Noc jako den

21.11.2005
ČESKÉ BUDĚJOVICE [Calla]
Autor: Edvard Sequens

Střídání dne a noci je základní přírodní rytmus. Na noc připadá téměř polovina času (je u nás v průměru o dvacet minut kratší než den). Ubereme-li z ní i soumrak, trvá taková tzv. občanská noc v průměru deset a půl hodiny, za rok je to 3850 hodin. Během této doby bývalo desetmiliónkrát méně světla než ve dne (pouze za zimních úplňků byl tento poměr jen sto tisíc). Takové střídání se během miliard let stalo podmínkou mnohých dějů v živé přírodě, lidský organismus nevyjímaje. Před sto lety se ale začalo vytrácet, jak se rozmáhalo elektrické osvětlování. S nástupem výbojek a zářivek se tento proces ještě urychlil a rozšířil. V noci přestala být tma.

Jako spousta jiných změn (třeba zmizení přirozených potoků a řek), i tato byla a dosud bývá vítána. Často ji ani nevnímáme. Jenže vymizení normální noci přineslo řadu nežádoucích důsledků. Třeba se vytratila bohatost hvězdného nebe, i v místech daleko od měst. Např. na hřebenech Krkonoš je noční obloha alespoň dvakrát světlejší než v přírodě, s Mléčnou dráhou sice dosud patrnou, ale nijak velkolepou. Když je ale zataženo, tak místo aby byla tma mnohem hustší, je naopak krajina zalita světlem jako při úplňku, jen beze stínů. Nedostatek tmy vážně narušuje populace řady živočichů, rozvrací celé ekosystémy.

Při pátrání po příčinách vědci zjistili, že na vině je hlavně osvětlování našich sídel. Většina lamp svítí nejen na zem, ale též vodorovně a šikmo vzhůru. Použít se však dají i lampy správné, které při pohledu dolů na vesnici či město nejsou vidět, vyniká jen osvětlený terén. Tam, kde jiné již neinstalují (např. v pěti regionech Itálie, kde to nařizuje zákon), se nejen noční nebe přestalo vzdalovat od přírodního stavu, ale snižuje se také oslňování řidičů i chodců a lidem se lépe spí. Lampy svítící do oken se totiž staly vážným zdravotním problémem, sužujícím u nás statisíce lidí. Sodíkové výbojky vyžadují opravdu jiný přístup než svíčky, louče a petrolejky. Ten se už plně osvědčil a je na čase začít s ním i u nás. Noční krajina se může stát opět příjemná, krásná a zdravá.

V posledních letech se ozřejmil ještě jeden problém: střídání dne a noci. To je mnohem více potlačeno v interiéru. Umělé osvětlení tam bývá silnější než denní, což po západu slunce dává našemu organismu falešný signál, že trvá dlouhý letní den. Noc pak máme jen na dobu spánku, většinou jen na pět až osm hodin. To neodporuje přírodnímu stavu nanejvýš jako v červnu a červenci. Dobrá tma po celou noc je ale pro nás, stejně jako pro ostatní živočichy, důležitá. Až během ní se tvoří různé hormony, zejména melatonin. Výrazně zkrácená doba jeho tvorby je možným, ba pravděpodobným důvodem zvýšeného výskytu různých nádorů. Krátké noci a nedostatek spánku mohou být i základem dnešní epidemie obezity.

Noc se má ode dne hodně lišit. Silné světlo je ve dne lékem, ale v noci jedem. S jedy lze zacházet tak, aby nám sloužily a moc neškodily, u světla je to zvláště snadné. Může zůstat dobrým sluhou a přestat být zlým pánem. Jen si jeho škodlivost musíme uvědomovat a jednat podle toho. Řešení existují.
Jan Hollan

Sdružení Calla a Společnost Rosa zvou tímto na přednášku s besedou s RNDr. Janem Hollanem, astronomem z Hvězdárny a planetária Mikoláše Koperníka v Brně pod názvem „Noc jako den“, která se uskuteční ve čtvrtek 24. listopadu od 17 hodin v galerii Měsíc ve dne, Nová ul.3, České Budějovice.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: