmítají jakoukoli změnu zaběhaných postupů. I v chráněných územích, v lesích, které patří státu, ochranáři často tahají za kratší konec,“ dodává Škorpík.
Podobně necitlivé je hospodaření státních Lesů v mnoha dalších přírodně cenných lokalitách, například v jihomoravských lužních lesích, které dlouhodobě devastují masivní těžby dřeva. Národní přírodní památku Hodonínská Dúbrava chtějí státní lesníci dokonce stříkat jedy z letadel. Jde přitom o poslední místo, kde u nás dosud přežívá zákonem chráněný motýl okáč jílkový. Podobná místa s nejcitlivějšími druhy motýlů současně fungují jako obří přírodní „továrny na opylovače“, kteří dnes z naší přírody mizí závratným tempem a které potřebují nejen zemědělci a sadaři, ale i my ostatní. Kde jinde už podporovat přírodu než v chráněných územích, která vlastní stát?!
Frézovaná paseka. Paseka po frézování připomíná oraniště. Frézování pasek otevírá dveře nežádoucím ruderálním a často invazním druhům rostlin a znamená konec vzácné a ohrožené lesní květeny. Na takové pasece, stejně jako na jiném oraništi, žádní jasoni nežijí. Jsme v lesích, které vlastní stát, jsou chráněny v 2. zóně CHKO Pálava a pečuje o ně státní podnik Lesy České republiky. Úživnost stanoviště je malá, dřevo málo kvalitní. Foto: A. Florian
„Situace, kdy státní podnik na státní půdě systematicky likviduje živočichy, které zákony stejného státu výslovně chrání, je dost zvláštní,“ upozorňuje David Storch z České společnosti pro ekologii. „Naši předkové v krajině hospodařili tisíce let, a jasoňů i jiných bezobratlých tu bylo dost. Problém přitom není v tom, že bychom nevěděli, jak hospodařit, aby jasoň přežil. Jenže státní lesy pokračují v nevhodném způsobu hospodaření, bez ohledu na přírodu,“ dodává ještě.
Kontakty:
Mgr. Lukáš Čížek, Ph.D., Biologické centrum AV ČR, e-mail: lukascizek@gmail.com, tel: 608 562 628
Prof. Jaroslav Vrba, Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, e-mail: jaroslav.vrba@prf.jcu.cz, tel: 721 576 652
Prof. David Storch, Česká společnost pro ekologii, e-mail: storch@cts.cuni.cz
Unavuje
vás tvorba www stránek v HTML?