Co je člověk za zvíře? - Výstava vykouzlená z jedné otázky a několika možných odpovědí

9.5.2012
OLOMOUC [Sluňákov]

Bohatý program Ekologických dnů Olomouc 2012 nabízí všem milovníkům výtvarného umění unikátní výstavu, jejíž název pokládá otázku „Co je člověk za zvíře?“.

Výstava bude zahájena vernisáží ve středu 9. května od 17 hodin v Galerii G (Dolní náměstí 7). Byla připravena ve spolupráci obecně prospěšné společnosti Sluňákov a Unie výtvarných umělců Olomoucka. Bude trvat do 2. června 2012.

Prostory Galerie G nabídnou několik odpovědí, které se budou pohybovat na hranici podob a vztahů člověka a zvířat. Své sochy, které stírají hranici mezi lidským a zvířecím, aby se opakovaně ptaly po přirozenosti lidí i zvířat, představí v kolekci „Něco jako rodiny“ osobitý tvůrce Karel Pouzer. Marta Morice, žijící ve francouzské Bretani, přiveze do Olomouce obrazy, které představují intimní chvíle ze života žen a zvířat. Její výstava nese název Partner/Panter a ptá se na opravdovou svobodu lásky, na svobodu ženy.

Oba umělce pak doprovodí společný projekt básníka Zdeňka Volfa a fotografa Jindřicha Štreka „Chlévská lyrika, aneb zvířata nám odcházejí ze života“. Zde se na vztah lidí a zvířat zaměřuje autor výběru veršů a jeho pocity zdůrazňují fotografie uznávaného českého tvůrce. Vybrané básně dále komplikují pohled na lidi a roli zvířat a zvířecího v jejich životě. Na výstavě budou vedle fotografií vystaveny básně mnoha autorů, například Bohuslava Reynka, Josefa Váchala, Miloslava Topinky, Andreje Stankoviče, Jana Skácela, ale také Gary Snydera, Sylvie Plathové, … a dalších.
Vztah lidí a zvířat má mnoho podob, přijďte ochutnat.


VÝSTAVY EDO 2012

9. 5. – 2. 6. 2012, Galerie G
CO JE ČLOVĚK ZA ZVÍŘE?
MARTA MORICE, KAREL PAUZER, JINDŘICH ŠTREIT, ZDENĚK VOLF.

VERNISÁŽ VÝSTAVY: 9. 5. 2012, 17 HODIN.
S kulturním program a občerstvením.

PARTNER/PANTER. MARTA MORICE.
Marta Morice představuje záznam intimních chvílí žen a zvířat, v širším pohledu pak odraz autorčina tázání se na opravdovou svobodu lásky a ženy.
Marta Morice se narodila v roce 1971 v Havlíčkově Brodě, vystudovala figurální malbu u prof. Jiřího Načeradského na brněnské FaVU a více než deset let žije a tvoří v Bretani. Atelier má v Lorientu, v nákladním přístavu, ve kterém společně s dalšími umělci obsadili námořní ubytovnu, kterou v současnosti již legálně pronajímají. Kromě vlastní rozmanité tvorby a výstav pracuje na různých veřejných projektech spojených s malbou. Poslední z projektů byl realizován v nápravném zařízení. Zabývá se zejména figurální tematikou v kresbě, malbě a fotografii, zajímá ji narativní přístup, nevyhýbá se ani společensko-politickým výpovědím (série Praha 68). Jejím tématem je také klasický model v historii malby: žena. Věnovala se například jejímu postavení jako modelky nebo au-pair. Pravidelně vystavuje v ČR i ve Francii, dlouhodobě spolupracuje s brněnskou galerií Ars, kde vystavovala na podzim 2007 společně s Lukášem Rittsteinem a později zaujala autorskou výstavou asi dvacítky velkoformátových abstraktních akvarelů pod názvem Stream.

NĚCO JAKO RODINY. KAREL PAUZER.
Karel Pauzer je na výstavě zastoupen svými rodinami, víceméně zvířecími. Tematicky i obsahově stejnorodá tvorba od šedesátých let do současnosti. Zvířata, ale spíše osoby, se víceméně spontánně seskupují a navazují vzájemné vztahy. Nejspíš by to mohly být rodiny, ale bez kulturních souvislostí. Je to neurčité, protože těm věcem nepředchází žádný koncept, z nějž by se dalo vycházet…
Karel Pauzer se narodil v roce 1936 v Praze. Sochař, ojedinělý solitér, introvertní tvůrce, hermeticky uzavřený do sebe, úporně hledající cestu ke svému okolí, k lidem i sám k sobě neustálou, soustředěnou tvorbou. Své inspirační zdroje nalézá především v přírodě, v jejích proměnách a dějích. Bývá řazen do proudu tzv. české grotesky, i když sám toto označení poněkud bagatelizuje. Svými plastikami vydává osobité svědectví o svém postoji k životu a světu. Mahulena Nešlehová napsala k výstavě autora v Galerii Synagoga: „Přesvědčivě působí i situace, do níž sochař svoji tvorbu staví, i když neodpovídá konvenčnímu pohledu na zobrazování zvířat. Jsou logické ve své celkové podobě právě vzhledem k našim životním zkušenostem, neboli, jsou proto stejně lidské jako zvířecí. Tento fakt, který nám umělec odhaluje, nabývá významu teprve kontrastem zjevného anatomického arzenálu zvířeckosti. Podobenství, která takto vznikají, jsou obrazná a svým dopadem nadčasová. Promlouvá z nich přímé, nezidealizované poznání světa živých tvorů, které vede k zamyšlení i výstraze. Originálnost této výpovědi a intenzita jejího výrazu jsou zcela mimořádným zjevem v našem současném sochařském umění“.

CHLÉVSKÁ LYRIKA. JINDŘICH ŠTREIT A ZDENĚK VOLF.
(Aneb zvířata nám odcházejí ze života).
Komponovaný výbor poezie autorů domácích i zahraničních, proslulých i téměř neznámých, zachycujících něco podstatného ze soužití lidí a jejich domestikovaných průvodců, pomocníků, živitelů nebo přátel. Antologie není statickým pohledem na zvíře, ale dynamickým obrazem živé atmosféry, která se dnes vytrácí a kterou je proto zapotřebí znovu objevovat. Výraznou podporou pro toto hledání jsou fotografie Jindřicha Štreita, které umocňují poezii slov.
Je venkovský dvůr středem světa,/ kde potkává se život se smrtí./ Krev slepic v trávě hnědne, močí psů a koček bledne / rozespalý kvítek svízele… (Ondřej Fibich).
Více informací k Chlévské lyrice a výstavě v samostatném programu v Divadle hudby 30. 4. od 18 hodin.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: