Česká spotřeba dvakrát přesahuje kapacitu země

31.8.2006
[Zelený kruh]
Autor: Zuzana Drhová, tel: 222 517 143

Česká republika spotřebuje skoro dvojnásobně více přírodních zdrojů, než kolik sama dokáže produkovat. Poukazuje na to nová studie, jež mapuje dopady české spotřeby za hranicemi [1] a kterou dnes prezentují Zelený kruh a Hnutí DUHA [2].

Studie analyzuje takzvanou ekologickou stopu České republiky: plochu, které je potřeba k zajištění domácí spotřeby zdrojů a k likvidaci jejích odpadů. Činí asi 4,9 hektaru na obyvatele. Přitom biologická kapacita českého území dosahuje pouze zhruba 2,7 hektaru na obyvatele, tedy 1,8násobně méně.

Data pocházejí z mezinárodních statistik pravidelně připravovaných pro více než 150 států světa.

Publikace ekologických organizací zároveň v deseti případových studiích podrobně mapuje konkrétní dopady spotřeby vybraných komodit. Odhaluje přitom, že:
Při každém desátém načerpání nádrže svého auta posíláme peníze zkorumpovanému režimu v Ázerbajdžánu.
Česká republika ročně dováží asi 100 000 kubíků ilegálně vytěženého dřeva.
Brambůrky v českých obchodech se smažily na palmovém oleji, kvůli němuž indonéští zemědělci museli opustit půdu, kterou po léta užívali.
Těžba tantalu, kovu používaného v mobilních telefonech, dlouhou dobu financovala krvavou občanskou válku v Kongu.
Čeští zemědělci krmí zvířata importovanou sójou, k jejímuž vypěstování je potřeba ekvivalent čtyř procent českého území, vesměs v Brazílii či Argentině. Přispívají tak ke klučení unikátních biotopů, aby v těchto zemích mohly vznikat masivní sojové monokultury.
Se 12 tunami na obyvatele a rok patříme mezi země s nejvyššími exhalacemi oxidu uhličitého.
Studie se zabývá také důsledky české turistiky i spotřeby hliníku, kávy či mořských ryb.

Stane se mimo jiné podkladem učebních programů environmentální a rozvojové výuky, které spolupořádá Zelený kruh.

Zuzana Drhová, ředitelka Zeleného kruhu, řekla:
„Zatím si málo uvědomujeme, v jak propojeném světě žijeme. Nakupujeme, jíme, cestujeme a často vůbec netušíme, odkud který výrobek či surovina pochází. Kdo z nás kdy slyšel o palmovém oleji a tuší, že je součástí běžných margarínů? Shromáždili jsme konkrétní příklady, na kterých chceme ukázat, že je dobré si klást takovéto otázky, vědět o dopadech naší spotřeby a také se podle toho při nákupech rozhodovat. Prvním krokem je sledovat ekologická značení – biopotraviny, fair trade, certifikované dřevo.“

Vojtěch Kotecký, programový ředitel Hnutí DUHA, řekl:
„Konkrétní spotřeba u nás má konkrétní dopady někde úplně jinde. Bramborové lupínky vyhánějí indonéské zemědělce z jejich půdy, benzín financuje zkorumpovaný azerbajdžánský režim, dovoz krmné sóji devastuje unikátní přírodu v Latinské Americe. Řešením nejsou vágní apely na odpovědnost všech a nikoho, ale konkrétní, praktická opatření. Třeba lepší recyklace odpadků by snížila spotřebu hliníku a dalších surovin, a tedy i škody, které jejich těžba způsobuje na druhém konci světa. Certifikované dřevo s jasným původem pomůže vyhnout se surovině ilegálně vytěžené kdesi v Africe nebo na Sibiři.“

Kontakt: Vojtěch Kotecký, Hnutí DUHA, telefon 604 202 470, 222 513 859, email vojtech.kotecky@hnutiduha.cz
Zuzana Drhová, Zelený kruh, telefon 777 230 356, 222 518 320, email zuzana.drhova@ecn.cz

Poznámky:

[1] Třebický, V., Rut, O., Skalský, M., Drhová, Z., et Kotecký, V: Česká stopa. Ekologické a sociální dopady domácí spotřeby za našimi hranicemi, Hnutí DUHA a Zelený kruh, Brno–Praha 2006. Studii lze stáhnout na www.zelenykruh.cz/dokumenty/ceska-stopa.pdf

[2] Studie bude veřejnosti představena na Letní škole rozvojové pomoci a spolupráce, kterou v Olomouci pořádá Univerzita Palackého (viz www.development-studies.org/lsuvod.html).

DISKUSE - KOMENTÁŘE: